5 Tdo 491/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 491/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 7. 2021 Spisová značka:5 Tdo 491/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.491.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1 tr. ř. § 265k odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 491/2021-286 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovolání, které podal obviněný V. P., nar. XY ve XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 9 To 400/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 14/2020, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje v celém rozsahu ohledně obviněného V. P. a za použití § 265k odst. 2 a § 261 tr. řádu i ohledně obviněné právnické osoby P., rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 9 To 400/2020. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 2 T 14/2020, byl obviněný V. P. uznán vinným v bodě 1. přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první a alinea třetí zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a v bodě 2. přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 alinea třetí trestního zákoníku. Za tyto přečiny byl obviněnému podle § 254 odst. 2 tr. zákoníku uložen za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1,5 roku. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti v trvání 1,5 roku. Pro stejnou trestnou činnost byla tímto rozsudkem uznána vinnou i právnická osoba obchodní společnost P., IČ: XY, se sídlem XY, které byl uložen podle § 16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZTOPO“), za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest zrušení právnické osoby. Poškozený R. H. byl s nárokem na náhradu škody ve výši 70 000 Kč odkázán podle § 229 odst. 1 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Předmětné trestné činnosti se měl obviněný V. P. v bodě 1. rozsudku dopustit tím, že jako tehdejší jediný jednatel obchodní společnosti P., IČ: XY, se sídlem XY, „ztratil či nenávratně zničil“, z výroku rozsudku ani z jeho odůvodnění nelze zjistit, zda došlo jednáním obviněného ke ztrátě či ke zničení účetních dokladů za zdaňovací období roku 2015, a následně již tyto účetní doklady vůbec nevedl, za zdaňovací období od roku 2016 minimálně do zahájení jeho trestního stíhání dne 23. 9. 2019, sloužící k přehledu o stavu a pohybu majetku, závazků, nákladech a především o výsledku hospodaření, ačkoli mu tuto povinnost ukládalo ustanovení § 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v tehdy platném znění, s přihlédnutím k ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) a § 6 odst. 4 a § 18 uvedeného zákona, přičemž za předmětná zdaňovací období nepodal daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob, a to ani přes opakované výzvy správce daně. V bodě 2. se trestné činnosti měl dopustit tím, že jako tehdejší jediný jednatel obchodní společnosti P., nevložil za tuto společnost za období let 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018 do sbírky listin obchodního rejstříku příslušnou účetní závěrku, ačkoli mu tuto povinnost ukládalo ustanovení § 66 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřeneckých fondů, v tehdy platném znění, a § 6 odst. 4, § 18 a § 21a odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v tehdy platném znění, přičemž v postavení společníka, mimo jiné s právem na podíl na případném zisku podle § 161 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, v tehdy platném znění, byl R. H., nar. XY. Obviněné právnické osobě P., bylo kladeno za vinu v zásadě totéž, když za tuto právnickou osobu jednal právě obviněný V. P. jako její jediný tehdejší jednatel. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání obviněný V. P. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vyškově. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. 9 To 400/2020, kterým podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu uloženém právnické osobě P., a podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že podle § 20 odst. 1 ZTOPO a podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku této obviněné právnické osobě uložil úhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců na dobu 2 let. Odvolání obviněného V. P. bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto. II. Dovolání obviněného 4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný V. P. dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli byl již v předchozím řízení dán důvod dovolání předpokládaný v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž odvolací soud pochybení soudu prvního stupně spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení nenapravil, když se nevypořádal s hmotněprávními námitkami, které v průběhu řízení uplatňoval. 5. Obviněný předně poukázal na to, že se soud prvního stupně ani soud odvolací nevypořádaly s jeho obhajobou, že nedošlo k ohrožení majetkových práv společníka R. H. Nebyla tedy naplněna skutková podstata přečinu podle § 254 odst. 2 alinea třetí tr. zákoníku, neboť tento přečin může být spáchán jen za předpokladu, že neuložením listin do sbírky listin pachatel ohrozí nebo omezí na majetkových právech věřitele společnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. TR NS 22/2006-T 855). Přitom právo věřitele může být ohroženo nebo omezeno pouze za předpokladu, že takové právo existuje. Majetková práva společníka R. H. nemohla být ohrožena, neboť právo na výplatu zisku vzniká rozhodnutím valné hromady o rozdělení zisku obchodní společnosti, nevzniká tedy pouhým vytvořením zisku nebo uplynutím účetního období. Bez rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku společníkům žádné právo na výplatu zisku neexistuje. Ostatně i soud prvního stupně ve svém rozsudku hovořil o případném právu na podíl na zisku, tedy nároku budoucím, hypotetickém, nikoli o nároku, který by již existoval a který by mohl být spáchaným skutkem ohrožen. V této souvislosti obviněný poukázal i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1367/2005, v němž bylo konstatováno, že pohledávka nebyla a nemohla být v rozhodné době vymáhána, protože poškozený nepodal občanskoprávní žalobu, tudíž neexistoval jakýkoli exekuční titul, nemohlo proto dojít ani k ohrožení práv poškozeného spočívajících ve znemožnění včasného vymezení pohledávky v důsledku nepodání návrhu na zápis změny osoby jednatele obchodní společnosti. Ani pohledávka poškozeného R. H. vůči obchodní společnosti P., reálně nevznikla a nemohla tudíž být ani vymáhána a nejsou tak splněny podmínky trestnosti jednání, předpokládané v ustanovení § 254 odst. 2 alinea třetí tr. zákoníku. Odvolací soud přitom k těmto námitkám pouze konstatoval, že při neposkytnutí součinnosti ze strany obviněného neměl poškozený R. H. reálnou možnost získat poznatky o chodu společnosti, případně se na něm podílet. Tímto ovšem bylo poškozeno nemajetkové právo společníka obchodní společnosti na informace, nikoli nějaké jeho konkrétní majetkové právo a ohrožením nemajetkového práva nelze stíhaný trestný čin spáchat. Obviněný v této souvislosti dále namítl, že poškozený jako společník ani neměl právo se na chodu obchodní společnosti podílet, vedení i chod obchodní společnosti totiž zajišťuje statutární orgán. 6. Dále obviněný poukázal i na skutečnost, že ustanovení § 254 tr. zákoníku je typickým ohrožovacím deliktem, který chrání konkrétní majetková práva jiné osoby, takové majetkové právo