7 Tdo 1137/2009 – Nejvyšší soud

7 Tdo 1137/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. listopadu 2009 o dovolání obviněného Mgr. R. L., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 8 To 420/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 113/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. R. L. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 2 T 113/2007, byl obviněný Mgr. R. L. uznán vinným trestnými činy neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 1 tr. zák. a trestným činem svémocného odloučení podle § 284 odst. 3 tr. zák. (v bodě I. rozsudku), trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. (v bodě II. rozsudku), trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. (v bodě III. rozsudku), a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (v bodě IV. rozsudku). Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 284 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest 50.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit České republice – Ministerstvu obrany České republiky se sídlem Praha 6, Tychonova 1, částku 189.313,- Kč na náhradu škody. K odvolání obviněného Mgr. R. L. proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 8 To 420/2008, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině trestnými činy neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 1 tr. zák., svémocného odloučení podle § 284 odst. 3 tr. zák. (bod I. napadeného rozsudku), trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. (bod II. napadeného rozsudku), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Krajský soud v Brně poté rozhodl rozsudkem podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu tak, že uznal obviněného vinným pod bodem ad I. trestným činem svémocného odloučení podle § 284 odst. 3 tr. zák. a pod bodem ad II./1, 2 trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil za tyto trestné činy a za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. (bod III. napadeného rozsudku) a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod IV. napadeného rozsudku), ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nedotčen, podle § 284 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. obviněnému výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost uhradit České republice – Ministerstvu obrany České republiky se sídlem 160 01 Praha 6, Tychonova 1, škodu ve výši 189.313,- Kč. Podle tohoto rozsudku obviněný Mgr. R. L. spáchal trestný čin svémocného odloučení podle § 284 odst. 3 tr. zák. (pod bodem ad I. rozsudku odvolacího soudu) tím, že dnem 1. října 2002 neodcestoval, jako příslušník armády České republiky zařazený u 61. provozního střediska Ministerstva obrany České republiky se sídlem v Praze 6, do místa svého služebního přidělení, ač mu tato povinnost byla uložena v nařízení č. j. D186437/LEG/47 – 2002 ze dne 7. srpna 2002, kde měl plnit úkoly stanovené v písemnosti č. j. D186437/OS/50-2002 pod bodem č. II. a č. III., a dále podrobněji definované v nařízení č. j. D186437/LEG/47-2002 ze dne 7. srpna 2002 a v písemnosti č. j. D186437/LEG/48-2002 ze dne 10. září 2002, a v místě svého služebního přidělení se prokazatelně bez souhlasu nadřízených nezdržoval s výjimkou období 14. – 16. 11. 2002, kdy toto místo navštívil, a v období 18. 12. 2002 – 27. 1. 2003, kdy byl přítomen u útvaru až do vydání nařízení č. j. D186437/OS/59-2003 ze dne 24. dubna 2003. Trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. (bod ad II./1, 2 rozsudku odvolací soudu) obviněný spáchal tím, že 1. dne 6. 6. 2002 zakoupil a ihned zaplatil u společnosti B. N. – A. T. – A. A. S., se sídlem P., B. ul., letenky pro dvě osoby na trasu P. – P. – P. s odletem 17. 6. 2002 linka OK 766 a příletem 21. 6. 