Nejvyšší soud 7 Tdo 134/2026 – Dovolání

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 57 T 3/2021, byl obviněný Z. B. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství, která mu kladla za vinu, že jako příslušník Úřadu pro zahraniční styky a informace (dále též „ÚZSI“), se sídlem Praha 8, Střelničná 10, organizačně zařazený na základě Nařízení č. 12 ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace ze dne 31. 3. 2006, kterým se vydává organizační řád Úřadu pro zahraniční styky a informace, jako náměstek ředitele pro operace, v rozporu se základními povinnostmi příslušníka bezpečnostního sboru, zejména ustanoveními § 45 odst. 1 písm. a), b) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, tedy dodržovat služební kázeň spočívající v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů, a zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmu služby se zájmy osobními a ohrozit důvěru v nestranný výkon služby, zejména nezneužívat ve prospěch vlastní nebo v prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby, v úmyslu získat ke škodě ÚZSI částku 190 000 000 Kč, a tedy opatřit tímto způsobem z pozice náměstka ředitele ÚZSI sobě a případně dalším nezjištěným osobám neoprávněný prospěch odpovídající této částce, a vzhledem k tomu, že neměl možnost si takto velkou částku přisvojit, neboť výdaje nad stanovenou částku schvaluje ředitel úřadu, využil důvěry, již v něj ředitel ÚZSI měl, a zároveň spolehlivých informací, jimiž z pozice náměstka ředitele pro operace a zároveň statutárního zástupce ředitele ÚZSI disponoval, konkrétně informací týkajících se situace ohledně českého občana, který byl od prosince 2015 zadržován v jedné z afrických zemí pro údajnou protistátní činnost, a z těchto informací vyplývalo, že český občan bude odsouzen a následně omilostněn tamním prezidentem a propuštěn na svobodu v očekávání zlepšení bilaterálních vztahů, přičemž tato varianta byla zmíněna jako nejvhodnější již při jeho setkání s ředitelem tamější tajné služby, které proběhlo v rámci služební cesty ve dnech 21. 2. až 24. 2. 2016, v následujících měsících pak byl opakovaně informován prostřednictvím zpravodajských relací příslušníků ÚZSI, že český občan bude s největší pravděpodobností opravdu odsouzen a následně omilostněn, přičemž je očekáváno pouze vstřícné politické gesto ze strany české vlády, a byl rovněž informován o tom, že je vyloučeno, že by se v dané věci byla ochotna jakkoliv angažovat jedna ze sousedních afrických zemí, a následně v prosinci 2016 pak bylo potvrzeno, že udělení milosti je opravdu přislíbeno a čeká se jen na odsouzení, k němuž by mělo dojít během měsíce, během prosince 2016, tedy v době, kdy bylo propuštění téměř jisté, nepravdivě informoval ředitele ÚZSI o tom, že existuje možnost zajistit propuštění českého občana prostřednictvím intervence jedné ze sousedních afrických zemí výměnou za dodávku technického zařízení v hodnotě 190 000 000 Kč s tím, že platba proběhne v hotovosti a že vše je projednáno s ministrem vnitra, poté nechal v sídle ÚZSI dne 11. 1. 2017 založit svazek s krycím názvem XY, jehož vedením pověřil příslušníka ÚZSI číslo XY, předmětem operace mělo být poskytnutí tzv. humanitární pomoci jedné ze sousedních afrických zemí spočívající v dodávce technického zařízení v hodnotě 190 000 000 Kč v rámci boje proti terorismu, ředitel ÚZSI provedení operace a založení svazku na základě sdělených nepravdivých informací ze strany obviněného schválil a obviněný pak krycí operaci fakticky sám řídil, podřízeného příslušníka ÚZSI číslo XY přímo úkoloval a tento postupoval jen na základě jeho pokynů, na základě jeho pokynu rovněž vyzvedl v pokladně ÚZSI ve dnech 15. 2. 2017, 21. 2. 2017 a 28. 2. 2017 částky po 50 000 000 Kč a dne 2. 3. 2017 částku 40 000 000 Kč, přičemž vyplacení těchto částek bylo schváleno ředitelem ÚZSI na základě předchozích nepravdivých informací ze strany obviněného, tyto částky v hotovosti pak v uvedených dnech příslušník ÚZSI číslo XY vždy neformálně předal obviněnému v sídle jedné z bank v Praze, ač ve skutečnosti nedošlo ani k nákupu technického zařízení ze strany ÚZSI a jeho předání, jak je uváděno ve svazku XY, ani k předání částky 190 000 000 Kč jedné ze sousedních afrických zemí, jak tvrdil obviněný, ale jednalo se pouze o krycí legendy, které měly jak u ředitele ÚZSI, tak podřízeného příslušníka číslo XY pověřeného vedením svazku, tak případně pro budoucí kontrolu, vzbudit zdání legality vynaložení částky 190 000 000 Kč z prostředků ÚZSI, kterou si však obviněný ponechal a dále s ní naložil nezjištěným způsobem, čímž ke škodě České republiky, zastoupené Úřadem pro zahraniční styky a informace získal pro sebe a případně další nezjištěné osoby neoprávněný prospěch ve výši 190 000 000 Kč. Tím měl obviněný spáchat zvlášť závažné zločiny podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla současně poškozená Česká republika, zastoupená Ministerstvem vnitra České republiky, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Státní zástupce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal, přičemž toto odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 12 To 9/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Je namístě doplnit, že rozhodnutí soudů obou stupňů mají veřejnou část (jejíž součástí jsou výše popsané závěry) a část neveřejnou, resp. utajovanou ve stupni utajení Důvěrné [§ 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů].

Nejvyšší státní zástupkyně podala proti druhostupňovému rozhodnutí v neprospěch obviněného dovolání, které je celé vedeno v samostatném dokumentu ve stupni utajení Důvěrné. Nejvyšší státní zástupkyně se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a nového projednání věci.

Obviněný se v rámci svého vyjádření s obsahem dovolání neztotožnil (dokument je rovněž veden ve stupni utajení Důvěrné).

Nejvyšší soud nejprve zjistil, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky a náležitosti k podání dovolání.

Dále pak Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání je zjevně neopodstatněné, přičemž podrobnější odůvodnění tohoto závěru je uvedeno v neveřejné části usnesení.

S ohledem na učiněné závěry Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.