5 Tz 85/2021 — Nejvyšší soud

5 Tz 85/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 12. 2021 Spisová značka:5 Tz 85/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TZ.85.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právnická osoba Dotčené předpisy:§ 23 odst. 1, 2 předpisu č. 418/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tz 85/2021- 3759 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 12. 2021 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Roušalové a soudců JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D., a JUDr. Bohuslava Horkého, stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti v neprospěch obviněné právnické osoby – obchodní společnosti T., IČ: XY, se sídlem XY, proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 2 T 184/2019, a rozhodl podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 1 tr. řádu t a k t o : Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 2 T 184/2019, byl porušen zákon v ustanovení § 23 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výroku o trestu ve prospěch obviněné právnické osoby – obchodní společnosti T., se sídlem XY, IČ: XY. O d ů v o d n ě n í I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 2 T 184/2019, byla obviněná právnická osoba – obchodní společnost T., uznána vinnou zločinem zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), za který jí byl podle § 223 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 23 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „TOPO“), uložen „trest uveřejnění rozsudku v obchodním rejstříku firem České republiky v plném znění rozsudku, a to ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci rozsudku“. 2. Proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání pouze poškozená obchodní společnost MAVA, spol. s. r. o., se sídlem Sovova 1291/5, Ostrava, IČ: 483 97 555, tudíž výrok o vině a trestu nabyl právní moci již dne 9. 4. 2020. O odvolání poškozené rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 55 To 131/2020, tak, že je zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu. II. Stížnost pro porušení zákona 3. Ministryně spravedlnosti podala v neprospěch obviněné právnické osoby stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 2 T 184/2019, a to v rozsahu výroku o trestu, který byl právnické osobě uložen ve formě, kterou zákon nepřipouští. (Nejvyšší soud poznamenává, že zjevně omylem konstatovala ministryně spravedlnosti v úvodu svého podání, že směřuje ve prospěch obviněné právnické osoby, nicméně tato nepřesnost neměla žádný vliv na možnost přezkumu stížnosti pro porušení zákona). Okresní soud v Šumperku uznal obviněnou právnickou osobu vinnou zločinem zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku a odsoudil ji podle téhož ustanovení a § 23 odst. 1, 2 TOPO k trestu uveřejnění rozsudku v obchodním rejstříku firem České republiky v plném znění rozsudku ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Ministryně spravedlnosti připomněla znění ustanovení § 23 odst. 1, 2 TOPO, v němž je stanoveno, že k uveřejnění rozsudku musí dojít ve veřejném sdělovacím prostředku, za který rozhodně nelze považovat obchodní rejstřík. Ministryně spravedlnosti v souvislosti s vymezením pojmu „veřejného sdělovacího prostředku“ současně poukázala na zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných rejstřících“), který definuje zapisované údaje dostupné třetím osobám. Veřejným sdělovacím prostředkem ve smyslu § 23 TOPO je míněno médium v jakékoli formě, avšak s celostátním veřejnoprávním rozsahem. Jako příklad právní úpravy veřejného sdělovacího prostředku označila ministryně spravedlnosti zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení § 1 odst. 3 tohoto zákona je definován pojem komunikační média, jimiž se rozumí zejména periodický tisk a neperiodické publikace, rozhlasové a televizní vysílání, audiovizuální služby na vyžádání, audiovizuální produkce, počítačové sítě, nosiče audiovizuálních děl, plakáty a letáky. 4. Ministryně spravedlnosti vyjádřila přesvědčení, že obchodní rejstřík, jehož účelem je správa podnikatelských subjektů, nespadá do okruhu veřejných sdělovacích prostředků, jde o systém spravovaný soudy a má pevně stanovený rozsah zveřejňovaných informací. Proto je zcela nepochybné, že napadeným rozsudkem byl obviněné právnické osobě uložen trest ve formě, kterou zákon nepřipouští. Současně ministryně spravedlnosti konstatovala, že napadené rozhodnutí včetně nesprávného výroku o trestu je pro obviněnou výhodnější, neboť je nebylo možno uveřejnit v žádných veřejných sdělovacích prostředcích a současně nemohlo být, ani nebylo, uveřejněno v obchodním rejstříku. Napadený výrok o trestu je proto nejen nezákonný, ale též nevykonatelný. 5. Podle ministryně spravedlnosti jsou v posuzované věci splněny podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona proti výroku o trestu podle § 266 odst. 2 tr. řádu, neboť druh trestu uložený napadeným rozhodnutím je ve zřejmém rozporu s jeho účelem. Forma uloženého trestu totiž nebude mít žádný vliv na majetkovou a finanční situaci obviněné právnické osoby a ta zůstane fakticky nepostižena. Účelu takového druhu trestu nemůže být dosaženo ani proto, že s ním zákon vůbec nepočítá. 6. Z těchto důvodů ministryně spravedlnosti Nejvyššímu soudu navrhla, aby podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 2 T 184/2019, byl ve výroku o trestu ve prospěch obviněné právnické osoby – obchodní společnosti T., porušen zákon v ustanoveních § 23 odst. 1, 2 TOPO. 7. Opis stížnosti pro porušení zákona byl zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství a opatrovníkovi obviněné právnické osoby k vyjádření. Svého oprávnění využil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se ztotožnil s argumentací stížnosti pro porušení zákona, kterou považuje za přiléhavou. Dodal, že jedním ze znaků trestu uveřejnění rozsudku je i povinnost učinit tak na náklady samotné obviněné právnické osoby, což pro ni současně znamená určitý finanční postih, který však nemůže nastat při založení rozsudku do sbírky listin spravované obchodním rejstříkem. Státní zástupce se proto připojil k návrhu ministryně spravedlnosti, aby Nejvyšší soud vyslovil tzv. akademickým výrokem, který má judikaturní význam, že označeným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku byl ve prospěch obviněné právnické osoby – obchodní společnosti T., porušen zákon v ustanovení § 23 odst. 1, 2 TOPO. III. Posouzení důvodnosti stížnosti pro porušení zákona 8. Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podle § 266 odst. 2 tr. řádu přípustnou, a z jejího podnětu pak přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení předcházející napadané části rozsudku. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná a že napadeným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku byl ve výroku o trestu porušen zákon ve prospěch obviněné právnické osoby – obchodní společnosti T. 9. Nejvyšší soud úvodem připomene, že trestní odpovědnost právnických osob a trestní sankce za trestné činy, jakož i zvláštnosti trestního řízení proti nim, jsou upraveny v již zmíněném zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Tento zákon je speciálním právním předpisem ve vztahu k trestnímu zákoníku a k trestnímu řádu, které se subsidiárně použijí, nestanoví-li uvedený zákon jinak (srov. § 1 odst. 2 TOPO). Pokud jde o trestní sankce za spáchané trestné činy právnickou osobou, které umožnuje citovaný zákon ukládat, jsou upraveny v ustanoveních § 14 až § 26a TOPO a výkon těchto sankcí pak v § 38 až § 41 téhož zákona. U některých vyjmenovaných trestních sankcí je nutné subsidiárně použít odpovídající ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu, u jiných se postupuje výlučně podle TOPO. Mezi druhy trestů vyjmenovaných v § 15 odst. 1 TOPO, jejichž uložení a výkon se řídí výlučně tímto zákonem, patří i trest uveřejnění rozs