7 Tdo 173/2016 — Nejvyšší soud

7 Tdo 173/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 3. 2016 Spisová značka:7 Tdo 173/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.173.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 6. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 173/2016-73 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 3. 2016 o dovolání, které podal obviněný P. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 4 To 229/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 57/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2014, sp. zn. 9 T 57/2014, byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci specifikované ve výroku o trestu. Kromě toho byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c), e) tr. zákoníku. O odvoláních, která podali státní zástupce v neprospěch obviněného proti všem výrokům a obviněný proti odsuzujícímu výroku o vině a proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 4 To 229/2014. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušen v celém rozsahu, podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok a tři měsíce, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci specifikované ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc ve zprošťující části vrácena Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Ostravě skutek, který podle jeho zjištění a v převážné míře i podle předcházejících zjištění Okresního soudu v Ostravě spočíval v podstatě v tom, že obviněný byl na základě rozhodnutí policejního orgánu Policie České republiky – Obvodního oddělení Ostrava – Poruba 1 ze dne 20. 8. 2013 podle § 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vykázán z bytu na adrese O. – P., O. , společně obývaného s ohroženou osobou D. H. , jakož i z jeho bezprostředního okolí do minimální vzdálenosti 100 metrů, na dobu deseti dnů a bylo mu také uloženo zdržet se po stanovenou dobu vstupu do vymezeného prostoru, styku a navazování kontaktu s ohroženou osobou, přičemž potvrzení o vykázání převzal dne 20. 8. 2013 v 19,33 hodin včetně poučení vykázané osoby, a přesto v době od 19,34 hodin dne 20. 8. 2013 do 8,44 hodin dne 28. 8. 2013 v O. telefonicky úmyslně opakovaně kontaktoval z mobilního telefonu D. H. na jejím telefonním čísle, a to jednak prostřednictvím zpráv SMS, z nichž první zpráva zněla „10 dní nemůžu se ukázat doma, to se ti povedlo“, druhá zpráva zněla „Ahoj D. , mám tě rád a bez tebe mi bude smutno, mám tě rád“ a další zprávy jí zaslal jako reakci na její odpověď, jednak prostřednictvím telefonního hovoru, a navíc se s ní setkal v restauraci M. v O. – P. Změna oproti rozsudku Okresního soudu v Ostravě záležela v tom, že Krajský soud v Ostravě pojal do skutkových zjištění představujících podklad výroku o vině také text dvou zpráv SMS, které obviněný odeslal D. H. Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek obviněný napadl „v celém jeho rozsahu“, avšak z obsahu dovolání je patrno, že ve skutečnosti směřuje proti výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, proti výroku o trestu a proti výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Především namítl, že vykázání bylo nezákonné. Uvedl, že manželku v rozhodnou dobu nikterak nevyhledával a nečinil na ni žádný nátlak, že jejich setkání bylo náhodné a že manželka se jím necítila nijak ohrožena. Vyjádřil názor, že jeho jednání nelze pokládat za „závažné“ ve smyslu § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Ohradil se proti tomu, že zjištění o rozsahu a obsahu jeho kontaktů s manželkou prostřednictvím mobilního telefonu byla učiněna na podkladě nezákonně získaného důkazu. Poukázal na to, že jednal v právním omylu, což vyvozoval z toho, že nebyl řádně poučen o obsahu institutu vykázání. V návaznosti na to vytkl nedostatek úmyslného zavinění. Odsuzující výrok o vině označil za porušení zásady subsidiarity trestní represe. Další námitky zaměřil proti výroku o trestu odnětí svobody, který označil za neúměrně přísný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby ho zprostil obžaloby, neboť skutek není trestným činem. Státní zástupce ve vyjádření označil všechny námitky obviněného za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Obhájce, který byl obviněnému mezitím nově ustanoven (místo původní obhájkyně, která za obviněného podala dovolání a které byl pozastaven výkon advokacie), v replice plně setrval na všech námitkách uplatněných v dovolání. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku spáchá mimo jiné ten, kdo se dopustí závažného nebo opakovaného jednání, aby zmařil vykázání provedené podle jiného právního předpisu. Posuzovaným skutkem, tak jak byl zjištěn v napadeném rozsudku, byly znaky uvedeného přečinu evidentně naplněny. Námitky, podle nichž bylo vykázání nezákonné, se míjejí s tím, jak jsou konstruovány znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Toto ustanovení poskytuje ochranu nerušenému průběhu vykázání, ke kterému došlo podle § 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů. V řízení o tomto přečinu se zásadně nepřezkoumává zákonnost vykázání. Podle § 44 odst. 5 cit. zákona nesouhlasí-li vykázaná osoba s vykázáním, může proti němu na místě podat námitky, které policista uvede v potvrzení o vykázání. V dané věci obviněný podle obsahu potvrzení o vykázání neuvedl žádnou jinou námitku, než že byt je jeho a on v bytě bydlí, zejména ne žádnou námitku týkající se důvodnosti a zákonnosti vykázání. Ochrany podle ustanovení § 337 odst. 2 tr. zákoníku by vykázání nemohlo požívat, pokud by bylo zatíženo tak zásadními vadami, že by postrádalo základní atributy, např. proto, že by ho učinil někdo jiný než policista, týkalo by se jiného prostoru než společného obydlí vykázané osoby a ohrožené osoby a bezprostředního okolí tohoto obydlí, směřovalo by k ochraně jiné osoby než osoby bydlící společně s vykázanou osobou, byly by při něm uloženy jiné povinnosti, než které stanoví zákon, apod. O nic takového se v posuzované věci nejedná. Námitkami týkajícími se zákonnosti vykázání se Nejvyšší soud pro jejich bezpředmětnost dále nezabýval. S námitkami obviněného lze souhlasit v tom, že jeho jednání nebylo „závažné“ ve smyslu § 337 odst. 2 tr. zákoníku. Je však nutno konstatovat, že bylo „opakované“, takže naplňovalo jiný alternativní znak přečinu. V případě tohoto znaku je nedostatek závažnosti jednání směřujícího proti vykázání kompenzován opakovaností takového jednání. Námitky týkající se závažnosti posuzovaného jednání tudíž nemohly výrok o vině zvrátit. Správnosti výroku o vině se nedotýkají námitky, jimiž obviněný poukazoval na to, že manželku nevyhledával, nečinil na ni nátlak a setkal se s ní náhodně. V rámci vykázání bylo obviněnému mimo jiné uloženo zdržet se styku a navazování kontaktu s manželkou D. H. V jasném rozporu s tím obviněný navazoval kontakt s manželkou prostřednictvím mobilního telefonu opakovaným zasíláním zpráv SMS a telefonním hovorem. Porušením povinnosti zdržet se styku nebo