6 Tdo 70/2004 — Nejvyšší soud

6 Tdo 70/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2004 Spisová značka:6 Tdo 70/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.70.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 70/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2004 dovolání, které podal obviněný J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O. n. O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 7. 2003, sp. zn. 2 To 496/2003, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 16/2003, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 3 T 16/2003, byli uznáni vinnými: 1) obvinění J. K. a A. H. trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., protože dne 21. 11. 2002 kolem 18.00 hod. v P. u autobusového nádraží na ul. T. nasedli do vozidla Taxislužby zn. Opel Astra, registrační značky, v hodnotě 84.100,- Kč, majitele společnosti Taxislužba T. se sídlem P., které řídil Z. V., bytem P., požádali jej, aby je zavezl do O., při jízdě z P. do O. na blíže neurčeném místě u obce D., okres P., obžalovaný A. H. přiložil poškozenému V. na krk hlaveň pistole, požádal jej, aby zastavil, aby jim dal peníze, což V. učinil a vydal jim peněženku s částkou 1.000,- Kč, kdy 900,- Kč patřilo V. a 100,- Kč byla tržba, následně po něm požadovali, aby je odvezl do O. a poté dále směrem na M., během jízdy jej střídavě obžalovaný H. i obžalovaný K. ohrožovali shora uvedenou pistolí, takto kolem 19.25 hod. dne 21. 11. 2002 dojeli až k obci Z., okres Š., přikázali V., aby zastavil, všichni tři z vozidla vystoupili, V. vysadili s tím, že dále budou pokračovat sami, obžalovaný H. následně sedl na místo řidiče a společně s obžalovaným K. odjeli směrem na Z. M., okres Š., kde v obci R. havarovali do koryta potoka a od havarovaného vozidla utekli, na vozidle způsobili škodu ve výši 63.100,- Kč ke škodě společnosti Taxislužba T. se sídlem P., 2) obviněný A. H. trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm c) tr. zák., 3) obviněný A. H. trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni, a to obviněný J. K. podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a obviněný A. H. podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl obviněný J. K. podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a obviněný A. H. podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Proti citovanému rozsudku okresního soudu podali obvinění J. K.a A. H. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 7. 2003, sp. zn. 2 To 496/2003, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Vůči zmíněnému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný J. K. prostřednictvím své obhájkyně do výroku o vině a trestu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru soud jednání nesprávně právně posoudil. V mimořádném opravném prostředku obviněný uvádí, že do zjištěného jednání, se kterým nepočítal, byl doslova vtažen, nehledě k tomu, že nic neuloupil. Konstatuje, že tyto skutečnosti dostatečně osvětlil u soudu prvního a druhého stupně, přičemž ale soudy jeho obhajobě neuvěřily. Krajský soud převzal závěry okresního soudu, který vykonstruoval, že s obviněným H. od počátku sledoval společný záměr zmocnit se peněz a automobilu. Dále v dovolání obviněný v podstatě opakuje svoji obhajobu, kromě jiného uplatněnou i v rámci odvolání proti rozsudku okresního soudu, když tvrdí, že na spáchání žádné trestné činnosti nebyl s A. H. domluven, jmenovaného pouze doprovázel, neboť po propuštění z dlouhodobého výkonu trestu odnětí svobody „se venku příliš neorientoval“. Také poukazuje na výpověď poškozeného, který připustil, že po ohrožení zbraní peníze, aniž byl o ně požádán, hodil obviněnému H. Připouští, že v určité fázi jednal způsobem popisovaným poškozeným (že pokud nebude mít určitou částku, že jej zastřelí, že jej vysadí a svážou). Jednal tak ale poté, co byl vzbuzen a ve strachu z A. H. Zdůrazňuje, že jeho strach byl umocněn podnapilostí a únavou. Pokud v určitém okamžiku držel v ruce zbraň, tak to pro poškozeného žádné ohrožení nepředstavovalo, protože sám se zbraní neumí zacházet. K odcizení motorového vozidla neměl žádný důvod, protože neumí řídit. Obviněný se domnívá, že by mohl být odsouzen nejvýše za trestný čin nadržování podle § 166 tr. zák., případně za trestný čin omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák. nebo podle § 231 odst. 1, 2 tr. zák., kdy v době nepřítomnosti A. H. nedovolil poškozenému odejít z vozidla a svým neúmyslným jednáním usnadnil jiný trestný čin. Rovněž namítá závěry znalce psychiatra, který s ním přišel do styku až po časovém odstupu od události, kdy již nebyl ovlivněn alkoholem, únavou či strachem a jeho myšlení bylo v pořádku. Proto požaduje revizi znaleckého posudku a navíc vyšetření psychologem. Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný nesouhlasí s použitou právní kvalifikací a uložený trest považuje za neadekvátní. Z těchto v dovolání podrobně popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který odůvodňuje tím, že svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže. Podle svého tvrzení nikdy nechoval společný záměr dopustit se s obviněným H. loupeže, nikomu nevyhrožoval, po poškozeném nic nepožadoval a pouze v důsledku opilosti a únavy, především ale ze strachu o vlastní bezpečnost spoluobviněnému neodporoval. Státní zástupce uvádí, že v zásadě stejné námitky byly základem obhajoby obviněného po celou dobu řízení a byly vtěleny i do jeho odvolání, jímž se v dostatečné míře Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, zabýval. Rovněž v potřebném rozsahu vyložil, proč jsou závěry soudu prvního stupně ohledně viny obviněného správné. Podle státního zástupce z popisu skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně i z odůvodnění tohoto rozhodnutí plyne, že obviněný J. K. se aktivně podílel na protiprávním jednání namířeném proti poškozenému, přičemž naplnění znaků žalovaného trestného činu je nepochybně patrné v okamžiku, kdy se společně, po předchozích pohrůžkách střelnou zbraní, obvinění zmocnili motorového vozidla. Zdůrazňuje, že argumenty obsaženými v dovolání se obviněný domáhá odlišných skutkových zjištění, než jaká vtělil do popisu skutku soud prvního stupně. V tomto smyslu nebyl deklarovaný dovolací důvod naplněn, neboť odlišnou právní kvalifikaci dovolatel buduje na změnách skutkového stavu. Podle názoru státního zástupce napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno cestou dovolání odstranit. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. K. je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní po