7 Tdo 1235/2006 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1235/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g,265b/1g Datum rozhodnutí:18. 10. 2006 Spisová značka:7 Tdo 1235/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1235.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1235/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. října 2006 o dovoláních obviněných M. V., a K. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 10 To 33/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 19/2005, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. o d m í t á . Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. S. o d m í tá . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 3 T 19/2005, byli obvinění M. V., K. S. a Š. V. uznáni vinnými trestným činem braní rukojmí podle § 234a odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., který spáchali tak, že obviněný M. V. po předchozí dohodě a rozdělení úkolů s obviněným K. S. a obviněným Š. V. dne 9. 3. 2005 s úmyslem získat pohrůžkou finanční hotovost od J. D., kolem 20:00 hodin telefonicky vylákal jeho dceru V. S., do místa zvaného „Č.“ u D. P., okr. D., kam poškozená V. S. přijela svým osobním vozidlem zn. Škoda Fabia, kde ji poté obvinění K. S. a Š. V. pod pohrůžkou střelnou zbraní donutili vystoupit z vozidla a poté ji obviněný Š. V. udeřil plynovou pistolí do zátylku, povalil ji na zem, hnědým tkalounem jí spoutali ruce i nohy, elastickým obinadlem ovázali ústa, přes hlavu jí přetáhli mikinu, naložili ji do zavazadlového prostoru jejího vozidla a odvezli na předem domluvené místo, kde ji přeložili do osobního vozidla zn. Opel Vectra Caravan uživatele obviněného M. V., který s ní následně odjel směrem na Č. L. a poté, co zjistil, že poškozená údajně nejeví známky života, ji u obce S. hodil do příkopu a vzápětí kontaktoval matku poškozené a žádal výkupné, přičemž dne 18. 3. 2005 byla poškozená V. S. nalezena mrtvá a bezprostřední příčinou její smrti bylo udušení kombinací několika mechanismů. Za tento trestný čin byl obviněný M. V. odsouzen podle § 234a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 15 roků a pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to stříbrné plynové pistole zn. BRUNI MOD. 92. Obviněný K. S. byl odsouzen podle § 234a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 roků. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný Š. V. byl odsouzen podle § 234a odst. 3 tr. zák. za použití § 40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 9 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání všech obviněných proti tomuto rozsudku byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 10 To 33/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze i předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podali obvinění M. V. a K. S. prostřednictvím svých obhájců dovolání. Obviněný M. V. v dovolání, které se opírá o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., především namítl, že nesprávné právní posouzení skutku spočívá v tom, že byl soudy odsouzen jako přímý pachatel a nikoli jako účastník formou organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., a dále, že skutek byl posouzen tak, že byl spáchán členy organizované skupiny podle § 234a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Obviněný uvedl, že sice zorganizoval spáchání trestného činu, avšak jednal pouze s obviněným K. S., zatímco obviněného Š. V. uviděl až tehdy, když došlo k předání poškozené. Obviněný dále namítal, že do kufru jeho vozidla mu byla poškozená V. S. vhozena již mrtvá. Soud se podle něj nevypořádal s tím, že poškozená V. S. obviněného K. S. poznala. Také rekonstrukce nebyla provedena v souladu se zásadami, které platí pro provádění rekonstrukce. Soud prvního stupně tak podle něj nedůsledně aplikoval ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž návrhy obhajoby směřovaly k odstranění rozporů ve výpovědích obviněných, k čemuž mělo dojít výslechem dalších svědků. Soud však tyto výslechy neprovedl. Namítl také, že lze uvažovat o souběhu s trestným činem hanobení lidských ostatků podle § 202a odst. 2 tr. zák., avšak tuto námitku blíže neodůvodnil. Obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, aniž by uvedl, kterému soudu má být věc k takovému projednání rozhodnutí přikázána. Obviněný K. S. podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neboť se domnívá, že tento důvod je dán, protože je nevinen. V dovolání, které vypracoval jeho obhájce, je výslovně uvedeno, že dovolání je podáváno přesto, že obviněný byl poučen o tom, že obhájce neshledal důvody pro podání dovolání a že neúspěšné dovolání bude zpoplatněno. Obviněný však trval na tom, že se nepodílel na žádném z mechanismů, jejichž kombinace měla za následek smrt poškozené V. S. Je přesvědčen o tom, že přetažení volné mikiny přes hlavu poškozené nebylo takovým mechanismem, když obviněný jí přes obličej nic jiného neumisťoval a už vůbec nemohl ovlivnit žádný z mechanismů, které mohly nastat po přeložení poškozené do auta obviněného M. V. Z těchto důvodů se domnívá, že jeho podíl na trestném činu braní rukojmí odpovídá pouze právní kvalifikaci podle § 234a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a proto podal dovolání proti výroku o vině i trestu. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu o zamítnutí jeho odvolání, zrušil i odsuzující rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině i ve výroku o trestu a poté, aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného M. V. uvedla, že obviněný sice podal dovolání s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti z převážné části namítá jen neúplnost dokazování a vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudy učiněná skutková zjištění. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá jen námitka nesprávného právního posouzení jednání obviněného jako přímého pachatele a dále námitka, že skutek byl nesprávně posouzen tak, že byl spáchán členy organizované skupiny podle § 234a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. V této části považuje nejvyšší státní zástupkyně dovolání za zjevně neopodstatněné, protože všichni obvinění jednali po předchozí dohodě ve společném úmyslu získat za poškozenou výkupné a všichni se také na spáchání skutku přímo podíleli. To vylučuje možnost posoudit skutek dovolatele jako pouhé účastenství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. Pro posouzení pachatelů jako členů organizované skupiny podle § 234a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. je rozhodující, že obvinění tvořili sdružení tří trestně odpovědných osob, měli rozděleny úkoly a jejich činnost se vyznačovala plánovitostí a koordinovaností. Je proto zcela irelevantní, zda obviněný M. V. rozděloval úkoly oběma zbývajícím obviněným či jen obviněnému K. S., který poté dával úkoly obviněnému Š. V., neboť o existenci tohoto obviněného obviněný M. V. od počátku věděl a s jeho účastí při páchání trestného činu počítal. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. K dovolání obviněného K. S. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že je považuje za zjevně neopodstatněné, neboť všichni obvinění se dopustili trestného činu jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák. Poukázala na to, že obvinění K. S. a Š. V. provedli společně spoutání poškozené a zakrytí jejích dýchacích cest a je proto zcela nerozhodné, který z obviněných realizoval ten který konkrétní úkon směřující ke znehybnění poškozené a k tomu, aby jí bylo zabráněno ve volání o pomoc. Omotání elastického obinadla kolem úst poškozené nebylo excesem z původní dohody, ale součástí předem připraveného plánu. Právní kvalifikace skutku je proto přiléhavá. Z těchto důvodů navrhla, aby dovolání obviněného K. S. bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu souhlasila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud sh