5 Tdo 727/2006 — Nejvyšší soud

5 Tdo 727/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g,265b/1h Datum rozhodnutí:21. 6. 2006 Spisová značka:5 Tdo 727/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.727.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 727/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 6. 2006 o dovolání obviněného Ing. V. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 6 To 569/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 150/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. V. P. o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 10. 2005, sp. zn. 2 T 150/2005, byl obviněný Ing. V. P. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 13. 5. 2005 okolo 18.20 hod., řídil v podnapilém stavu, neboť jeho krev v tuto dobu obsahovala nejméně 1.87 g/kg alkoholu, po silnici ve směru na L. osobní motorové vozidlo zn. Fiat Scudo 1.6, majitele N. O., s. r. o., M. O., přičemž v km 196.9 po vyjetí na vrchol mírného stoupání v pozvolné pravotočivé zatáčce nezvládl řízení a vjel do protisměrného jízdního pruhu, kde se střetnul s osobním motorovým vozidlem zn. Fiat Punto 55, řízeným D. P., když poškozením automobilu zn. Fiat Scudo 1.6, způsobil jeho majiteli N. O., s. r. o., M. O., škodu ve výši 81.700,- Kč a majiteli automobilu Fiat Punto 55, D. P. další škodu za 70.400,- Kč, tedy celkem za 152.100,- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. V. P. odsouzen podle § 201 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Dále byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků. Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný Ing. V. P. odvoláním, o kterém Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 6 To 569/2005, tak, že toto odvolání podle § 256 zamítl. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 6 To 569/2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 10. 2005, sp. zn. 2 T 150/2005, podal obviněný Ing. V. P. prostřednictvím obhájce Mgr. R. A. dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, resp. mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tyto dovolací důvody dále odůvodnil tím, že soud se dostatečně nevypořádal se skutkovým tvrzením dovolatele ohledně jeho oslnění sluncem, které jediné zapříčinilo následnou dopravní nehodu, zejména v tomto směru nedostatečně zhodnotil výpověď svědka P. R., řídícího vozidlo jedoucí za obviněným. Toto pochybení soudů obou stupňů pak činí napadená rozhodnutí nepřezkoumatelnými. Dovolatel zdůraznil, že z hlediska roviny viny dovolatele je ze spisu patrné jeho doznání a své dovolání zaměřil spíše do roviny uloženého trestu. Zopakoval své námitky týkající se trestu v předchozím řízení. V rámci nich uvedl, že především trest zákazu řízení motorových vozidel považuje za nepřiměřeně přísný, a to vzhledem k jeho manažerské funkci v zaměstnání, z větší části založené prakticky na služebních jízdách po území celé republiky, přičemž výkon tohoto zaměstnání je jedinou obživou pro jeho rodinu a zejména pro jeho děti, z nichž dvě jsou adoptované. Dále dovolatel zdůraznil, že již jeho samotné sociální postavení dokazuje jeho postoj k životu a plnění služebních a osobních povinností, kdy uložený trest není trestem pouze pro dovolatele, ale především pro jeho rodinu, kdy sociální a existenční postavení a jistoty dovolatele a jeho dětí jsou pravomocně uloženým trestem zákazu řízení motorových vozidel zcela zjevně vážně narušeny a to pravděpodobně na velmi dlouhou dobu, což by mohlo mít zcela jednoznačně zásadní vliv na zdravý rozvoj a výchovu jeho dětí. Následně dovolatel zmínil, že již dříve uzavřel dohodu o náhradě škody, která je z jeho strany včas a řádně plněna, zdůraznil také, že jde v jeho případě o jeho prvý konflikt se zákonem, nemá ani žádný aktuální záznam v rejstříku přestupků a rovněž v průběhu celého trestního stíhání spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. K uloženému trestu upřesnil, že jak funkce manažera v jeho současném zaměstnání, tak i veškeré další okolnosti jeho dosavadního života nasvědčují tomu, že již samotné vyšetřování jeho jednání znamenalo pro dovolatele trest a mělo na něj výchovný účinek. V rámci řízení před soudem prvního i druhého stupně dovolatel navrhl ze shora uvedených důvodů postup podle § 307 tr. ř. a v případě nevyhovění tomuto jeho návrhu pak požádal, aby alespoň místo trestu zákazu řízení motorových vozidel mu byl uložen přiměřený peněžitý trest. Obviněný se totiž domnívá, že uložený trest zákazu řízení nemá oporu v ustanovení § 23 a § 31 tr. zák. a je vzhledem ke všem okolnostem případu zcela zjevně nepřiměřeně přísný. Při jeho ukládání navíc ani soud prvního stupně ani soud odvolací neposoudily veškeré okolnosti mající vliv na zvažování druhu a výše ukládaného trestu, když se zabývaly výhradně okolnostmi svědčícími v jeho neprospěch. Uložení podmíněného trestu odnětí svobody za současného uložení trestu zákazu činnosti považuje obviněný za faktické uložení duplicitního trestu a zejména uložení trestu zákazu řízení motorových vozidel za nepřiměřeně přísné ve svém důsledku zasahující nejenom do práv dovolatele, ale i do práv jeho rodiny včetně zákonem chráněných práv nezletilých dětí. K tomu dále obviněný namítl, že s odkazem na ustanovení § 53 odst. 3 tr. zák. právě jím navrhované alternativní uložení peněžitého trestu namísto uloženého trestu zákazu činnosti by dostatečně odpovídalo povaze a důsledkům spáchaného deliktu. Z uvedených důvodů je obviněný přesvědčen, že již samotné rozhodování odvolacího soudu bylo z hlediska roviny uloženého trestu založeno na nesprávném právním posouzení skutku a je z tohoto pohledu dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě dále podle názoru dovolatele vybočuje i z rámce druhu a výměry trestu stanovených trestním zákonem a je dán i důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V závěru dovolání obviněný Ing. V. P. navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. 6 To 569/2005, ve smyslu ustanovení § 265k tr. ř. zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. V. P. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., ve svém vyjádření ze dne 1. 6. 2006 uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však v této části dovolatel namítá toliko neúplnost dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů ve vztahu k aktuálním klimatickým podmínkám a způsobu jeho jízdy před dopravní nehodou, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Pokud v rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný namítl nesprávnost uložení trestu zákazu činnosti v rozporu se zásadami vyplývajícími z ustanovení § 23 a § 31 tr. zák., pak státní zástupce uvedl, že výrok o uložení trestu z hlediska jeho druhu, výše či způsobu výkonu lze dovoláním napadnout prakticky toliko z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nikoli však z důvodu údajné nesprávné aplikace ustanovení § 23 a § 31 tr. zák. Ohledně námitky dovolatele týkající se uložení duplicitního trestu považuje státní zástupce dovolání za zjevně neopodstatněné, neboť jak podmíněný trest odnětí svobody, tak i trest zákazu činnosti byly uloženy v souladu s ustanovení § 201 písm. d), § 49 odst. 1 a § 28 odst. 1 tr. zák. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud České republiky učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) a c) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr.