5 Tdo 672/2004 — Nejvyšší soud

5 Tdo 672/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 7. 2004 Spisová značka:5 Tdo 672/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.672.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 672/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2004 o dovolání, které podal obviněný MUDr. K. L., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 6 To 556/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 2/2003, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 6 To 556/2003. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný MUDr. K. L. byl rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 9 T 2/2003, uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se podle citovaného rozsudku dopustil tím, že \"jako ředitel N. P., okr. T., s rozhodovací pravomocí a povinností pečovat o ochranu a zabezpečení majetku nemocnice a majetku svěřeného státem do péče s právem hospodaření, jehož funkce byla založena jmenováním, uzavřel dne 29. 12. 2000 v P., okr. T., s lékaři nemocnice, kteří vykonávali ústavní pohotovostní službu, a prostřednictvím svého zástupce i se svou osobou dohody o zajištění ústavní pohotovostní služby s dobou platnosti od 1. 1. 2001 do 31. 3. 2001, dne 2. 4. 2001 dodatky k těmto dohodám a následně další dohody o zajištění ústavní pohotovostní služby, na jejichž základě byly jemu a dalším 37 lékařům N. P. vypláceny tzv. provozní odměny, jejichž udělování bylo v rozporu s § 10 vládního nařízení č. 251/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců rozpočtových a některých dalších organizací, a zákonem č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, a za období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001 tak byla na mzdách lékařům vyplacena částka o 1.725.365,- Kč vyšší, než je ta, která jim podle shora citovaných právních předpisů náležela\". Za to byl obviněný MUDr. K. L. odsouzen podle § 255 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Tachově napadl obviněný MUDr. K. L. odvoláním, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 6 To 556/2003, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému doručen dne 2. 2. 2004, jeho obhájci dne 19. 1. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 16. 1. 2004. Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný MUDr. K. L. prostřednictvím svého obhájce dne 29. 3. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, protože již v rozhodnutí soudu prvního stupně byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného právní posouzení skutku neodpovídá znění skutkové věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Má za to, že Okresní soud v Tachově zde ani posléze v odůvodnění neuvedl žádné skutkové okolnosti, které by tvořily skutkový podklad pro právní závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť zde není obsažen údaj o tom, zda obviněný věděl, že jeho jednání je v rozporu s citovanými právními předpisy, a zda tedy věděl, že může takto způsobit škodu. Obviněný dále cituje vyjádření soudu prvního stupně uvedené v odůvodnění jeho rozsudku a týkající se posouzení negativního právního omylu. Považuje ho za nesprávné, neboť podle názoru obviněného se právní omyl ohledně mimotrestní normy podle nauky trestního práva posuzuje jako omyl skutkový, takže má za následek nedostatek trestní odpovědnosti. Na podporu svého tvrzení obviněný poukazuje na některé provedené důkazy, z nichž dovozuje, že nemohl znát nezákonnost svého postupu, a tedy ani naplnit subjektivní stránku trestného činu. Obviněný MUDr. K. L. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného MUDr. K. L. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru jsou výhrady obviněného způsobilé naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak státní zástupkyně je považuje za zcela neopodstatněné. Státní zástupkyně je přesvědčena, že soud prvního stupně ve výroku o vině dostatečně vymezil okolnosti odpovídající znakům skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Konkrétně jde o povinnosti založené jmenováním do funkce, dále uzavření dohod o tzv. provozních odměnách, které byly v rozporu se zákonem č. 143/1992 Sb. i zmíněným vládním nařízení. Odměny takto vyplacené byly podle státní zástupkyně o 1.725.365,- Kč vyšší, než jaké povolovaly uvedené právní předpisy, a v této výši tak vznikla škoda na majetku svěřeném obviněnému státem do péče a hospodaření. Státní zástupkyně se domnívá, že takto je skutek vymezen dostatečně, když z hlediska zavinění postačuje úmysl eventuální podle § 4 písm. b) tr. zák. Státní zástupkyně považuje námitku obviněného ohledně nedostatku úmyslného zavinění za zjevně neopodstatněnou a navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný MUDr. K. L. jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný MUDr. K. L. opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přičemž byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozsudek soudu prvního stupně je založen na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud se dále zaměřil na posouzení oprávněnosti uplatněného dovolacího důvodu. Pokud jde o námitky obviněného MUDr. K. L., v jejichž rámci tvrdí, že stíhaným skutkem nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, jímž byl uznán vinným, může být taková vada úspěšně namítána prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s poukazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů k odmítnutí dovolání obviněného MUDr. K. L. ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu, přezkoumal podle § 265i odst. 3 a 4 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným námitkám, jakož i řízení předcházející napadenému rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání je částečně důvodné. V rámci svých dovolacích námitek obviněný MUDr. K. L. v podstatě uvádí, že soudy dříve činné ve věci nesprávně právně posoudily jeho zavinění, neboť ve skutkové větě výroku o vině i v odůvodnění rozhodnutí nejsou obsaženy takové skutkové okolnosti, z nichž by vyplývalo, že věděl o rozporu svého jednání s právními předpisy a o možnosti způsobit tím škodu. Protože obviněný podle svého tvrzení nevěděl o nezákonnosti svého postupu, dovozuje z toho nesprávnost právního závěru soudů obou stupňů, podle něhož negativní právní omyl pachatele neomlouvá. Obviněný se totiž domnívá, že právní omyl ohledně mimotrestní právní normy se podle nauky trestního práva posuzuje jako omyl skutkový, takže podle jeho názoru vylučuje možnost trestní odpovědnosti. Pokud jde o dovolací námitku týkající se hodnocení negativního právního omylu, soudy obou stupňů podle názoru Nejvyššího soudu nepochy