6 Tdo 121/2007 — Nejvyšší soud

6 Tdo 121/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 3. 2007 Spisová značka:6 Tdo 121/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.121.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 121/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2007 o dovolání, které podal obviněný F. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 11 To 300/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 132/2005, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 4 T 132/2005 byl obviněný F. P. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) tr. zák. [bod 1. výroku rozsudku]. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu totiž „bývalý kpt. Policie ČR F. P., jako policista Policie ČR, služebně zařazen u Okresního ředitelství Policie ČR v T., ve funkci vedoucího Inspektorátu pro zbraně, střelivo, výbušniny a drogy, Služby správních činností policie, pověřený výkonem dohledu nad činností zkušebního komisaře J. K. vykonávajícího zkoušku odborné způsobilosti žadatelů o vydání zbrojního průkazu, a to M. B., MUDr. J. P., MUDr. J. P., R. N., a P. H., kterého svým opatřením k určení zkušebního komisaře ze dne 14. 2. 2005 určil, v rozporu se svými povinnostmi uloženými mu článkem č. 9 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 84/2003 ze dne 2. 7. 2003, společným jednáním s J. K., v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch, poté, co byl částečně přítomen teoretické zkoušce žadatelů v restauraci, převzal dne 18. 2. 2005 na přesně nezjištěném místě od J. K. pět kusů formulářů „vyhodnocení zkoušky odborné způsobilosti žadatele o vydání zbrojního průkazu“, v nichž J. K., jako zkušební komisař, zhodnotil vykonání zkoušky u všech žadatelů hodnocením „prospěl“, s vědomím, že se teoretické části zkoušky nezúčastnil jeden ze žadatelů, a čtyři žadatelé včetně jednoho nepřítomného neabsolvovali praktickou část zkoušky a z tohoto důvodu J. K. provedené hodnocení neodpovídá skutečnosti a následně, bez dalších opatření směřujících k nevydání zbrojního průkazu žadatelům toto hodnocení jako pravdivé přenechal k vyřízení žádostí žadatelů, avšak v důsledku kontrolní činnosti nadřízených orgánů k vydání zbrojních průkazů nedošlo“. Za tento trestný čin byl obviněný F. P. odsouzen podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. K. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podali obvinění F. P. a J. K., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 11 To 300/2006, jímž tato odvolání jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný F. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že zjištěný skutkový stav (jeho chování) nenaplňuje znaky trestného činu zneužívání pravomocí veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž byl uznán vinným. Poznamenal přitom, že nenapadá skutkový základ rozhodnutí, ani se nedomáhá, aby dovolací soud posuzoval hodnocení důkazů soudy nižšího stupně. Konkrétně pak zdůraznil, že ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá skutečnost, že by byl pachatelem jmenovaného trestného činu, neboť chybí konkrétní právní předpis, který by jako policista porušil, a rovněž je dána absence jakékoliv jeho další služební povinnosti, kterou by svým jednáním porušil. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 11 To 300/2006, a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl, případně aby Nejvyšší soud sám podle § 265m tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 4 T 132/2005, ve všech jeho výrocích a podle § 226 písm. b) tr. ř. jej zprostil obžaloby. K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté, co shrnula skutková zjištění soudu, uvedla, že citovaný Závazný pokyn Policejního prezidenta ČR vymezuje pojem dohledu policie ve věcech zbraní [čl. 2 písm. a)], stanoví zaměření dohledu na činnost zkušebních komisařů [čl. 3 odst. 1 písm. f)], subjekty jej vykonávající (čl. 3 odst. 4), místo dohledu a obsah dohledu (čl. 4). V návaznosti na uvedené připomněla zjištění soudu prvního stupně, že obviněný neměl povinnost sám vykonávat dozor nad výkonem zkoušky, pokud však z titulu své funkce neurčil k dohledu jiného, podřízeného policistu, ale dozor nad výkonem zkoušky atrahoval na sebe, byl povinen postupovat v souladu se Závazným pokynem Policejního prezidenta ČR. Obsah dohledu a v tomto smyslu garance teoretické a praktické způsobilosti žadatele pro vydání zbrojního průkazu, je oprávněním rozhodovat o právech a povinnostech fyzických osob, které má širší společenský dosah, je konkretizován shora uvedeným vnitřním normativním aktem, při jehož plnění je policista povinen postupovat v souladu se zákonem ČNR č. 186/92 Sb., § 28 odst. 1 písm. a), jímž se policistovi ukládá povinnost plnit svědomitě a řádně úkoly uložené mu rozkazy a pokyny nadřízených funkcionářů a nadřízených, s nimiž je řádně seznámen. Pokud obviněný nesplnil řádně povinnosti dohledu a umožnil tím, aby se žadatelé o zbrojní průkaz mohli domáhat jeho vydání, ačkoli nesplnili zákonný předpoklad, kterým bylo úspěšné složení teoretické a praktické zkoušky, jejichž obsah je závazně upraven zejména v ustanovení § 21 odst. 3 – 5 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, jakož i vyhláškou MV č. 384/2002 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o střelných zbraních a střelivu, kde v třetí části je obsahová náplň teoretické a praktické zkoušky stanovena, lze souhlasit s právním názorem soudů, že se obviněný dopustil trestné činnosti v souvislosti s pravomocí a odpovědností veřejného činitele a jako takový v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch nesplnil své povinnosti vyplývající z jeho pravomoci. V další části svého vyjádření státní zástupkyně připomněla, že v posuzovaném případě jde o trestný čin, který obsahuje zavinění coby součást skutkové podstaty, tedy nikoliv jako obecnou náležitost trestného činu (§ 3 odst. 2 tr. zák.), přičemž v popisu skutku ve skutkové větě výroku o vině jsou dostatečně popsány okolnosti, které subjektivní stránku trestného činu podle § 158 odst. 1 písm. c) tr. zák. vystihují. Z napadeného rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o která následně právní posouzení trestné činnosti obviněného opřely, přičemž nelze dospět k závěru, že by mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením existoval extrémní nesoulad. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný F. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nes