6 Tdo 976/2010 – Nejvyšší soud

6 Tdo 976/2010 - 44 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2010 o dovoláních, která podali obviněný A. W., a nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného A. W., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 8 To 28/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 6/2009, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 8 To 28/2010,  z r u š u j e . Současně se  z r u š u j í  také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze  p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 3 T 6/2009, byl obviněný A. W. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil společně s obviněným A. K. tím, že „v D., okres P. – j., dne 15. 3. 2008 kolem 17.00 hodin poblíž psychiatrické léčebny za použití násilí naložili poškozeného F. K., do vozidla tov. zn. Škoda Fabia, a poté, co k požadavku obžalovaného K. odmítl odvolat trestní oznámení podané v trestní věci vedené proti obžalovaným u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 29/2008, jej odvezli na pozemek v obci K., okres R., kde obžalovaný K. v té době bydlel a kde po poškozeném požadovali odvolání trestního oznámení a poté, co poškozený toto opětovně odmítl, ve večerních hodinách téhož dne v úmyslu poškozeného usmrtit, aby nemohl podat svědeckou výpověď v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 29/2008 a trestní oznámení na jednání spočívající v násilném odvozu z D., mu obž. W. přes páté dveře vozidla tov. zn. Favorit dvakrát obtočil kolem krku lano, které společně s obžalovaným K. utahovali do doby, než se poškozený přestal hýbat, poté jej vysvlékli a jeho tělo vhodili do předem vykopané jámy na pozemku, kde bylo v hloubce cca 2 m pod povrchem dne 9. 4. 2009 nalezeno, přičemž následnou pitvou byla zjištěna smrt poškozeného v důsledku udušení při škrcení“. Za tento trestný čin byl obviněný A. W. podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 29 odst. 1, 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k výjimečnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 2 T 20/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 13 To 403/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Citovaným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněného A. K. a podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obou shora jmenovaných obviněných nahradit rukou společnou a nerozdílnou poškozenému V. K. škodu ve výši 9.935,- Kč. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný A. W., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze. Rozsudkem ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 8 To 28/2010, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu uloženém obviněnému A. W. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že tohoto obviněného za trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., jímž byl uznán vinným napadeným rozsudkem, a dále za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák., vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne  4. 11. 2008, sp. zn. 2 T 20/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 13 To 403/2008, odsoudil podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti roků, pro jehož výkon ho podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 2 T 20/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 13 To 403/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla odkladu. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali obviněný A. W. (dále jen „obviněný“) a v jeho neprospěch nejvyšší státní zástupkyně dovolání, přičemž obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a nejvyšší státní zástupkyně uplatnila důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný připomněl dikci § 16 odst. 1, 2 tr. zák., § 36 tr. zák. a § 39 tr. zák., jakož i výroky rozhodnutí soudů nižších stupňů. Následně upozornil, že byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 4 T 29/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 10 To 32/2009, odsouzen pro trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1 tr. zák., vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Do výkonu trestu odnětí svobody přitom nastoupil dne 2. 1. 2009, když původně měl vykonávat trest odnětí svobody ve výměře 2 let, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 2 T 20/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 13 To 403/2008, pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Jelikož rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 3 T 6/2009, ve spojení s napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 8 To 28/2010, došlo s ohledem na ukládání souhrnného trestu ke zrušení výroku o trestu z uvedených rozsudků, lze jeho nástup do výkonu trestu dne 2. 1. 2009 považovat za počátek výkonu souhrnného trestu odnětí svobody na 8 let, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 4 T 29/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 10 To 32/2009. Z uvedeného vyplývá, že dne 14. 4. 2009, kdy Vrchní soud v Praze rozhodoval v trestním řízení pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák., měl z trestu odnětí svobody na 8 let vykonán pouze jeden rok a 3 měsíce. V návaznosti na to obviněný namítl, že jelikož Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zrušil výrok o trestu stanovený rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 3 T 6/2009, a uložil mu místo původně uloženého výjimečného trestu pouze trest odnětí svobody, měl v souladu s § 36 tr. zák. uložit trest v rozsahu maximálně 8 let tak, aby s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem (rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 4 T 29/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2.6. 2009, sp. zn. 10 To 32/2009) nepřesahoval nově uložený trest nejvyšší výměru trestu odnětí svobody, tedy 15 let. Ze shora uvedeného důvodu shledal rozsudek odvolacího soudu nezákonným, neboť jím byl uložen trest ve výměře, kterou trestní zákon užitý v dané věci nepřipouští. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 8 To 28/2010, ve výroku o trestu a sám podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, aby uložený trest odnětí svobody nebyl v rozporu s § 36 tr. zák. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku podotkla, že z odůvodnění napadeného rozsudku je patrno, že se odvolací soud, pokud jde o skutková zjištění a právní kvalifikaci skutku, plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Následně vyjádřila nesouhlas se závěrem odvolacího soudu v tom smyslu, že u obviněného nejsou splněny zákonné podmínky pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody ve smyslu § 29 odst. 2 tr. zák., a to s ohledem na závažnost trestné činnosti, na osobu obviněného, na jeho trestní minulost a minimální možnost jeho resocializace. Podle ní je za dané situace trest vyměřený Vrchním soudem v Praze obviněnému především v naprostém nepoměru s trestem uloženým jeho spolupachateli A. K., který se nejen doznal a označil místo ukrytí mrtvoly poškozeného F. K., ale také spolupracov