5 Tdo 829/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 829/2019 citace  Název judikátu:Pachatel trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 7. 2019 Spisová značka:5 Tdo 829/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.829.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pachatel Pachatelství Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1 alinea 1,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 10. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 3533/19 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 829/2019-896 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2019 o dovolání, které podal obviněný V. M., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 55 To 249/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 8/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. M. odmítá. O d ů v o d n ě n í :I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný V. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. 2 T 8/2018, uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první a třetí zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 8 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací na dobu 2 let. Postupem podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedené trestné činnosti se podle rozsudku soudu prvního stupně obviněný dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že společně s již odsouzeným D. H., jednatelem obchodní společnosti U., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „U.“), obviněný V. M. na základě plné moci ze dne 6. 5. 2013 jako osoba zplnomocněná ke všem úkonům souvisejícím s výkonem funkce jednatele obchodní společnosti U. a oprávněná ke všem jednáním a činnostem jednatele ve stejném rozsahu, v jakém by je vykonával jednatel, a to bez omezení, za účetní období od 4. 4. 2013 do konce února 2016, do kdy působil v uvedené obchodní společnosti, v rozporu s ustanoveními § 6, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 29 odst. 1, § 30 odst. 1 písm. a), b) a § 31 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce též jen „ZÚ“), a vyhlášky č. 500/2002 Sb., v sídle obchodní společnosti ani jinde nezajistil, aby účetní knihy a zápisy, a to konkrétně inventurní soupisy, podrozvahové evidence a evidence hotovostních plateb sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku jmenované obchodní společnosti nebo k jejich kontrole, byly vedeny úplně, správně a průkazným způsobem, ani tak nečinil sám, ačkoliv k tomu byl povinen. V. M. v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 31 odst. 1 ZÚ vědomě zatajil účetní doklady, když předstíral vůči externí účetní společnosti, že doklady provázející účetní operace zadané jím samým vůbec nemá k dispozici, případně ohledně jejich umístění uváděl rozporné údaje, na základě čehož nebylo účetnictví kompletní a nevypovídalo o stavu hospodaření a majetku. Tímto jednáním došlo k ohrožení majetkových práv devíti poškozených obchodních společností citovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. 3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný V. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 55 To 249/2018, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci napadl obviněný V. M. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť byl přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotněprávní posouzení. 5. Obviněný měl za to, že se soudy nižších stupňů nesprávně a nedostatečně vypořádaly s otázkou naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, především objektivní i subjektivní stránky, konkrétně zpochybnil, zda vzhledem k pozici zaměstnance se sjednaným druhem práce mohl být trestně odpovědný za přečin, jenž je mu kladen za vinu. Napadená rozhodnutí v tomto směru považoval za precedentní a rozšiřující nad rámec zákona i judikatury okruh osob, které se mohou tohoto přečinu dopustit. 6. Dovolatel dále namítal extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy. Podle jeho názoru byly porušeny základní zásady trestního řízení, a to principy in dubio pro reo a ultima ratio, jakož i jeho právo na spravedlivý proces. 7. Obviněný upozornil na skutečnost, že ve společnosti U. nikdy nebyl jednatelem ani společníkem, ani nebyl v žádné jiné funkci např. prokuristy, likvidátora apod. Jednání, které je mu kladeno za vinu, nespáchal. Zopakoval, že od května 2012 do 23. 4. 2013 byl jediným společníkem U. J. H., který 20 % obchodního podílu v této obchodní společnosti převedl na D. H., jenž se poté stal též jejím jednatelem. D. H. je také od 13. 10. 2018 likvidátorem této obchodní společnosti a od října 2018 jejím jediným společníkem. 8. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že neměl odpovědnost za to, co mu bylo kladeno za vinu, jelikož nikdy nebyl jmenován do funkce ředitele společnosti a ani do žádné jiné obdobné funkce. Z jeho pracovní smlouvy je naopak zřejmé, pro jaký druh práce byla sjednána. Byl v postavení zaměstnance, který neodpovídal za vedení účetnictví či zajištění jeho vedení. Pokud činil nějaké úkony týkající se vedení účetnictví, bylo to vždy z pokynu jednatele a v rámci sjednaného druhu práce. Rozporoval, že by na něj byly plnou mocí přeneseny povinnosti jednatele či osoby odpovědné za vedení účetnictví, na to ani nemá vzdělání a ani by to neodpovídalo sjednanému druh práce. Připomněl, že obchodní společnost měla svou externí účetní. Plnou mocí nelze funkci jednatele převést, a to ani právně a ani fakticky. Proto nemohl být shledán odpovědným za nevedení účetnictví či neplnění daňových povinností nebo obdobných povinností obchodní společností U. 9. Ve skutkové větě je tak podle dovolatele chybně uvedeno, že byl ze zákona povinen vést účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady. Soud prvního stupně však neuvedl, z jakého zákonného ustanovení obviněnému tato povinnost plynula, když ani udělení plné moci nelze považovat za vstup do nějakých zákonných povinností. Měl za to, že nebylo prokázáno, že by měl odpovídat za vedení účetnictví, nebyl účetní a nebyl ani osoba odpovědná za jeho vedení nebo tím pověřená. Odkázal na výpověď externí účetní před soudem prvního stupně učiněnou v průběhu posledního dne hlavního líčení, tento důkaz ale nebyl soudy nižších stupňů zohledněn. 10. Dále dovolatel namítal, že neměl žádný úmysl zatajovat nějaké účetní doklady. Nikdy mu to ani jako zaměstnanci nebylo vytknuto. Mělo se jednat o doklady, které by bylo možno si bez problému vyžádat u příjemce platby, zvláště šlo-li o pravidelné dodavatele. Smlouvy s dodavateli sjednával jednatel D. H., který rozhodně nebyl žádným „bílým koněm“. Nebylo zjištěno, že by jednatel dělal nějakou inventarizaci závazků a pohledávek, kterou by bylo možno zjistit, co chybí. Výpověď účetní P. T. považoval za účelovou ve snaze vyhnout se vlastní odpovědnosti, neboť to měla být ona, která by měla upozornit na chybějící doklady. 11. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení soudu druhého stupně, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. 12. Dovolání obviněného bylo k vyjádření zasláno nejvyššímu státnímu zástupci, který do dne rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání svého oprávnění nevyužil. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 13. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu. 14. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu,