5 Tdo 842/2018 – Nejvyšší soud

5 Tdo 842/2018-48 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 5 To 180/2016, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 98/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. P. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 1. 2016, sp. zn. 7 T 98/2015, byl obviněný M. P. uznán vinným zločinem poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za tento trestný čin mu byl uložen podle § 222 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Tímto rozsudkem byl zároveň uznán vinným i spoluobviněný M. S. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození uvedení ve výroku rozsudku odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti uvedenému rozsudku podali spoluobvinění M. P. a M. S. odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem ve veřejném zasedání konaném dne 2. 3. 2017 rozsudkem sp. zn. 5 To 180/2016 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a znovu sám podle § 259 odst. 3 tr. řádu po změně skutkových zjištění uznal obviněného M. P. vinným zločinem poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za nějž mu opět uložil podle § 222 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Vinným uznal i obviněného M. S. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození uvedení ve výroku rozsudku odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Uvedeného trestného činu se obvinění dopustili podle rozsudku soudu druhého stupně (zjednodušeně uvedeno) tak, že obviněný M. S. jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti APOLLO SPORT s. r. o., IČ 25420526, se sídlem Rudolická 1706, 434 01 Most, nyní v likvidaci (dále ve zkratce jen „APOLLO SPORT“), a obviněný M. P. jako jednatel a společník obchodní společnosti PALDO s. r. o., IČ 28680227, se sídlem Čsl. armády 1295, 434 01 Most, nyní v likvidaci (dále ve zkratce jen „PALDO“), vyvedli za účelem zmaření pohledávek věřitelů obchodní společnosti APOLLO SPORT majetek této obchodní společnosti do obchodní společnosti PALDO. Již odsouzený M. S. uznal jako fyzická osoba vůči M. P. jako fyzické osobě neexistující závazek z titulu fiktivních půjček v celkové výši 14 milionů Kč, údajně poskytnutých v letech 2006-2010. Tyto prostředky měl již odsouzený M. S. podle jejich legendy dále půjčit obchodní společnosti APOLLO SPORT, čímž mu měla vzniknout vůči této obchodní společnosti pohledávka ve stejné výši, kterou dne 9. 1. 2012 obviněný M. S. postoupil obchodní společnosti PALDO, za niž jednal obviněný M. P. Obchodní společnost PALDO na základě smlouvy ze dne 28. 2. 2012 odkoupila od obchodní společnosti APOLLO SPORT veškeré zařízení a zásoby prodejen APOLLO SPORT v Ú. n. L., Ch. a M. za kupní cenu 12 625 000 Kč bez DPH. Ke splnění závazku obchodní společnosti PALDO uhradit kupní cenu obviněný M. P. dne 3. 4. 2012 uplatnil vzájemný zápočet závazků a pohledávek v hodnotě 14 milionů Kč z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9. 1. 2012, kterou odsouzený M. S. uznal, ač oba věděli, že tato pohledávka nemá reálný základ. V důsledku tohoto jednání zůstala obchodní společnost APOLLO SPORT bez obchodního majetku, z něhož by věřitelé této společnosti mohli, byť jen zčásti, uspokojit své pohledávky v celkové výši 26 402 113,90 Kč. Tím oba obvinění způsobili jednotlivým věřitelům uvedeným ve výroku rozsudku škodu odpovídající poměrné částce, na kterou by jinak věřitelé dosáhli při poměrném uspokojení z majetku dlužníka APOLLO SPORT v celkové výši 12 625 000 Kč. II. Dovolání obviněného 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný M. