6 Tdo 1199/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1199/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1g Datum rozhodnutí:20. 10. 2010 Spisová značka:6 Tdo 1199/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1199.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1,4 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1199/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. října 2010 o dovolání obviněných L. K . , a J. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2009, č. j. 3 To 46/2009-3858, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 65/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2009, č. j. 4 T 65/2008-3467, byli obžalovaní J. B. a A. K. uznáni vinnými společným jednáním v bodě ad I. a II. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., a obviněný L. K. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za uvedený trestný čin byl obviněnému J. B. uložen podle § 148 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a podle § 50 odst. 1 tr. zák. mu současně byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti osoby samostatně výdělečně činné a ve výkonu funkce statutárního orgánu ve společnostech a družstvech zabývajících se obchodem se zbytky kovových materiálů podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, a výkonu prokury na dobu pěti let. Podle § 51 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí majetku, a to nemovitosti (blíže specifikované ve výroku rozsudku); obviněnému L. K. byl podle § 148 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. a podle § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti osoby samostatně výdělečně činné a ve výkonu funkce statutárního orgánu ve společnostech a družstvech zabývajících se obchodem se zbytky kovových materiálů podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, a výkonu prokury na dobu čtyř let. Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal odvolání státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze a obvinění J. B., L. K., M. H. a M. Z. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2009, č. j. 3 To 46/2009-3858, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněných J. B. a M. H. zrušil ve výroku o uložení trestu. Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. ohledně obviněného L. K. a podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. ohledně obviněného M. Z. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu (pokud jde o obviněného L. K.) rozhodl tak, že obviněného L. K. uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a podle § 148 odst. 4 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu obviněného podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Dále mu podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s registrací plátce daně z přidané hodnoty a ve výkonu funkce statutárního orgánu ve společnostech a družstvech zabývajících se obchodem se zbytky kovových materiálů podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, a výkonu prokury na dobu čtyř let. Při nezměněném výroku o vině trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. obviněnému J. B. uložil podle § 148 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání osmi roků, když obviněného podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil pro výkon tohoto trestu do věznice s dozorem. Zároveň mu uložil podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s registrací plátce daně z přidané hodnoty a ve výkonu funkce statutárního orgánu ve společnostech a družstvech zabývajících se obchodem se zbytky kovových materiálů podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, a výkonu prokury na dobu pěti let. Dále mu podle § 51 odst. 1 tr zák. uložil trest propadnutí majetku, a to nemovitosti (blíže specifikované ve výroku rozsudku). Dovolání obviněný L. K. opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů neodpovídají důkazům provedeným v řízení. Namítá, že z popisu skutku obsaženém ve výrokové části rozsudku nevyplývá, že cílem jeho jednání bylo poskytnout J. B. fiktivní doklady, na jejichž základě by mohl obviněný J. B. uplatnit odpočet DPH na výstupu. Z výroku ani nevyplývá, že J. B. takový odpočet DPH na výstupu skutečně na základě takto vystavených faktur uplatnil a že mu tento odpočet byl uznán a byla tak způsobena škoda v uvedené výši. Skutek tak, jak je popsán ve výroku rozsudku, nemůže podle jeho názoru být trestným činem, neboť z něho není zřejmé, že by vystavil fiktivní faktury v úmyslu umožnit obviněnému J. B. neoprávněný odpočet DPH a že by obviněný J.B. tento odpočet v uvedené výši skutečně uplatnil a způsobil tak daňový únik. Je přesvědčen, že ve výrokové části napadeného rozsudku nejsou obsaženy všechny formální náležitosti skutkové podstaty trestného činu. Dále uvádí, že pokud měl jako člen statutárního orgánu společnosti SBK ODPADY s. r. o. porušit svou povinnost vést řádně účetnictví a tímto jednáním způsobit škodu na neodvedeném DPH ve výši 3.524.903,16 Kč, byl k datu 19. 4. 2006 vymazán jako jednatel z obchodního rejstříku, jeho funkce a postavení statutárního orgánu však zanikla již ke dni 3. 4. 2006, přičemž rozhodnutí o odvolání jednatele je konstitutivní povahy, zatímco výmaz z obchodního rejstříku má charakter pouze deklaratorní. Konstatuje, že mohl odpovídat za vedení účetnictví jen za období, v němž byl jejím jednatelem a pokud nezaúčtoval faktury vystavené a doručené společnosti mimo uvedené období trvání jeho funkce, pak „jde o nesprávné posouzení skutku z hlediska hmotného práva“. Měl-li se jako jednatel společnosti METAL ODPADY s. r. o. podílet na založení fiktivních účetních dokladů do účetnictví společnosti a tak neoprávněně zkrátit DPH o částku 5.285.452,24 Kč, tvrdí, že byl jednatelem pouze formálně a účetní a obchodní činnosti ve společnosti fakticky prováděly jiné osoby. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný J.B. podal dovolání rovněž s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je přesvědčen, že soudy věc nesprávně právně posoudily, neboť existují zásadní rozpory mezi skutkovými závěry a jejich právním hodnocením. Provedenými důkazy nebylo objasněno, kdo veškeré fiktivní faktury, které měly být následně neoprávněně použity pro snížení daňové povinnosti, fakticky vytvářel, kdo je tiskl, kdo používal počítače, na kterých byly účetní doklady vytvářeny. Aby bylo možno přijmout tento závěr, mělo být jednoznačně u každé ze společností prokázáno, že na jejich obchodování se měl podílet a že měl klíčový vliv na jednání této společnosti. Tento závěr však podle obviněného ve světle provedených důkazů neobstojí, protože zásadní vliv obviněného prokázán nebyl. Popírá, že by byl osobou s klíčovou rolí, s výjimkou obviněného K. byli ostatní spoluobvinění označeni za osoby v pozici bílých koní, resp. osoby, které pouze vykonávaly cizí příkazy. Z tohoto důvodu má za to, že míra účastenství a spoluvina všech obviněných je v rozporu se skutkovými závěry. Další námitka obviněného se týká výroku, jímž bylo rozhodnuto o zabrání movitých věcí. Podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by každá z těchto věcí byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky na základě ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a vě