7 Tdo 707/2010 — Nejvyšší soud

7 Tdo 707/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1g Datum rozhodnutí:25. 8. 2010 Spisová značka:7 Tdo 707/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.707.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 160 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 10. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 707/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. srpna 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněných Z. H., a E. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 5 To 416/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 178/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. H. o d m í t á . Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. K. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 3 T 178/2008, byl obviněný Z. H. (v bodě 12) uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona (ve znění zák. č. 178/2007 Sb.) a trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona (ve znění zák. č. 178/2007 Sb.). Za to byl odsouzen podle § 160 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona, § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služebního poměru u Policie ČR na dobu 3 let. Dále mu byl podle § 53 odst. 1, § 54 odst. 3 tr. zákona uložen peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Obviněný E. K. (v bodě 13) byl uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona (ve znění zák. č. 178/2007 Sb.) a podle tohoto ustanovení byl odosuzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona, § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služebního poměru u Policie ČR na dobu 2 let. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších 9 spoluobviněných. Z podnětu odvolání obviněných projednal věc ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě. O odvoláních obviněných Z. H., E. K. a dalších 7 spoluobviněných rozhodl rozsudkem ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 5 To 416/2009. Ve vztahu k obviněnému Z. H. podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v odsuzující části v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona, a trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona (ve znění tr. zákona účinného před novelou provedenou zák. č. 122/2008). Za to byl odsouzen podle § 160 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona, § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služebního poměru u Policie ČR na dobu 3 let. Dále mu byl podle § 53 odst. 1, § 54 odst. 3 tr. zákona uložen peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Ve vztahu k obviněnému E. K. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v odsuzující části v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona, přičemž mu uložil stejný trest jako soud prvního stupně. Krajský soud v Ostravě rovněž nově rozhodl o vině a trestu ostatních spoluobviněných. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podali obvinění Z. H. a E. K. prostřednictvím obhájce včas dovolání. Obviněný Z. H. podal dovolání opírající se o důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Především nesouhlasí s právní kvalifikací trestného činu přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona. Úplatkem není jakákoliv věc, výhoda či protislužba, ale je podmínkou, aby se dostalo osobě, která obstarává věci obecného zájmu, skutečně nějaké výhody, majetkového prospěchu, tj. něčeho, z čeho bude mít užitek nebo nějakou výhodu či prospěch. V obou rozsudcích je uvedeno, že se měla pachatelům dostat láhev nezjištěného obsahu, co nemožno brát jako úplatek, protože ani termotaška s nápisem LIDL, ani láhev nezjištěného obsahu nenaplňuje znak úplatku, když nelze hovořit o majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění ve smyslu § 162a tr. zákona. Také namítá postup odvolacího soudu, kterým byla doplněna skutková věta výroku o vině, aniž by doplnil dokazování a aniž by byly pro takové doplnění důkazy. Podle dovolatele odvolací soud vycházel při vyslovení viny ze zvukového záznamu, který si svévolně upravil pro své účely tak, jak vůbec nezní. Obviněný pak v dovolání sám interpretuje zvukový záznam s tím, že z něj nelze zjistit, zda větu „my jsme čtyři“, měl uvést jeden z policistů před M. Š., a další část věty „… tak je lepší každý budeme mít flašku nebo dvě …“ až po chvilce již v její nepřítomnosti. To pak může být podle dovolatele zcela jiný smysl, nelze pak dospět k úmyslu ve vztahu k trestnému činu podle § 160 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona u ostatních policistů, protože věta byla určena pouze jednomu kolegovi z hlídky a ne všem. Pro závěry soudu, že M. Š. koupila 4 láhve pro všechny nyní již odsouzené, že měla přivézt skutečně 4 láhve, anebo zda to vůbec byly láhve, neexistuje jediný důkaz. Obviněný dále hodnotí protokol o sledování a výslechu svědka P. P. a tvrdí, že nelze dojít k závěru, že M. Š. kontrolovali všichni čtyři, jen na základě toho, že ve zprávě o sledování je uvedeno, že kontrola byla prováděna převážně všemi čtyřmi policisty. Pro výše uvedené podle něj z těchto důkazů nic nevyplývá, ani že by všichni měli být přímo u toho, když se s ní kontrolující policista dohadoval o způsobu vyřešení přestupku. Přitom obviněný poukazuje i na obsah vysvětlení M. Š. a svědka P. P. Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal věc soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný E. K. dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Brojí proti dokazování a hodnocení svědecké výpovědi spoluobviněného R. M. soudem jako nevěrohodné. Namítá, že výpověď V. V. je vůči němu procesně neúčinná, ale soudy tuto výpověď jako důkaz konstatují a hodnotí, což obviněný pokládá za nepřípustné. Také namítá, že samotné rozdělení peněz, tj. bez vědomosti jakým způsobem byly peníze získány, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, když chyběla subjektivní stránka trestného činu, a to alespoň srozumění s tím, jak byly peníze získány. Obviněný uvádí, že z důkazní nouze vůči němu vzešly závěry soudů, které jsou v extrémním nesouladu s tím, co bylo skutečně zjištěno a prokázáno z procesně účinných důkazů. Z jiného důkazu, než je zvukový záznam, nemožno podle dovolatele usoudit, že by se účastnil měření rychlosti a dělení peněz. Za nejzásadnější pochybení považuje takové hodnocení soudu, z kterého vyplývá, že rozhovor blíže neurčeného počtu osob o dělení peněz na 3 díly logicky má vést k závěru, že na kolik částí se peníze dělí, tolik osob se dělení účastní. Větu ze zvukového záznamu o dělení peněz na tři části, mohli mezi sebou pronést R. M. a V. V. bez jeho přítomnosti, mohli počítat s ním jako s třetím, ale peníze mu nepředali. Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal věc soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných uvedl, že společným rysem obou je, že v nich dovolatelé víceméně opakují výhrady známé z jejich dosavadní obhajoby a vyjádřené již v odvoláních. Navíc naprostá většina námitek spočívá v polemice se způsobem, jímž ve věci činné soudy hodnotily provedené důkazy. Takovéto námitky však obecně nemohou naplnit oběma obviněnými deklarovaný důvod dovolání. Ohledně Z. H. statní zástupce dodal, že dovolatelem namítané rozšíření popisu skutku neznamená, že by při definovaní skutkového stavu odvolací soud postupoval v rozporu s § 263 odst.