7 Tdo 407/2006 — Nejvyšší soud

7 Tdo 407/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:19. 7. 2006 Spisová značka:7 Tdo 407/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.407.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 407/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. července 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného A. E., které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2005, sp. zn. 9 To 340/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 4/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem uznal obviněného A. E. vinným (zčásti ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. se spoluobviněným T. H. H.) vinným trestnými činy ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1 tr. zák. a podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zák., ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a svádění k pohlavnímu styku podle § 217a odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednáním podrobně uvedeným pod body I. (1, 2, 3, 4), II. (a, b, c) a III. (a, b, c) výroku o vině rozsudku. Jednání obviněných spočívalo (stručně řečeno) v tom, že na různých místech v ČR v období od 17. 8. 1999 do 31. 8. 2004 pořizovali videokamerou nahrávky, na nichž zobrazovali dívky mladší osmnácti let (celkem 11 poškozených) při provádění různých sexuálních praktik, při vykonávání velké a malé potřeby na svá těla a při dalších sexuálně patologických praktikách a s vědomím, kolik je jim let, dívkám A. E. za to poskytoval různě vysoké finanční částky a takto jednali za účelem vlastního sexuálního uspokojení, ale zejména s cílem veřejné distribuce videonahrávek na internetových stránkách za účelem vytváření zisku. Za to byl A. E. odsouzen podle § 217 odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 22 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 55 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zák. byl A. E. uložen trest propadnutí věcí a podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo vysloveno zabrání věcí, jak jsou podrobně uvedeny ve výrokové části rozsudku. Tímž rozsudkem byl odsouzen také spoluobviněný T. H. H. a podle § 226 písm. b), resp. c) tr. ř. byli obvinění zčásti zproštěni obžaloby. Odvolací soud takto rozhodl poté, co k odvolání obvodního státního zástupce podaného v neprospěch obou obviněných, a k odvolání obou obviněných, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obou obviněných rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 15 T 4/2005, v celé odsuzující části a částečně i ve výroku zprošťujícím. Proti rozsudku odvolacího soudu podal řádně a včas obviněný A. E. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to proti jeho odsuzující části. Nesouhlasí s právním názorem soudů, že se dopustil trestného činu ohrožování mravnosti podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zák. (ve znění po novele zák. č. 134/2002 Sb. účinné od 1. 7. 2002), když měl vyrobit pornografické dílo, které zobrazuje dítě. Soud vychází z úvahy, že uvedená novela tr. zákona vychází z Úmluvy o právech dítěte uveřejněné pod č. 104/1991 Sb. (dále jen Úmluva), kde se dítětem rozumí osoba mladší 18 let. Obviněný proti tomu namítá, že § 205 odst. 1 písm. a) tr. zák. není v žádném případě tzv. blanketní normou, která by odkazovala na ustanovení jiného právního předpisu, na základě kterého by bylo možno řešit otázku naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Odvolací soud tak v podstatě rozšířil znaky trestnosti nad rámec tr. zákona, když analogie je při aplikaci hmotného trestního práva vyloučena. Uvedená Úmluva navíc v čl. 1 za dítě považuje každou lidskou bytost mladší 18 let, ale jen pro účely této Úmluvy a vylučuje tak její použití při řešení jiných právních vztahů. Poukázal na Slovník spisovného jazyka českého (ČAK r. 1960), kde je pojem „dítě“ vyložen jako 1. nedospělý lidský jedinec (asi do 14 let), lidský jedinec ve vztahu k svým rodičům nebo 2. dospělý, ale něčím dítě připomínající, dětinský člověk. Za jediný možný gramatický výklad slova „dítě“ pak považuje nedospělého lidského jedince asi do 14 let věku. Podmínky trestnosti ustanovení § 205 