5 Tdo 575/2013 — Nejvyšší soud

5 Tdo 575/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 6. 2013 Spisová značka:5 Tdo 575/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.575.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Zneužití informace a postavení v obchodním styku Dotčené předpisy:§ 255 odst. 2,3 tr. zákoníku § 148 odst. 1,2,3 písm. c) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 8. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 575/2013-65 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2013 o dovolání, které podal obviněný R. D., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 6 To 62/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 3/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný R. D. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 29 T 3/2009, uznán vinným zločinem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 3 tr. zákoníku a trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil skutky podrobně popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 255 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, v oblasti podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a zprostředkování obchodu a služeb v trvání 3 roků. Obviněnému byl podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1 a 2 tr. zákoníku uložen také peněžitý trest ve výměře 180 celých denních sazeb s výší jedné denní sazby 500,- Kč, tedy celkem ve výměře 90 000 Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Odvolání obviněného a odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočka v Olomouci, který ho podal v neprospěch obviněného, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 6 To 62/2012, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná. Obviněný R. D. podal dne 20. 5. 2013 proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle názoru obviněného se soudy nižších stupňů řádně nevypořádaly s posouzením zprostředkovatelské smlouvy. Obviněný je přesvědčen, že mohl vykonávat zprostředkovatelskou činnost pro obchodní společnost IMPOL, s. r. o., protože takový postup není v rozporu se zákonem. Dále obviněný nesouhlasí se závěrem o nevýhodnosti smlouvy o zprostředkování ze dne 1. 1. 1998, která podle jeho mínění odpovídala zákonu. Obviněný se však neztotožnil ani s názorem soudů obou stupňů, podle kterého je postavení společníka jednočlenné obchodní společnosti odlišné od postavení této společnosti. Podle obviněného je zde podstatný faktický stav, který spočívá v uplatňování rozhodujícího vlivu takového společníka na obchodní společnost. Obviněný považuje za nesprávné závěry soudů nižších stupňů ohledně způsobení škody trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák. V této souvislosti uvádí, že nevznikla škoda státu, neboť daňová výhoda jedné z obchodních společností, v nichž působil, by se projevila jako daňová nevýhoda druhé z nich. Obviněný zpochybnil i správnost posouzení společenské nebezpečnosti, resp. společenské škodlivosti spáchaných činů. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 6 To 62/2012, a aby přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného R. D. ke dni vydání tohoto usnesení nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný R. D. je osobou oprávněnou podat dovolání [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], podal dovolání prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvody, obviněný R. D. opírá své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. K výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že může být dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný R. D. však v převážné části svého dovolání nesouhlasí s rozhodnými skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy, a to pokud popírá vůbec spáchání posuzovaných skutků a vytýká neprokázání některých znaků skutkových podstat trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák., zejména svého úmyslného zavinění. Tím obviněný především zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaných činů tedy obviněný dovozuje v uvedených směrech nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutků obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů. K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání nelze považovat za další odvolání, protože je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možno podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat každé rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže hodnotit správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu toti