7 Tdo 668/2010 — Nejvyšší soud

7 Tdo 668/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1g Datum rozhodnutí:29. 6. 2010 Spisová značka:7 Tdo 668/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.668.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 7. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 668/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. června 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných J. H. , a V. M. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 9 To 96/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 5/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 56 T 5/2009, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, věty prvé, tr. zákona, ve formě organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zákona, trestným činem nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka podle § 176a tr. zákona, ve formě organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zákona, pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 250 odst. 1, 4 tr. zákona, ve formě organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Za to byl odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zákona a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let a podle § 39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný V. M. byl uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 250 odst. 1, 4 tr. zákona, ve formě návodu podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zákona, trestným činem nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka podle § 176a tr. zákona a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, věty prvé, tr. zákona. Za to byl odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zákona a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl také uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších dvou obviněných, E. K. a J. R. Proti tomuto rozhodnutí podali obvinění J. H. , E. K. a V. M. odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 9 To 96/2009, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. ohledně nich zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. H. uznal vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, věty prvé tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinem nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle § 349 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., ve formě organizátorství podle § 21 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to ho odsoudil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Obviněného V. M. uznal vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečinem nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle § 349 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, věty prvé tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. Za to ho odsoudil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Rovněž znovu rozhodl o vině a trestu obviněného E. K. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podali prostřednictvím obhájců řádně a včas dovolání obvinění J. H. a V. M. Dovolání obviněného J. H. se opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvádí, že se nedopustil trestného jednání, neboť byl v té době ve výkonu trestu. Dovolatel nesouhlasí s kvalifikací odstavce 5 u zločinu podvodu, protože mu nebylo prokázáno, že částku výběru určil on. Dále namítá, že dokazování lze považovat za nedostatečné, neboť z žádného důkazu jednoznačně nevyplynulo, že by skutky spáchal. Rovněž trest považuje za nepřiměřený. Došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť důkazy nebyly náležitě hodnoceny a soud se nevypořádal s obhajobou. Nebyl mu prokázán také úmysl obohatit se částkou 18.400.000,- Kč. Obviněný konstatuje, že podle soudů je jeho obhajoba vyvrácena osobou pana M. S. , který je osobou nedůvěryhodnou. Jeho svědectví je podle obviněného ryze účelové a ničím nepodložené. Soud se také vůbec nezabýval osobou L. Z. , B. B. , a rovněž osobou S. P. Taktéž namítá, že mu nebylo nijak prokázáno zosnování a řízení padělání veřejné listiny. Soud podle něj nemůže uvěřit tvrzení V. M. , že by z celé věci neměl nic, když on jediný by spolu s J. R. a E. K. , měl z celé věci prospěch a oni nechali vyrobit razítka. Ze spisu neplyne, že by V. M. předal notářský zápis, podle kterého udělal kopii, jak sám doznal. Kdokoli mohl V. M. kontaktovat, když telefon ve věznici byl k dispozici mnoha lidem. On s ním mluvil čistě přátelsky a o životě. Podle dovolatele to byl právě V. M. , kdo určil datum, kdo platil výlohy za razítka, vytvořil notářsky zápis a určil výši částky. V závěru svého dovolání uvádí, že Městský soud v Praze vycházel z neúplného a nejasného zjištění skutkového stavu a stejně tak postupoval Vrchní soud v Praze. Obviněný J. H. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby. Obviněný V. M. podal dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvádí, že v rámci trestního řízení opakovaně poukazoval na svůj nepříznivý zdravotní stav a žádal orgány činné v trestním řízení o přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, za účelem vypracování znaleckého posudku k posouzení jeho duševního stavu. Dovolatel tvrdí, že dlouhodobě trpěl psychickými problémy, depresivními stavy, které nebyly odborně léčeny. Nebyl schopen rozpoznat protiprávnost činu a ovládat své jednání. Městský soud v Praze se otázkou jeho možné nepříčetnosti, popřípadě zmenšené příčetnosti, vůbec nezabýval. Vrchní soud v Praze se s tímto vypořádal pouze tak, že nepřibrání znalce za účelem posouzení duševního stavu neshledal vadným a konstatoval, že vážnější pochybnosti o zmenšené příčetnosti obviněného nevznikají. Obviněný má za to, že Vrchní soud v Praze nepostupoval správně, když odmítl přibrat znalce k posouzení jeho duševního stavu a bez odpovídajících znalostí z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, učinil nesprávný právní závěr týkající se jeho nepříčetnosti, eventuálně zmenšené příčetnosti. Dovolatel namítá, že tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obviněný V. M. proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil k novému rozhodnutí Městskému soudu v Praze se závazným právním názorem o povinnosti soudu, aby nechal vypracovat psychiatrický znalecký posudek na jeho osobu k vyloučení nebo potvrzení jeho příčetnosti. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného J. H. uvedla, že obviněný v dovolání nenamítl nic v tom smyslu, že by skutek, tak jak byl zjištěn po rekonstrukci skutkového děje v rámci provedeného dokazování, neodpovídal zákonným znakům trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Dovolací námitky založil pouze na polemice s tím, jak byly hodnoceny provedené důkazy, a že rozsah provedených důkazů, z nichž byla jeho vina posouzena, není dostačující. Jeho námitky jsou taky obsahově shodné s těmi, které již uplatnil v rámci řízení o řádném opravném prostředku. Podle státní zástupkyně je po hodnocení rozhodnutí soudu obou stupňů ve věci třeba dospět k naprostému opaku tvrzení dovolatele, neboť skutek pro který byl odsouzen, byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn. Pro úplnost dodala, že ani námitky proti přísnosti uloženého trestu neodpovídají dovolacímu důvodu