7 Tdo 734/2009 — Nejvyšší soud

7 Tdo 734/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 7. 2009 Spisová značka:7 Tdo 734/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.734.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 734/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. července 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 8 To 24/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 1/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 5 T 1/2009, byl obviněný J. V. uznán vinným ad 1) pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák. a ad 2) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 40 odst. 1, 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to perkusního šestiranového revolveru italské výroby, zn. F. LLIPIETTA, ráže 44. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody. Obviněný se trestného činu dopustil tím, že dne 14. 7. 2008 kolem 21:30 hodin, v restauraci „U B. l.“ ve V. V., okr. J., v silně podnapilém stavu po předchozí slovní rozepři, v úmyslu jej usmrtit, vystřelil z ilegálně drženého perkusního šestiranového revolveru, italské výroby, zn. F. LLIPIETTA, ráže 44, ze vzdálenosti menší než dva metry, proti hlavě P. Č., kterého jen šťastnou náhodou výstřelem neusmrtil, a způsobil mu tak střelné poranění v obličeji, a to zástřel levé tváře s oválným defektem kůže, výrazným otokem měkkých tkání v okolí a tříštivou zlomeninu dolní čelisti v oblasti úhlu levého ramene, kteréžto poranění si vyžádalo urgentní specializovaný operační chirurgický zákrok s následnou hospitalizací a dlouhodobou pracovní neschopností poškozeného a jeho podstatným omezením v obvyklém způsobu života. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 8 To 24/2009, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu propadnutí věci a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. uložil trest zabrání věci, a to perkusního šestiranového revolveru italské výroby, zn. F. LLIPIETTA, ráže 44. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Napadl jak výrok, jímž byl uznán vinným trestným činem vraždy ve stadiu pokusu, tak výrok, jímž byl uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování. Obviněný uvedl, že způsobil poškozenému zranění a za to se cítí vinen a svého jednání lituje. Popsal, že do restaurace ve Vysokém Veselí přišel se svědkem M. a přítomen byl i poškozený Č. Byl to údajně poškozený, kdo mával nožem a vyhrožoval, že zabije matku obviněného. Obviněný podotkl, že na jeho výhrůžky nereagoval a k žádnému konfliktu nedošlo. Obviněný dále popisuje, že se pak před ním udělala tma a již si běh událostí nepamatuje. Vzpomíná si jen, jak doma nabíjel revolver. Uvedl, že tuto zbraň nalezl u hřbitova ve V. V. a v žádném případě ji nezakoupil, aby ji mohl v budoucnu proti Č. použít. Dodal, že nemá vysvětlení proč uvedenou zbraň doma nabil a vrátil se do restaurace. V kritický moment se mu jevilo, že na něj kdosi míří pistolí a proto vystřelil. Obviněný poukázal na výpověď poškozeného u hlavního líčení s tím, že je nepravdivá. Vyjádřil nesouhlas se závěry znaleckého posudku znalkyně Mgr. Č., což uvedl již ve svém odvolání a odvolací soud podle něj nesprávně posoudil rozhodnutí soudu prvního stupně, který právě ze závěrů uvedeného znaleckého posudku vycházel. Obviněný se tedy domnívá, že s ohledem na obsah provedených důkazů není v jeho případě správná právní kvalifikace skutku. Má za to, že jeho jednání bylo možné posoudit pouze jako ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., neboť nebyl prokázán úmysl usmrtit poškozeného Č., a to ani v úmyslu nepřímém. Rovněž údajně nenaplnil znaky trestného činu podle § 185 tr. zák., neboť je přesvědčen, že měl lhůtu 5 dní na to, aby nalezenou zbraň mohl odevzdat příslušným orgánům. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové a přikázal tomuto soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání k němu nevyjádřila. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení”. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud považuje za nutné podotknout, že shodné námitky obviněný uplatnil již ve svém řádném opravném prostředku a byly součástí celé jeho obhajoby a soudy obou stupňů se jimi náležitě zabývaly. Z obsahu dovolání vyplývá, že jeho námitky nejsou z převážné části způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný svými námitkami, že si průběh skutkového děje nepamatuje, že na něj v kritický okamžik kdosi mířil pistolí, a proto vystřelil, námitkami proti věrohodnosti výpovědí poškozeného, jakož i námitkami proti závěrům znaleckého posudku Mgr. L. Č., s nimiž nesouhlasí, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soud