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Obviněný v dovolání nejprve stručně zrekapituloval obsah rozhodnutí soudů nižších stupňů, poté zpochybnil jejich skutková zjištění a podrobně se věnoval jednotlivým tvrzeným nesouladům mezi nimi. Hlavní nedostatek napadeného rozsudku spatřoval obviněný v tom, že odvolací soud nereflektoval dostatečně zjištěný skutkový stav a nesprávně a v neprospěch obviněného zhodnotil provedené důkazy svědčící o existenci pohledávky obviněného M. S., zejména výpovědi obou obviněných a svědka R. Š., směnky a znalecký posudek obhajoby. Byla tak podle obviněného porušena zásada vyplývající § 2 tr. řádu (aniž by konkrétně uvedl, kterou základní zásadu míní). Dále namítl, že soudy nižších stupňů bezdůvodně vycházely z jiných důkazů, a sice znaleckého posudku Ing. Blanky Vorlíčkové a výpovědí svědkyň S. A., M. F. a Z. B., ač se svědkyně k věci mohli stěží vyjádřit. Nebylo podle něj zohledněno ani rozvrhové usnesení z insolvenčního řízení. Byla tak podle obviněného porušena zásada in dubio pro reo, neboť převládaly pochybnosti u klíčových tvrzení obžaloby ohledně existence sporné pohledávky. Dále obviněný nesouhlasil ani s tím, že odvolací soud nesprávně hmotně právně posoudil uvedený skutek jako zločin poškozování věřitele podle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť při započtení existující pohledávky a snížení majetku dlužníka dochází ke zvýhodňování jednoho věřitele na úkor ostatních věřitelů ve smyslu § 223 tr. zákoníku, kterého se ale může dopustit výhradně dlužník. Jeho pohledávka, jak bylo podle jeho přesvědčení prokázáno, existovala. Obviněný M. P. tak měl být obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) tr. řádu. V této spojitosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 8 Tdo 242/2004. 6. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně, aniž by uvedl, jaký by měl být jeho další postup. III. Vyjádření k dovolání 7. K dovolání obviněného M. P. se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který označil argumentaci obviněného za nepřiléhavou uplatněnému dovolacímu důvodu. Obviněný v dovolání v podstatě pouze opakoval svou obhajobu, kterou uplatnil v předchozích fázích trestního řízení a se kterou se soudy nižších stupňů správně a zcela dostatečně vypořádaly. V tomto směru odkázal především na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (na jeho str. 16 – 22). Obviněný v dovolání neuvedl žádné nové skutečnosti, na které by soud druhého stupně nereagoval. Podle státního zástupce jde jen z tohoto důvodů o dovolání zjevně neopodstatněné. 8. Obviněným namítané vady navíc podle státního zástupce nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani žádný jiný dovolací důvod. Ani námitku nesprávného právního posouzení skutku jako zločinu poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nelze fakticky pod uvedený dovolací důvod subsumovat, neboť vychází z jiné než soudy nižších stupňů prokázané verze skutkového děje. V podstatě jedinou námitkou obviněného bylo zpochybnění skutkových závěrů soudů nižších stupňů o neexistenci předmětné pohledávky, naopak obviněný vycházel z verze, že pohledávka k datu cese dne 14. 1. 2012 skutečně existovala. Formálně se mohlo zdát, že obviněný zpochybňoval naplnění znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu poškození věřitele uvedeného v § 222 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku vyjádřeného slovem „neexistující“, ve skutečnosti ale obviněný rozporoval toliko skutková zjištění soudů nižších stupňů. Soud prvního stupně (na str. 26 odůvodnění svého rozsudku) jednoznačně konstatoval, že obviněný M. S. neměl za obchodní společností APOLLO SPORT pohledávku ve výši 14 milionů Kč, s tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil a doplnil k němu i vlastní argumentací na str. 17 – 19 odůvodnění svého rozsudku. Obviněný pak polemizoval se skutkovými závěry soudů nižších stupňů a s jejich hodnocením důkazů, nevznesl však žádnou námitku o nesprávné aplikaci hmotněprávní normy. Argumentace obviněného tak nesměřuje proti hmotněprávním vadám napadeného rozhodnutí. Naopak spočívá výhradně v nesouhlasu obviněného se způsobem vyhodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů a s přijatým skutkovým závěrem, k němuž soudy na jejich podkladě dospěly. Ani námitku porušení zásady presumpce neviny a porušení principu in dubio pro reo nelze pod uvedený dovolací důvod podřadit. 9. Z výše uvedených důvodů je podle státního zástupce na místě dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. I pro případ odlišného stanoviska Nejvyšší