5 Tdo 606/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 606/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 7. 2021 Spisová značka:5 Tdo 606/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.606.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození věřitele Přísedící Dotčené předpisy:§ 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 11. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 606/2021-3364 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. M., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, okres XY, adresa pro doručování XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 4 To 53/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 149/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. M. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 3 T 149/2015, byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem poškození (správně poškozování) věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále též „tr. zákon“), za který byl podle § 256 odst. 4 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona na zkušební dobu 4 roků. Podle § 49 odst. 1, 3 tr. zákona mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem podnikání výroba nemotorových vozidel a zemědělských strojů, zámečnictví, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej (vyjma zboží podléhajícího speciální úpravě), silniční motorová doprava nákladní – nákladní, vnitrostátní, silniční motorová doprava provozovaná vozidly do 3,5 t celkové hmotnosti – nákladní, mezinárodní, silniční motorová doprava provozovaná vozidly do 3,5 t celkové hmotnosti, a to na dobu 2 roků. V adhezním řízení soud podle § 229 odst. 1 tr. řádu poškozené konkrétně vyjmenované ve výroku o náhradě škody odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 4 To 53/2020, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu per analogiam napadený rozsudek okresního soudu zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl o vině obviněného přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, účinného od 1. 1. 2010 (dále též „tr. zákoník“), za který mu podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 roků. Dále krajský soud obviněnému uložil podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti, který vymezil zcela shodně se soudem prvního stupně, a to včetně doby trvání tohoto trestu. Podobně jako okresní soud i krajský soud odkázal poškozené vyjmenované v adhezním výroku s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 tr. řádu. 3. Trestné činnosti se obviněný podle výroku o vině rozsudku krajského soudu dopustil stručně uvedeno tím, že jako podnikající osoba zapsaná v obchodním rejstříku pod obchodním jménem P. M., IČ: XY, s vědomím, že se nachází v nepříznivé finanční situaci a má neuhrazenou řadu závazků déle než tři měsíce po splatnosti a v úmyslu odstranit svůj majetek z dosahu svých věřitelů jednak dne 10. 4. 2009 převedl nemovitosti specifikované v tzv. skutkové větě v celkové hodnotě 6 620 000 Kč na V. M. za kupní cenu 6 210 000 Kč, kterou však neobdržel, protože měla být uhrazena započtením údajné pohledávky kupujícího ve výši 6 350 000 Kč za prodávajícím z titulu půjček, avšak tato pohledávka kupujícího byla ve skutečnosti fiktivní, dále obviněný v přesně nezjištěné době od 10. 3. 2009 do 13. 5. 2009 v XY bez právního důvodu předal ze svých finančních prostředků 3 000 000 Kč svému tehdejšímu zaměstnanci D. P., který tyto peníze dne 13. 5. 2009 na základě pokynu obviněného vložil jménem obchodní společnosti O., v XY na pobočce České spořitelny na bankovní účet č. XY majitele V. M. jako první splátku kupní ceny za nemovitosti, které kupovala O., od prodávajícího V. M. a které předtím V. M. zakoupil od obviněného. Uvedeným jednáním obviněný znemožnil svým věřitelům domoci se uspokojení splatných pohledávek výtěžkem z prodeje uvedených nemovitostí a finančních prostředků obviněného, na jehož majetek byl následně dne 22. 1. 2010 prohlášen konkurs, přičemž pohledávky věřitelů, jejichž výčet včetně uvedení jejich splatných pohledávek je obsažen v tzv. skutkové větě, zůstaly zcela nebo zčásti neuspokojeny, čímž v konečném důsledku obviněný poškozeným věřitelům způsobil celkovou škodu ve výši 9 620 000 Kč odpovídající hodnotě z majetku obviněného převedených nemovitostí a uvedených finančních prostředků, přičemž neuhrazeny zůstaly i nesplatné pohledávky dalších ve výroku o vině vyjmenovaných věřitelů. II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný P. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) a e) tr. řádu. 5. Úvodem obviněný zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení, připomněl, že soudy obou stupňů rozhodovaly již dvakrát. Upozornil na důvod zrušení prvního odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Břeclavi, jímž bylo rozhodování nezákonným soudcem. Krajský soud ve svém zrušujícím rozhodnutí uvedl, že podle tehdy platného rozvrhu práce měla být věc přidělena senátu 2 T, jehož předsedkyní je Mgr. Petra Wolfová. Ta však byla v rámci nového řízení před soudem prvního stupně z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného vyloučena podle § 30 odst. 1 tr. řádu. Věc tedy rozhodoval senát ve složení – předseda senátu JUDr. Oldřich Rezek a přísedící Eva Fojtová a Martin Florus. V této okolnosti však obviněný spatřoval naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, protože oba jmenovaní přísedící patřili podle rozvrhu práce k senátu, resp. soudnímu oddělení 3 T (dále jen „senátu“) a nikoli 2 T. Z vykonávání úkonů v trestní věci byla vyloučena pouze předsedkyně senátu 2 T Mgr. Petra Wolfová, nikoli přísedící přidělení zařazeni podle rozvrhu práce k senátu 2 T. V podstatě se obviněný domáhal toho, aby jeho věc v prvním stupni byla projednána senátem ve složení JUDr. Oldřich Rezek (předseda senátu) a dva libovolní přísedící z vyjmenovaných osob: Ivona Formánková, David Jeřábek, Jana Laubová, Ing. Bohuslav Mareš, Ing. Zlatuše Máčelová, Olga Miklínová nebo Josef Říha. Obviněný byl přesvědčen, že senát byl ohledně přísedících obsazen svévolně, žádný z přísedících přidělený senátu 2 T nebyl vyloučen podle § 30 odst. 1 tr. řádu. Obviněný k tomu odkázal na ustanovení § 42c odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZOSS“), podle něhož se v souladu s rozvrhem práce věci přidělují tak, aby byla vyloučena možnost ovlivňování přidělení věcí, a po přidělení konkrétního senátu není možné již senát svévolně měnit. Vyloučení celého senátu není podle judikatury Nejvyššího soudu přípustné, k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 7 Td 9/2018. Pokud podle obviněného byla vyloučena pouze soudkyně Mgr. Petra Wolfová, nelze totéž vztahovat i na ostatní členy senátu 2 T. Rozvrh práce tedy podle přesvědčení obviněného nebyl dodržen a v prvním stupni rozhodoval nezákonně obsazený senát, což vedlo k porušení jeho práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž porušena byla i ustanovení § 35, § 42b a § 42c ZOSS. 6. Na námitky proti nezákonnému složení senátu obviněný navázal dovolací argumentací k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Obviněný předchozí text dovolání shrnul konstatováním, že v prvním řízení před soudem prvního stupně rozhodoval nezákonný soudce JUDr. Oldřich Rezek a v druhém řízení před okresním soudem nebyl senát správně obsazen. Tyto závažné procesní vady podle obviněného způsobily, že k rozsudkům Okresního soudu v Břeclavi nebylo možné vůbec přihlížet, což znamená, že s nimi nelze ani spojovat přerušení běhu promlčecí doby. Obviněný k tomu doplnil, že od 7. 10. 2015 (pozn. Nejvyššího soudu: k tomuto dni byla podána obžaloba) nedošlo k žádné další skutečnosti, která by vedla k opětovn