5 Tdo 547/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 547/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 7. 2019 Spisová značka:5 Tdo 547/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.547.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pokus trestného činu Spolupachatelství Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku § 240 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 547/2019-3552 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2019 o dovoláních, která podali obviněný O. A., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a obviněný O. A., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 9 To 188/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 150/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných odmítají. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 4. 2018, sp. zn. 3 T 150/2016, byli obviněný O. A., nar. XY (dále jen „O. A. st.“), a obviněný O. A., nar. XY (dále jen „O. A. ml.“), společně uznáni vinnými pokusem přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 21 odst. 1 a § 240 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustili skutkem podrobně popsaným pod bodem 1./I. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. 2. Týmž rozsudkem byl obviněný O. A. ml. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným pod bodem 1./II. ve výroku o vině, a obviněný O. A. st. byl uznán vinným taktéž zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal skutkem popsaným pod bodem 1./III. ve výroku o vině. 3. Za tuto trestnou činnost byl obviněný O. A. ml. odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků, přičemž obviněnému byla zároveň podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost, aby v průběhu stanovené zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Dále byl tomuto obviněnému uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, tedy celkem ve výměře 100 000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl obviněnému stanoven podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest propadnutí věci, a to notebooku značky Sony Vaio, blíže specifikovaného ve výroku o tomto trestu. Obviněnému O. A. st. byly, s výjimkou trestu propadnutí věci, uloženy stejné druhy trestů a ve stejné výměře jako obviněnému O. A. ml. 4. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byly subjekty označené jako poškození, tj. Finanční úřad pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu 1, a Finanční úřad pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu 10, odkázány s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Týmž rozsudkem byli oba obvinění podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěni obžaloby pro skutek uvedený pod bodem 2. ve výroku o vině, v němž byl podle obžaloby spatřován zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se tento skutek stal. 6. Proti shora uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podali oba obvinění odvolání, na základě kterých Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 9 To 188/2018, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu pouze u obviněného O. A. st. a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že tohoto obviněného uznal vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků, přičemž obviněnému byla zároveň uložena podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku povinnost, aby v průběhu stanovené zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Dále byl tomuto obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, tedy celkem ve výměře 100 000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl obviněnému stanoven podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Dále podle § 229 odst. 1 tr. řádu byly subjekty označené jako poškození, tj. Finanční úřad pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu 1, a Finanční úřad pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu 10, odkázány s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného O. A. ml. Městský soud v Praze podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání obviněných 7. Oba obvinění podali proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 9 To 188/2018, prostřednictvím svého obhájce obsahově zcela shodná dovolání (v jednom podání), která opřeli o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 8. Podle názoru obviněných soudy nižších stupňů nerozhodly nestranně a bez přiměřených důvodů se přiklonily k neprokázaným tvrzením. Hmotně právní stránka věci byla hodnocena v rozporu se skutečností, v neprospěch obviněných a v rozporu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch“. Obvinění shledali ve věci tzv. extrémní nesoulad mezi právními závěry soudů a zjištěnými skutečnostmi, přičemž navíc odvolací soud ve veřejném zasedání nepřečetl rozsudek soudu prvního stupně, ale protokol o hlavním líčení předcházející rozsudku, takže se odvolací soud nemohl vypořádat s odvolacími argumenty obhajoby, a to především v otázce, že nelze zkrátit daň z přidané hodnoty na základě tzv. přenesené daňové povinnosti. 9. Dále oba obvinění odmítají skutková zjištění, podle nichž uvedli na všech řádcích daňového přiznání zcela smyšlené údaje, přičemž tvrdí, že daňová přiznání nesestavovali, protože to byla práce účetních. Podle přesvědčení obviněných spočívají rozhodnutí soudů nižších stupňů na fikci, nikoli na důkazech, protože nebyl zjištěn žádný doklad, faktura nebo svědectví o tom, že by účetnictví bylo vedeno nesprávně, a rovněž nebylo ničím rozporováno, že by obchodní společnosti obviněných mezi sebou nespolupracovaly. Z velkého množství zajištěných listin také nevyplynulo nic jiného, než že oba obvinění skutečně podnikali a jejich obchodní společnosti vykazovaly činnost. Finanční úřad učinil podle obviněných svoje zjištění o zkrácení daně na podkladě poznatků poskytnutých policií, přičemž sám neměl žádné podklady k takovému závěru, takže postupoval nesprávně, když nevyžádal předložení příslušných dokladů. Soudy tak opřely důkazy jen o fikci škody a paradoxně ji prokazují řádně podanými daňovými přiznáními. 10. Podle názoru obviněných některé svědecké výpovědi jsou shodné s jejich výpověďmi, případně mají nulovou vypovídající hodnotu pro prokázání viny. Odůvodnění rozhodnutí soudů je podle obviněných postaveno na zcela jasných shodných důvodech, pro které se ovšem nikdy nemohla stát trestná činnost. Ve věci měl být vypracován znalecký posudek z oboru účetnictví, jehož neexistence je pro hodnocení viny a výše škody podstatná. Škoda byla určena pouze fikcí, odhadem a pocity. 11. Obvinění rovněž zpochybnili závěr soudů nižších stupňů o jejich úmyslném zavinění, protože ani jeden z nich nerozumí vedení účetnictví a navíc účetnictví vedli profesionální účetní. Jak dále obvinění zdůraznili, obchodní společnosti, jichž se týká podaná obžaloba, byly činné, což potvrdily výpovědi účetních. Tyto důkazy jsou ovšem v rozporu se závěry soudů nižších stupňů, podle nichž byly k daňovým přiznáním použity fiktivní nebo falešné faktury. Pokud soudy uvádějí jako důkazy platební výměry finančních úřadů, tyto vznikly až v