tr. zák. jsou podle obviněného společenské vztahy týkající se mravnosti (odkazuje na dřívější komentáře k tr. zákonu a Úmluvy o potírání obchodu s necudnými publikacemi) a toto ustanovení rozhodně neposkytuje přímou ochranu dětem či osobám mladším 18 let, např. před objektivem kamery či fotoaparátu, ale těm, jímž je toto pornografické díle určeno, tedy divákům apod. Ustanovení § 205 tr. zák. směřoval tedy zákonodárce k ochraně společnosti před pedofilními jevy a zobrazení dítěte jako objektu způsobilého vést k uspokojování sexuálních potřeb osob deviantních ve formě pedofilie a jedině tento výklad je v souladu s gramatickým výkladem vycházejícím ze Slovníku spisovného jazyka českého. Obviněný nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, který se neztotožnil s jeho odvolací námitkou, že na ustanovení § 205 tr. zák. nelze aplikovat ustanovení § 216b tr. zák. Naopak z ustanovení §§ 216 – 216b tr. zák. obviněný dovozuje jednoznačnou nesprávnost názoru odvolacího soudu, že na výklad pojmu „dítě“ je podle § 205 odst. 1 tr. zák. možné aplikovat definici uvedenou v Úmluvě, protože zákonodárce, pokud by i u trestných činů podle § 216 či § 216a tr. zák. automaticky předpokládal výklad pojmu „dítě“ v souladu s čl. 1 Úmluvy, nikdy by do textu zákona nezařadil ustanovení § 216b tr. zák., protože by to bylo nadbytečné. Tím dal zákonodárce jasně najevo, že na výklad pojmu „dítě“ v § 205 tr. zák., kde dítě není předmětem ochrany, se podobné úvahy nevztahují. Nesprávnost výkladu § 205 tr. zák. obviněný dovozuje i z toho, že věk osoby zachycené na pornografickém díle by se vždy musel stát předmětem dokazování, což by způsobovalo problémy. Obviněný je proto toho názoru, že pořízení záběrů dívek starších 15 let, není možné považovat za zobrazení dítěte ani za naplnění dalších znaků ustanovení § 205 odst. 1 tr. zák. Ohledně jednání jehož se měl dopustit před novelou provedenou zák. č. 134/2002 Sb. obviněný namítá, že podle soudu pořídil pornografická díla zobrazující sexuálně patologické praktiky, ale soud již nezjišťoval, zda dívkám při těchto praktikách bylo víc než 18 let či nikoliv a navíc, zaznamenávání těchto praktik již není uvedeno v novelizovaném znění § 205 odst. 1 písm. a) až c) tr. zák. a proto by již po účinnosti novely nemělo být podle tohoto ustanovení postiženo. Mělo být tedy aplikováno ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák., když nové znění zákona je pro něj příznivější. Žádné jeho jednání, že z těchto důvodů nenaplňuje skutkovou podstatu § 205 tr. zák. Obviněný nesouhlasí ani s právním posouzením jeho jednání jako trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák., když se s danými dívkami stýkal jen velmi krátce za účelem pořízení nahrávky a nešlo tedy o soustavnější působení na osoby mladší 18 let, jak vyžaduje tato skutková podstata. Navíc šlo o dívky značně mravně narušené, což má také vliv na společenskou nebezpečnost trestného činu a i při naplnění jeho formálních znaků není dán znak materiální. Ohledně jednání pod bodem III. výrokové části rozsudku odvolacího soudu, jímž se mj. měl dopustit trestného činu svádění k pohlavnímu styku podle § 217a odst. 1 tr. zák. obviněný namítá, že z popisu skutku není vůbec zřejmé, jakým jednáním měl naplnit znaky dané skutkové podstaty, např. že by mělo dojít k pohlavnímu sebeukájení dívek apod. Zdůraznil, že ve výroku popsané jednání směřovalo výlučně jen k pořízení videozáznamu a nikoliv k tomu, aby přitom docházelo k sexuálnímu uspokojování ať už dívek nebo osob pořizujících záznamy. Namítá proto, že skutková podstata podle § 217a odst. 1 tr. zák. nemůže být naplněna. V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny v celém rozsahu a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že ohledně trestného činu podle § 205 odst. 1 tr. zák. se se stejnou argumentací obviněného vypořádal již odvolací soud s tím, že pro právní kvalifikaci zejména před novelou trestního zákona je rozhodující charakter celého pornografického díla, kdy pořízené záběry zcela podmínky pro právní posouzení tohoto jednání obviněných splňují. Nepovažuje za správné námitky obviněného ohledně pojmu „dítě“, když právě novela č. 134/2002 Sb.