6 Tdo 641/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 641/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:22. 6. 2010 Spisová značka:6 Tdo 641/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.641.2010.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 7. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 641/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. června 2010 o dovolání obviněné A. F ., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2009, č. j. 7 To 404/2009-227, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 69/2009, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2009, č. j. 7 To 404/2009-227. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 6. 2009, č. j. 1 T 69/2009-160, byla obviněná A. F. (spolu s obviněným M. D.) uznána vinnou jednak trestným činem týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. c) tr. zák., spáchaném ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin jí byl podle § 215 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 2 tr. zák., uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž podle § 39a odst. 3 tr. zák. byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 4 T 94/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. K odvolání obviněné Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 11. 2009, č. j. 7 To 404/2009-227, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 6. 2009, č. j. 1 T 69/2009-160, ve výroku o trestu, který jí byl uložen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné podle § 215 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 2 tr. zák., uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Pro výkon tohoto trestu podle § 39a odst. 3 tr. ř. obviněnou zařadil do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. zároveň zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 24 T 43/2007, který nabyl právní moci dne 29. 8. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. U odvolacího řízení bylo řízení proti obviněné vedeno jako proti uprchlému. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obhájce obviněné, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Domnívá se, že důkazy, které byly v dosavadním řízení provedeny, nemohou vést ke skutkovým závěrům, které soudy obou stupňů učinily a že mezi obsahem provedeného dokazování a vyvozenými skutkovými závěry existuje extrémní nesoulad. Je toho názoru, že i při přijetí skutkových závěrů obsažených v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nelze obviněnou uznat vinnou trestným činem týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák., nýbrž pouze podle § 167 odst. 1 tr. zák., tedy za nepřekažení trestného činu týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák. Aby mohla být obviněná uznána vinnou za tyto trestné činy, musela by se jich dopustit úmyslným jednáním. Má za to, že procesní postoj obviněné spočívající např. v tom, že začne popírat týrání svěřené osoby kýmkoliv, tedy i jejím druhem, nemůže být v odůvodnění rozsudku pojato jako skutečnost prokazující její spolupachatelství na trestném činu týrání svěřené osoby. Dodává, že ve spise se nenachází jediný důkaz, z něhož by vyplývalo, že obviněná se s obviněným M. D. dopustila společného jednání v tom smyslu, že by nezletilého tělesně trestala, a to údery rukou sevřenou v pěst nebo nezjištěným tyčovým předmětem. Odvolací soud se však názorem obhajoby, že je potřeba prokázat společné jednání obviněného a jejího druha, ve svém odůvodnění řádně nezabýval. Poukazuje na absenci společného úmyslu, který je obligatorním znakem spolupachatelství, neboť soud měl k dispozici minimum důkazů týkající se právní otázky společného jednání obžalované a jejího druha. Ve prospěch obviněné svědčí, že podala oznámení na druha, přivedla nezletilého k lékaři, že sama čelila útokům obviněného, před policisty vyčítala svému druhovi jeho jednání. Je přesvědčen, že omisivní jednání obviněné a její procesní postoj v řízení nelze kvalifikovat jako spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. k trestnému činu týrání svěřené osoby. Pokud jde o procesní postoj obviněné, zdůraznil, že základním právem obviněné je zvolit obhajobu podle svého uvážení, tedy i uvádět, že k žádnému týrání nedošlo. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 7 To 404/2009, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na citovaný rozsudek obsahově navazující, a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřil. Pokud jde o právní kvalifikaci skutku jako trestného činu týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák., považuje státní zástupce dovolání za důvodné. Podle názoru státního zástupce nelze jednání obviněné, pokud podle odůvodnění odvolacího soudu spočívá v tom, že s jednáním obviněného D. souhlasila a v bití nezletilého mu nezabránila a že uváděla lékařům nepravdivé údaje o původu zranění nezletilého, pokládat za článek řetězu činností pachatelů přímo směřujících k dokonání trestného činu, což je znakem spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za této situace má za to, že jednání obviněné, které vzal za prokázané odvolací soud, nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 215 odst. 1 tr. zák. Dodal, že v obecné rovině by sice bylo možno uvažovat o kvalifikaci pomoci k trestnému činu týrání svěřené osoby podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 215 odst. 1 tr. zák., skutková zjištění obsažená v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu však podle státního zástupce neumožňují závěr, že dovolatelka usnadňovala nebo jinak podporovala páchání trestné činnosti obviněným D. a že by byla vedena úmyslem k tomu směřujícím (nebylo např. zjištěno, že by souhlas s „výchovnými metodami“ obviněného D. dávala před ním výslovně najevo, což by bylo možno považovat za psychickou pomoc k trestnému činu). Dospěl k závěru, že skutková zjištění v podobě, k jaké dospěl odvolací soud, odpovídají právní kvalifikaci skutku jako trestného činu nepřekažení trestného činu podle § 167 odst. 1 tr. zák., domnívá se však, že zabývat se otázkou, zda odpovědnosti za tento trestný čin nebránila některá z okolností uvedených v § 167 odst. 2 tr. zák., je zatím předčasné. Nicméně je přesvědčen, že dovolatelka mohla páchání trestné činnosti zabránit celou řadou prostředků, počínaje psychickým působením na obviněného D., v krajním případě opatřeními vedoucími k tomu, aby nezletilý byl umístěn do ústavní výchovy, ve které se ostatně až do 26. 10. 2007 nacházel. Jde-li o trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. c) tr. zák., konstatoval, že tuto část skutkových zjištění odvolací soud nijak nezpochybnil a pokud oba obvinění „zanedbávali povinnou zdravotní péči, nezletilému nevěnovali dostatečný osobní dohled a nezajišťovali výchovu nezletilého, nestarali se o jeho vývoj, takto nezletilého psychicky zanedbávali, v důsledku čehož byl u nezletilého zjištěn nerovnoměrný psychomotorický vývoj, opožděný vývoj řeči a došlo u něho k nedostatečnému uspokojování základních citových potřeb“, je právní kvalifikace trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. c) tr. zák. opodstatněná. Vzhledem k částečné důvodnosti námitek dovolatelky ve vztahu k právní kvalifikaci trestného činu týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák. státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. 7 To 404/2009, a aby u