6 Tdo 666/2010 – Nejvyšší soud

6 Tdo 666/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2010 o dovolání, které podal obviněný J. Ž., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 10 To 131/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 12/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 4 T 12/2008, byl obviněný J. Ž. (dále jen „obviněný“) uznán vinným (v bodě 1.a) trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), (v bodě 1.b) trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 tr. zák. a (v bodě 2.) trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 písm. b) tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „1.a v přesně nezjištěné době, nejméně však od druhé poloviny r. 2005 do 12. března 2007 v P., v tehdejším bydlišti poškozené N. V. a později i v dalším společném bydlišti na statku K., H., okres B., v přesně nezjištěném počtu případů, nezletilé M. Z., zaváděl prsty do vagíny a konečníku, líbal a olizoval její přirození a zaváděl poškozené do vagíny a konečníku různé erotické pomůcky, 1.b v době od 13. března 2007 do 6. června 2007, v tehdejším bydlišti poškozené N. V., P. a později i v dalším společném bydlišti na statku K., H., okres B., v přesně nezjištěném počtu případů, mladistvé M. Z., ačkoliv znal její věk, jí přidával bez jejího vědomí do jídla a nápojů dosud přesně nezjištěné množství heroinu, což je látka uvedená v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách jako látka omamná, a to v úmyslu dosáhnout u poškozené utlumení jejich volních procesů a poté poškozené, která v důsledku ovlivnění heroinem nebyla schopna plně projevit svou svobodnou vůli, jí zaváděl prsty do vagíny a konečníku, líbal a olizoval její přirození, zaváděl poškozené do vagíny a konečníku různé erotické pomůcky a v jednom případě zasouval poškozené svůj pohlavní úd do úst, 2. v přesně nezjištěné době, nejméně však od druhé poloviny r. 2005 do 6. června 2007 v P., v tehdejším bydlišti poškozené N. V. a později i dalším společném bydlišti na statku K., H., okres B. v přesně nezjištěném počtu případů umožnil, nejprve pošk. nezl. M. Z., hrát počítačové hry se sexuálním obsahem a následně jí začal osahávat na prsou, těle a na přirození a to nejprve přes oblečení a později na nahém těle, zaváděl jí prsty do vagíny a do konečníku, líbal jí a olizoval na přirození, zaváděl jí do vagíny a do konečníku erotické pomůcky, které pro ni koupil a v jednom případě v lednu nebo únoru 2007 na statku v H. přiměl poškozenou, aby vzala do úst jeho pohlavní úd a aby jej orálně uspokojila, což poškozená učinila“. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 241 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to erotických pomůcek tvořících přílohu trestního spisu. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (v neprospěch obviněného), rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Rozsudkem ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 10 To 131/2009, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného uznal vinným (v bodě 1.) trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák., (v bodě 2.) trestným činem pohlavního zneužívání podle § 243 tr. zák. a (v bodech 1. a 2.) trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., neboť „1. v přesně nezjištěné době nejméně od druhé poloviny roku 2005 do 12. 3. 2007 v P. v tehdejším bydlišti poškozené N. V. a později i v dalším společném bydlišti na statku v H., K., okr. B., v přesně nezjištěném počtu případů nezletilé M. Z., zaváděl prsty do vagíny a konečníku, líbal ji a olizoval její přirození a zaváděl jí do vagíny a konečníku různé erotické pomůcky a v jednom případě ji přiměl, aby vzala jeho pohlavní úd do úst, 2. v době od 13. března 2007 do 6. června 2007 na témže místě v přesně nezjištěném počtu případů téže poškozené strkal do vagíny a konečníku prsty, líbal a olizoval její přirození a zaváděl do vagíny a konečníku různé erotické pomůcky“. Za tyto trestné činy jej odsoudil podle § 242 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu dále uložil trest propadnutí věci - zajištěných erotických pomůcek. Podle § 256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze zamítl. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že se jednání, které mu je kladeno za vinu, nedopustil. Prohlásil, že si je vědom skutečnosti, že v dovolacím řízení se již nemůže domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, tedy nápravy pochybení soudů nižších stupňů např. v tom, že jím navržený důkaz - deníky poškozené shledaly nadbytečným a bezpředmětným. Zdůraznil však, že v trestním řízení mají být provedeny všechny důkazy navržené obviněným, které mohou být v jeho prospěch a které mohou napomoci jeho obhajobě s tím, že i deníky poškozené mohly na věrohodnost její výpovědi vrhnout pohled jiný, rozdílný od závěrů znalců. Konstatoval, že jeho výhrady jsou směřovány pouze k tomu, že pokud se čehokoliv dopustil, nebyla mu vina prokázána, a proto je namístě vycházet ze zásady in dubio pro reo. Poznamenal, že jeho obrana proti tvrzení poškozené, že na ni jako na osobě mladší patnácti let prováděl jiný způsob pohlavního zneužití (orální pohlavní styk, ohmatávání pohlavních orgánů a líbání), je obtížná, neboť tato blíže neuvedla, kdy konkrétně se měl takového jednání dopustit. Proto ani nemůže její tvrzení časově vyvracet (např. tím, že v inkriminované době byla poškozená ve společnosti své matky, popř. že on byl se svojí novou přítelkyní J. K.). Rovněž argumentoval, že jeho vina byla prokazována výpovědí poškozené, jež se v průběhu řízení měnila, a nepřesvědčivým svědectvím osob, kterým se o zneužívání měla zmínit. Poukázal též na odlišnosti mezi výpovědí poškozené a výpovědí svědkyně V. K. V návaznosti na to namítl, že k vyšší trestnosti podle § 242 odst. 2 tr. zák. nebyl splněn jeden ze dvou znaků, a to spáchání činu na osobě svěřené jeho dozoru, čímž došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Uzavřel, že za tohoto stavu, kdy mu vina nebyla jednoznačně prokázána, skutky byly nesprávně posouzeny podle § 242 odst. 2 tr. zák. a kdy, jak uvedl odvolací soud, je jeho osoba hodnocena kladně, považuje úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku za nepřiměřený. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek zrušil a odvolacímu soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2010, sp. zn. 10 To 131/2009, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním po