7 Tdo 1175/2004 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1175/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 10. 2004 Spisová značka:7 Tdo 1175/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1175.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1175/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 19. 10. 2004 dovolání obviněného Ing. F. A., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 6 To 25/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 127/2001 a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 6 To 25/2004, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 1 T 127/2001. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 1 T 127/2001, byl obviněný Ing. F. A. uznán vinným v bodě 1 pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve znění platném před novelou provedenou zákonem č. 253/1997 Sb. a v bodě 2 dalším pokusem trestného činu porušování povinnosti při správně cizího majetku podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve znění platném před novelou provedenou zákonem č. 253/1997 Sb. a odsouzen podle § 255 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na tři roky, podle § 53 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 200.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle § 54 odst. 3 tr. zák. na jeden rok a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu manažerské funkce na dobu tří let. Podle bodu 1 rozsudku se obviněný dopustil pokusu trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. tím, že ve D., okr. B., a jinde jako generální ředitel a místopředseda představenstva obchodní společnosti A. D., a. s., v rozporu s čl. 21 odst. 1 písm. a), čl. 32 písm. e) stanov společnosti ze dne 30. 6. 1994 a v rozporu s § 194 odst. 5 obch. zák. uzavřel bez souhlasu představenstva společnosti dne 13. 9. 1995 s firmou L. - J. M. H. kupní smlouvu na dva samojízdné lnářské odsemeňovací stroje zn. Depoortere, typ NECAHY 96 (v rozsudku je nepřesně uvedeno Mechany 96) v celkové ceně 7.765.945,- Kč, přestože byl oprávněn zakoupit pouze jeden takový stroj na základě podnikatelského záměru společnosti z 11. 4. 1995, který byl podkladem pro žádost společnosti u P. a g. r. a l. f. o poskytnutí garance na úvěr ve výši 19,5 milionu Kč na nákup strojů a technologie, který byl společnosti poskytnut podle úvěrové smlouvy uzavřené s bankou W. S. von 1842, pobočka J. H., firmě L. - J. M. H. odeslal dne 11. 9. 1995 zálohu ve výši 3.800.000,- Kč, i když v kupní smlouvě byla uvedena záloha ve výši 2.180.000,- Kč, takže rozdíl ve výši 1.622.000,- Kč byl firmou L. - J. M. H. vrácen 28. 9. 1995, poté od kupní smlouvy v přesně nezjištěné době nejpozději 23. 4. 1996 ještě před dodávkou strojů svévolně odstoupil, aniž po firmě L. - J. M. H. požadoval vrácení zálohy ve výši 2.180.000,- Kč, a tuto zálohu v uvedené firmě ponechal, dne 23. 4. 1996 uzavřel se svojí manželkou Ing. A. S. podnikající pod jménem A. S. Ing. - S. B. smlouvu o budoucí smlouvě, podle níž Ing. A. S. koupí od firmy L. - J. M. H. uvedené dva stroje, pronajme je obchodní společnosti A. D., a. s., a bude jí poskytovat služby těmito stroji, načež Ing. A. S. byly stroje na základě kupní smlouvy ze dne 25. 4. 1996, kterou uzavřela po jednání s firmou L. - J. M. H., které vedl obviněný, dodány a touto v období od 9. 7. 1996 do 23. 12. 1996 postupně uhrazeny, přičemž k pronájmu strojů došlo na základě smlouvy o pronájmu ze dne 6. 8. 