5 Tdo 505/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 505/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:23. 6. 2010 Spisová značka:5 Tdo 505/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.505.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 128a odst. 1 tr. zák. ve znění do 31.12.2009 § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění do 31.12.2009 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 10. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 505/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání, které podal obviněný Ing. P. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 4 To 48/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 3/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 40 T 3/2008, byl obviněný Ing. P. K. uznán vinným trestnými činy pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterých se dopustil tím, že v postavení náčelníka Vojenské ubytovací a stavební správy Praha v hodnosti plukovníka, v němž byl podle rozkazu ministra obrany č. 36/2001 účinného od 21. 12. 2001 odpovědný za zadávání, organizování a vypořádávání veřejných zakázek v souladu s právními a vnitřními předpisy a podle směrnice č. 50221/14/2001-ES ze dne 21. 12. 2001 za komplexní realizaci veřejných zakázek a plnil funkci zadavatele veřejné zakázky ve formě zjednodušeného zadávání podle § 49a zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném do 30. 4. 2004, na výstavbu technických prostředků zabezpečení objektu vily v ulici N. M. v P. , která je ve vlastnictví České republiky a ve správě Ministerstva obrany České republiky, tedy v rámci akce „VUSS Praha – Technická bezpečnost, III. etapa, dílčí akce (útvar) 7103 – vila M. , dne 19. 5. 2003 určil tři členy výběrové komise ve složení Ing. J. B. , Ing. P. K. a T. Š. a tři obchodní společnosti k obeslání výzvy k podání nabídky, jimiž byly Trade FIDES, a. s., TECHNICOM, s. r. o., a GiTy, a. s., a tyto obchodní společnosti také vyzval k účasti na výběrovém řízení na uvedenou zakázku. Následně obviněný na návrh výběrové komise ze dne 13. 6. 2003, s nímž vyjádřil písemný souhlas, jako nejvhodnější vybral nabídku obchodní společnosti Trade FIDES, a. s., která nabídla ve výběrovém řízení nejnižší nabídkovou cenu ve výši 5 206 959,- Kč. S posledně jmenovanou obchodní společností pak obviněný uzavřel dne 17. 6. 2003 smlouvu o dílo, přestože jí fakticky umožnil provedení značné části prací na instalaci technických prostředků již v průběhu stavební rekonstrukce objektu vily v ulici N. M. , kterou realizovala obchodní společnost VESTAP Pardubice, s. r. o., v období od 10. 3. 2003 do 29. 5. 2003. Současně bylo obviněnému známo, že tyto práce byly prováděny a ze značné části dokončeny ještě před výzvou k účasti na zmíněném výběrovém řízení. Popsaným způsobem obviněný porušil zákon o zadávání veřejných zakázek a při srozumění s tím, že zisk z realizace dané zakázky provedené v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek připadne obchodní společnosti Trade FIDES, a. s., vyhlásil uvedenou veřejnou soutěž za situace, kdy posledně jmenovaná obchodní společnost byla zvýhodněna před dalšími účastníky výběrového řízení tím, že jí bylo umožněno provedení části prací bez vědomí ostatních účastníků tohoto řízení před jeho zahájením. Pokud jde o trest, rozhodl soud prvního stupně tak, že podle § 24 odst. 1 tr. zák. upustil od potrestání obviněného Ing. P. K. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 40 T 3/2008, podali odvolání jednak obviněný Ing. P. K. a jednak v jeho neprospěch státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. O odvolání státní zástupkyně rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 4 To 48/2009, tak, že z jeho podnětu podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o upuštění od potrestání. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že podle § 128a odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Týmž rozsudkem pak odvolací soud podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného, neboť ho neshledal důvodným. Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze (třebaže ho v dovolání označil nesprávně jako usnesení) napadl obviněný Ing. P. K. dne 30. 11. 2009 prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného v řízení nebyly prokázány znaky skutkové podstaty trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě ve smyslu § 128a odst. 1 tr. zák. a s poukazem na odůvodnění rozsudků soudů prvního a druhého stupně obviněný vytýká nedostatečný rozsah dokazování, a to zejména ve vztahu k jeho úmyslu způsobit jinému škodu či opatřit sobě nebo jinému prospěch, resp. zvýhodnit některého soutěžitele. Obviněný je přesvědčen, že podepsání smlouvy bez dalšího neznamená naplnění subjektivní stránky zmíněného trestného činu a že soudy obou stupňů nesprávně posoudily i jeho znak spočívající ve „zjednání výhodnějších podmínek“. Obviněný zpochybnil i naplnění subjektivní stránky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl rovněž uznán vinným. V této souvislosti obviněný namítl, že soudy nižších stupňů mu neprokázaly úmysl způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Jak dále obviněný zdůraznil, dosud zjištěný skutkový stav zakládá pochybnosti o zavinění obviněného ve vztahu k uvedenému trestnému činu. Závěrem svého dovolání obviněný Ing. P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 4 To 48/2009, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 40 T 3/2008, a aby posledně jmenovanému soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného Ing. P. K. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státní zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný jednal v souvislosti s veřejnou soutěží a za této situace si byl vědom toho, že svým jednáním zvýhodní obchodní společnost Trade FIDES, a. s., oproti ostatním soutěžitelům. Pokud obviněný umožnil jmenované obchodní společnosti provádět zadávané dílo, znemožnil tím podle státního zástupce vybrat jiného soutěžitele jako vítěze soutěže. Obviněný tedy zjednal této obchodní společnosti výhodnější podmínky, takže státní zástupce je přesvědčen, že obviněný jednal tímto způsobem přinejmenším v nepřímém úmyslu ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák. Jak dále státní zástupce zdůraznil, vzhledem k popsaným okolnostem obviněný jednal též v úmyslu opatřit prospěch obchodní společnosti Trade FIDES, a. s., neboť věděl o probíhající realizaci díla, které mělo být údajně teprve v budoucnu provedeno subjektem vybraným ve veřejné soutěži na základě jejích výsledků. Pokud za této situace obviněný vyhlásil zmíněnou soutěž, jednal podle státního zástupce již s cílem zjednat obchodní společnosti Trade FIDES, a. s., výhodu, a to v podobě předem rozhodnutého výběrového řízení. V dosaženém prospěchu pro jmenovanou obchodní společnost státní zástupce spatřuje rovněž zamýšlený následek jednání obviněného. Obdobně je podle přesvědčení státního zástupce možné posoudit spáchaný skutek i jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., byť i zde obviněný napadl právní závěry ohledně zavinění. Státní zástupce zdůraznil, že rovněž v případě tohoto trestného činu obviněný jednal v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť ho považuje za zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. P. K. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané