7 Tdo 129/2025 – Nejvyšší soud

7 Tdo 129/2025-406 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 3. 2025 o dovolání obviněného R. K. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. 14 To 145/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 9/2024 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 22. 5. 2024, č. j. 2 T 9/2024-353, byl obviněný R. K. uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku a pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu tři a půl roku. 2. Trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným, spočívaly podle zjištění Okresního soudu v Písku v podstatě v tom, že obviněný R. K. v přesně nezjištěné době, nejpozději však dne 23. 2. 2022, pravděpodobně v sídle obchodní společnosti ZVVZ M., a. s. (dále jen „společnost 1“), na adrese XY, XY XY, okres XY, pozměnil směnku vystavenou dne 14. 7. 2020 na částku 93 352 EUR na řad společnosti 1 a podepsanou S. J. za výstavce obchodní společnost M. T., s. r. o. (dále jen „společnost 2“), tak, že směnku nad slovy „jako aval za výstavce“ opatřil falešným podpisem S. J., který zemřel dne XY. Podle dalších zjištění Okresního soudu v Písku obviněný dne 23. 2. 2022 zaslal sken takto pozměněné směnky pracovnici právního oddělení společnosti 1 A. J. s vědomím, že společnost učiní na základě pozměněné směnky právní kroky za účelem vymožení pohledávky, což se stalo jednak dne 1. 4. 2022 přihláškou do insolvenčního řízení vedeného se společností 2 jako dlužníkem, a jednak dne 9. 5. 2022 předžalobní výzvou zaslanou G. J. jako dědičce po zemřelém S. J., avšak požadovaná částka nebyla ani jedním z uvedených způsobů vymožena. 3. O odvolání, které podal obviněný proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. 9. 2024, č. j. 14 To 145/2024-378. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Písku zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o trestu nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. 4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině, a v důsledku toho napadl i výrok o trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Vytkl, že nebylo prokázáno, že právě on pozměnil předmětnou směnku. Namítl, že výrok o jeho vině je založen jen na určité míře pravděpodobnosti. Předložil různé verze, podle nichž pachatelem mohl být někdo jiný, konkrétně sám S. J., který se prostřednictvím zfalšování svého vlastního podpisu snažil dosáhnout neplatnosti směnky v zájmu společnosti 2. Podle obviněného i soudy připustily pravděpodobnost spáchání skutku někým jiným a odsuzujícím výrokem o vině porušily zásadu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. 5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací argumentaci obviněného nelze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Konstatoval, že obviněný pouze předložil své vlastní hodnocení důkazů, z něhož vyvozoval jiné skutkové a právní závěry, než jaké učinily soudy. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 7. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů taxativně uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí pouze formálně deklarovat zákonný dovolací důvod, ale je nutné vznést námitky, které mu odpovídají svým obsahem. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 9. Jako rozhodné skutkové zjištění obviněný zpochybnil zjištění, podle něhož je osobou totožnou s pachatelem pozměnění směnky. Ve vztahu k tomuto zjištění však nenamítl nic z toho, co je podle citovaného ustanovení dovolacím důvodem. Nenamítl, v čem konkrétně by mělo být uvedené zjištění v rozporu s obsahem provedených důkazů a kterých. Nenamítl procesní nepoužitelnost žádného konkrétně uvedeného důkazu. Nenamítl ani to, že by ve vztahu k uvedenému zjištění nebyly provedeny nějaké konkrétní navrhované důkazy. 10. Uplatněné námitky obviněný založil v podstatě jen na tom, že jako možnou předložil verzi, podle které směnku pozměnil někdo jiný, konkrétně sám S. J. Takto koncipované námitky obsahově nekorespondují s tím, co je podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolacím důvodem. Není jím ani námitka, že byla porušena zásada in dubio pro reo, protože v dané věci nejde o to, že by po vyčerpání všech dostupných důkazů přetrvávaly důvodné pochybnosti o tom, že obviněný je osobou totožnou s pachatelem pozměnění směnky. Soudy učinily v této otázce skutkový závěr, který je logickým a plně přijatelným vyústěním toho, jak hodnotily provedené důkazy a jaký význam přikládaly souhrnu objektivně zjištěných okolností činu. Nepřicházelo proto v úvahu, aby Nejvyšší soud do tohoto závěru soudů zasahoval z důvodu ochrany základního ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. 11. Výrok o vině obviněného nepředstavuje porušení jeho ústavně garantovaného základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práva základních svobod. Z tohoto hlediska se Nejvyšší soud zabýval námitkami obviněného proto, aby dostál tomu, co vyplývá z ustanovení čl. 4 Ústavy, podle něhož základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, resp. z ustanovení čl. 90 Ústavy, podle něhož soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, což platí tím spíše, jde-li o základní ústavně garantovaná základní práva. 12. Ze zjištění soudů vyplývá, že posuzovaná kauza souvisí s obchodním případem, v němž společnost 1 chtěla nakoupit stroj, který jí měla dodat společnost 2. Obviněný při jednání o příslušné kupní smlouvě zastupoval společnost 1 z titulu své funkce ředitele nákupu a S. J. zastupoval společnost 2 jako její jednatel. Společnost 2 podmiňovala uzavření smlouvy zaplacením části kupní ceny před dodáním stroje. Společnost 1 s tím souhlasila, avšak chtěla zajistit svůj nárok na vrácení předem zaplacené částky pro případ, že k dodání stroje podle smlouvy nedojde. Prostředkem tohoto zajištění se stala směnka na řad společnosti 1 vystavená dne 14. 7. 2020 a znějící na částku 97 352 EUR s tím, že výstavcem byla společnost 2, za kterou směnku podepsal S. J. Kupní smlouva byla podepsána oběma smluvními stranami dne 17. 7. 2020, přičemž v ní byla mimo jiné ujednána povinnost společnosti 2 vystavit ve prospěch společnosti 1 firemní směnku s avalem jednatele společnosti ve výši 75% kupní ceny (kupní cena činila 107 275 EUR). V dalším průběhu obchodního případu společnost 1 na podkladě uzavřené smlouvy zaplatila část kupní ceny ve výši 45 431 EUR, avšak protože k dodání stroje podle smlouvy nedošlo, odstoupila dne 14. 4. 2021 od smlouvy. Aktuálním se tak stalo vrácení zaplacené části kupní ceny, které bylo zajištěno směnkou. S. J. mezitím dne 1. 3. 2021 zemřel. Společnosti 1 se nedařilo dosáhnout vrácení zálohy na podkladě pouhé výzvy, a proto obviněný přikročil k uplatnění směnky proti manželce S. J. jako jeho právní nástupkyni z titulu dědictví. Ta proplacení směnky odmítla, protože na kopii směnky, kterou měla v držení, nebyl podpis S. J. jako avala. Posléze bylo zjiš