1996 uzavřené mezi A. S. Ing. - S. B. a obchodní společností A. D., a. s., na dobu osmi let, ve smlouvě se obviněný jménem společnosti zavázal platit za pronájem každého stroje nájemné ve výši 400.000,- Kč ročně z majetku společnosti a na zajištění nájemného vystavil ve prospěch Ing. A. S. směnky na částku 400.000,- Kč za každý stroj a za každý kalendářní rok až do roku 2004, přičemž nejméně směnka na částku 400.000,- Kč za nájemné pro rok 1996 byla Ing. A. S. uplatněna a bylo požadováno její proplacení společností, a současně obviněný ponechal zálohu 2.180.000,- Kč z majetku společnosti ve firmě L. - J. M. H. po datu 23. 4. 1996 s tím, že tato částka byla postupně zaplacena firmou L. - J. M. H. v období do 7. 1. 1997. Podle bodu 2 rozsudku se obviněný dopustil dalšího pokusu trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. tím, že dne 26. 6. 1996 ve D., okr. B., jako generální ředitel a místopředseda představenstva obchodní společnosti A. D., a. s., v rozporu s čl. 21 odst. 1 písm. a), čl. 32 písm. e) stanov společnosti ze dne 30. 6. 1994 a v rozporu s § 194 odst. 5 obch. zák. vyhotovil bez souhlasu představenstva společnosti bianko směnku a učinil písemné \"Prohlášení o věnování bianko směnky\" a tyto materiály adresoval do Rakouska peněžnímu ústavu W. S. H. (v rozsudku je nepřesně uvedeno H.), který s firmou A. S. Ing. - S. B. uzavřel téhož dne smlouvu o úvěru ve výši 3.022.000 ATS, tj. 7.736.320,- Kč, a v Prohlášení souhlasil s tím, že až do výše této částky může peněžní ústav požadovat po společnosti plnění za Ing. A. S., a současně se vzdal námitek při použití a uplatnění směnky ze strany peněžního ústavu vůči společnosti, čímž se stalo, že poté, co Ing. A. S. nebyl úvěr splácen, obrátil se dne 19. 5. 2000 peněžní ústav na společnost s žádostí o úhradu částky 2.343.120,46 ATS, tj. 5.998.388,20 Kč, avšak k úhradě ze strany společnosti nedošlo, neboť úvěr byl v období od 14. 8. 2000 do 3. 10. 2000 uhrazen dalšími smluvními ručiteli. Odvolání obviněného podané proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 6 To 25/2004, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Obviněný Ing. F. A. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Dovolání podal s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a vykazuje \"rozpor mezi skutkem a právní větou příslušného ustanovení trestního zákona\". Pokud byl obviněný shledán vinným tím, že jednal v rozporu s čl. 21 odst. 1 písm. a), čl. 32 písm. e) stanov společnosti ze dne 30. 6. 1994 a v rozporu s § 194 odst. 5 obch. zák., namítl, že ustanovení čl. 21 odst. 1 písm. a) se ve stanovách společnosti nenachází, že v čl. 32 písm. e) stanov společnosti mu byla svěřena pravomoc rozhodovat o pořizování majetku do hodnoty 5 milionů Kč v jednom případě a že ustanovení § 194 odst. 5 obch. zák. je shodné s ustanovením čl. 21 odst. 1 stanov společnosti. Z toho dovodil, že chybí základní formální předpoklad jeho trestní odpovědnosti, totiž porušení zákonem či smluvně uložené povinnosti spravovat cizí věc. Dále namítl nedostatek úmyslu spáchat trestný čin. K nákupu strojů uvedl, že v průběhu řízení dva členové dozorčí rady potvrdili, že věděli o záměru koupit dva stroje, a z toho podle něho vyplývá, že to bylo známo i představenstvu společnosti. Poukázal na to, že zástupce Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu potvrdil, že podnikatelský záměr jako příloha žádosti o dotaci úroků a ručení nebyl závazný do té míry, aby ho nebylo možné změnit. Vystavení bianko směnky vysvětlil tím, že šlo o podmínku, na které trvala banka, že takové směnky běžně podepisoval místopředseda představenstva společnosti, že představenstvo bylo obvyklým způsobem informováno, že společnost měla být odběratelem služeb poskytovaných Ing. A. S. s použitím úvěrovaných mechanismů, že společnost v garanci úvěru vystupovala jako druhý ručitel, že ručení umožňovalo převod vlastnictví strojů na společnost, k čemuž nakonec také došlo. K poskytnutí zálohy ve vyšší než dohodnuté částce dodal, že rozdíl ve výši 1.622.000,- Kč předs