7 Td 39/2020 — Nejvyšší soud

7 Td 39/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 8. 2020 Spisová značka:7 Td 39/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TD.39.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Delegace Dotčené předpisy:§ 25 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 11. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Td 39/2020-2961 USNESENÍ Nejvyšší soud v trestní věci obviněných T. S., nar. XY, trvale bytem XY, a právnické osoby L. T., se sídlem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 118/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 8. 2020 návrh obviněného T. S. na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto: Podle § 25 tr. ř. se věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2 neodnímá. Odůvodnění: 1. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podal dne 29. 10. 2019 u Obvodního soudu pro Prahu 2 obžalobu (č. l. 2893 tr. spisu) na výše uvedené obviněné. U obou obviněných pro pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. 2. Podáním ze dne 1. 7. 2020 (č. l. 2945 tr. spisu) učinil obviněný T. S. návrh na odnětí a přikázání věci. Uvedl, že na den 8. 7. 2020 bylo nařízeno hlavní líčení u Obvodního soudu pro Prahu 2. Je mu zřejmé, že místní příslušnost soudu, je základní zásadou a případná delegace je pouze výjimkou z této zásady. Obviněný má za to, že v jeho případě existují důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. Především uvedl, že jeho bydliště je v Brně, kde se i zdržuje a na jeho žádost se v Brně konal jeho výslech jakožto obviněného dne 6. 3. 2019. Obviněný uvedl, že v Brně také pracoval, byť pouze na dohodu o provedení práce, v restauračním zařízení, kdy mu byla odměna vyplácena ihned po odpracované směně. Kvůli uzavření restauračních zařízení přišel o práci a jakýkoli příjem. Obviněný uvedl, že není v jeho finančních možnostech, aby se dostavil k hlavnímu líčení k příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 2, uhradil si jízdné do Prahy a zpět, i jízdné po Praze, když nemá prostředky ani na základní životní potřeby a bydlení. Doplnil, že ani zrušení nouzového stavu jeho finanční situaci nikterak nezlepšilo a není v jeho možnostech dostavit se k příslušnému soudu v Praze, byť je v jeho zájmu vypovídat a spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení. Navrhl proto, aby bylo rozhodnuto podle § 25 tr. ř. tak, že se jeho věc odnímá Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a přikazuje se Městskému soudu v Brně. 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 2 T 118/2019, byla věc obviněných T. S. a právnické osoby L. T., předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci. Podle soudu mohou být kritéria pro delegaci věci splněna i v situaci, kdy se převážný objem důkazních prostředků nachází v obvodu působnosti jiného soudu. Podle obžaloby má být slyšen svědek J. K. a má být proveden důkaz čtením nebo výslechem osob podávajících vysvětlení: J. F., V. Z., V. O., R. Z., O. M., B. M., D. B., D. K., M. L., J. P. Ve věci je dále důležité provedení dvou domovních prohlídek, a to v bydlišti J. K. (XY, okres Kroměříž). Soud doplnil, že zdravotní stav J. K. je dlouhodobě nestabilní, je v pracovní neschopnosti a podstupuje léčení (č. l. 2924 tr. spisu). Soud zvažoval nutnost videokonference prostřednictvím Okresního soudu v Přerově, v jehož obvodu svědek bydlí v obci XY. Druhou důležitou domovní prohlídkou byla prohlídka v bydlišti obviněného T. S. Podle soudu může být jedním z hledisek pro odnětí a přikázání věci (při respektování zásad rychlosti a hospodárnosti řízení) také zájem na zajištění ústavního práva obviněného, aby jeho trestní věc byla projednávána v jeho přítomnosti, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Podle soudu není sice obviněným tvrzený nedostatek finančních prostředků, který obviněný odůvodnil toliko tím, že je v dlouhodobé pracovní neschopnosti (pozn. tuto skutečnost obviněný neuvádí) a bez zaměstnání, sám o sobě důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř., v komplexu s ostatními potřebami dokazování, však podle soudu obstojí. 4. Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu soudu na delegaci a dospěl k následujícímu závěru. 5. Především nutno konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 2 k projednání věci. Obvod tohoto soudu je totiž místem spáchání žalovaného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, když obviněný T. S. měl jako jediný jednatel společnosti L. T., za tuto společnost podat u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 2, se sídlem Praha 2, přiznání k dani z přidané hodnoty za uvedená zdaňovací období, jimiž měl podle obžaloby ve značném rozsahu zkrátit daň. Z hlediska místní příslušnosti je u tohoto trestného činu rozhodující sídlo příslušného finančního úřadu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 11 Nd 340/2001). Místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak, se řídí u právnické osoby jejím sídlem [§ 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád]. Obvodní soud pro Prahu 2 ostatně svoji příslušnost nesporuje. Obviněný podává návrh na delegaci z důvodu nedostatku finančních prostředků, v důsledku čehož údajně není schopen financovat cestu k příslušnému soudu do Prahy a zpět. Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že obviněný nedostatek finančních prostředků dále ničím dalším neprokazuje, pouze ho tvrdí. Obvodní soud pak shledává postup podle § 25 tr. ř. s ohledem na další okolnosti případu vhodným z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení. 6. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. 7. Nejvyšší soud však v argumentech obviněného, ani s ohledem na jejich doplnění obvodním soudem, v tomto konkrétním případě neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř. 8. Trestní věc obviněných se u příslušného Obvodního soudu pro Prahu 2 nachází ve stadiu řízení po podání obžaloby. Z trestního spisu je zřejmé, že obvodní soud učinil pokus o nařízení hlavního líčení, které bylo z různých důvodů několikrát odročováno, kdy naposledy se mělo konat dne 8. 7. 2020. Na tento den byla zajištěna videokonference prostřednictvím Okresního soudu v Přerově za účelem výslechu svědka J. K., avšak obviněný ve věci podal návrh na delegaci a hlavní líčení bylo odročeno na neurčito (č. l. 2948 tr. spisu). 9. Nejvyšší soud konstatuje, že v dané trestní věci byla obžaloba podána proti dvěma obviněným, jedné fyzické osobě a jedné právnické osobě. Obviněný T. S. má bydliště v Brně a obviněná právnická osoba má sídlo v Praze 2. Nejedná se tedy o žádný mimořádně velký počet obviněných ve věci. Dále je nutno zdůraznit, že skutečnost, že obviněný má bydliště mimo obvod soudu příslušného k projednání věci, obecně není důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Z trestního spisu nejsou zřejmé (a ani obviněný v návrhu na delegaci neuvádí) žádné důležité důvody, proč by se obviněný nemohl účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Praze. Na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. Obviněný neuvádí žádná taková omezení, která by odůvodňovala průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud nemůže přistoupit na strohé, nekonkrétní a ničím nepodložené tvrzení obviněného (ročník narození XY), podle kterého mu nedostatek finančních prostředků (zapříčiněný podle něj nouzovým stavem, kdy měl přijít o možnost výdělku) zcela znemožňuje dostavit se byť jednorázově k příslušnému soudu ve své trestní věci. Je těžké uvěřit, že by obviněný relativně mladého věku, který nemá žádné zdravotní potíže (obviněný žádné neuvádí ani z obsahu trestního spisu nevyplývají), neměl finanční prostředky na cestu, aby se mohl účastnit řízení u příslušného soudu ve své věci, pokud je v jeho zájmu vypovídat a spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, jak obviněný uvádí. Obviněný uvedl,