2002 linka OK 765 v hodnotě 2x 32.080,- Kč (tedy celkem 64.160,- Kč), vystavené faktury na předmětné částky následně zaúčtoval v kolonce výdaje ve svém peněžním deníku za období 2-4/IV-2002 pod položkami č. 55 a 56. Žádnou cestu letadlem však neuskutečnil a vystavené letenky, následně zrušil a po strhnutí storno poplatků ve výši 1.000,- Kč mu byla vrácena částka 63.160,- Kč, kterou převzal, avšak již neuvedl ve svém peněžním deníku do kolonky příjmy a předmětnou částku si ponechal pro své osobní potřeby, 2. dne 11. 6. 2002 zakoupil a ihned zaplatil u společnosti B. N. – A. T. – A. A. S., se sídlem P., B.ul., hotelové ubytování v hotelu H. Ch. d. G. – P. – F., za které obviněný Mgr. R. L. uhradil částku 39.816,- Kč, fakturu zaúčtoval v kolonce výdaje ve svém peněžním deníku za období 2-4/IV-2002 pod položkou č. 57, objednávku však následně zrušil a po uhrazení storno poplatků mu byla vrácena částka 39.450,- Kč, kterou převzal, avšak již neuvedl ve svém peněžním deníku do kolonky příjmy a předmětnou částku si ponechal pro své osobní potřeby, přičemž tyto finanční prostředky mu byly svěřeny na základě „Smlouvy o zřízení, vedení a zrušení běžného účtu, spojeného s vydáním a používáním mezinárodní (tuzemské) platební karty a o nakládání s peněžními prostředky na účtu“ ze dne 15. 5. 2000 uzavřené Ministerstvem obrany České republiky se sídlem Vítězné náměstí 5, Praha 6, zastoupené plk. Ing. J. B. a měl je využívat pouze pro služební účely a v souvislosti s výkonem povolání, neoprávněně tak použil k tíži Ministerstva obrany České republiky částku v celkové výši 102.610,- Kč. Trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 2 T 113/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 8 To 420/2008, spáchal obviněný tím, že dne 18. 2. 2002 zakoupil u společnosti B. N. – A. T. – A. A. S., se sídlem P., B. ul., letenky na trase P. – R.– P. s odletem 27. 2. 2002 linka OK 880 a příletem 1. 3. 2002 linka OK 881, k jejich úhradě si nechal vystavit fakturu na částku 23.220,- Kč, tuto fakturu obviněný Mgr. R. L. neuhradil a následně ji použil pro vykázání nákladů spojených s výkonem své služby, když ji zaúčtoval v kolonce výdaje ve svém peněžním deníku za období 1/IV 2002 pod položkou č. 39, a takto předstíral, že uskutečnil předmětný let, za který musel zaplatit, avšak ve skutečnosti žádný let neuskutečnil a tedy ani žádnou částku uhradit nemusel, čímž získal ke škodě Ministerstva obrany České republiky částku ve výši 23.220,- Kč, kterou si ponechal pro své osobní potřeby. Trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 2 T 113/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2009, sp. zn. 8 To 420/2008, obviněný spáchal tím, že dne 25. 9. 2002 objednal u společnosti B. N. – A. T. – A. A. S., se sídlem P., B.ul., letenku na trasu P. – M. s odletem 30. 9. 2002 linka OK 892 v hodnotě 25.483,- Kč, k její úhradě si nechal vystavit fakturu na částku 25.483,- Kč, tuto fakturu obviněný Mgr. R. L. neuhradil a následně ji použil pro vykázání nákladů spojených s výkonem své služby, když tuto zaúčtoval v kolonce výdaje ve svém peněžním deníku za období 2-4/IV-2002 pod položkou č. 130, a takto předstíral, že uskutečnil předmětný let, za který musel zaplatit, avšak ve skutečnosti žádný let neuskutečnil a tedy ani žádnou částku uhradit nemusel, čímž získal ke škodě Ministerstva obrany České republiky částku ve výši 25.483,- Kč, kterou si ponechal pro své osobní potřeby. Proti tomuto rozsudku podal obviněný včas prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání především zdůraznil specifika svého služebního zařazení jako legalisty vojenské zpravodajské služby s tím, že taková osoba stojí současně uvnitř i mimo Armádu České republiky. Domnívá se proto, že skutky, pro které byl odsouzen, nelze v rámci utajeného poslání legalisty kvalifikovat jako trestné činy. Pokud jde o první skutek, namítl, že mu nebylo rozkazem uloženo hlásit se v místě nového služebního přidělení v M., což s ohledem na jeho postavení v civilní společnosti nebylo ani možné. Jeho pobyt na místě určení byl limitován schopností obchodní společnosti poskytnout mu důvod, aby do tohoto místa odcestoval. Podle obviněného zájmy této krycí společnosti měly přednost před směrnicí zpravodajské služby, a to v záj