7 Tdo 796/2010 — Nejvyšší soud

7 Tdo 796/2010 citace  Právní věta:Pro naplnění zákonného znaku přečinu udávání padělaných a pozměněných peněz podle § 235 tr. zákoníku vyjádřeného slovy „jimiž mu bylo placeno jako pravými“, není rozhodné, zda bylo pachateli placeno padělanými nebo pozměněnými penězi jako pravými za poskytnutí takové věci nebo služby, která je předmětem legálního obchodu. Proto není vyloučeno, aby pachatel spáchal uvedený přečin, a nikoli zločin padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku, i tehdy, jestliže jako pravé udal padělané nebo pozměněné peníze, které získal za neoprávněný prodej omamné nebo psychotropní látky jiné osobě. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:25. 8. 2010 Spisová značka:7 Tdo 796/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.796.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Padělání a pozměňování peněz Udávání padělaných a pozměněných peněz Dotčené předpisy:§ 235 tr. zákoníku § 233 odst. 2 bod 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:10. 12. 2010 Publikováno ve sbírce pod číslem:31 / 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 796/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. srpna 2010 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný K. G. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 6 To 12/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 6/2009,  t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 6 To 12/2010, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 35 T 6/2009. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 35 T 6/2009, byl obviněný K. G. uznán vinným zločinem padělání a pozměňování (správně má být: „pozměnění“) peněz podle § 233 odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku č.  40/2009 Sb., dílem dokonaným (ad 2), dílem nedokonaným ve stadiu pokusu (ad 1) podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. Za tento zločin byl podle § 233 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu společnosti VIJAR-CZ, s.r.o., Novodvorská č. 667, Frýdek-Místek ve výši 500 Kč. Podkladem odsuzujícího výroku rozsudku se stalo zjištění, že obviněný K. G. (dále jen: „obviněný“), 1) dne 30. 8. 2009 v době kolem 12.30 hodin v T. v novinovém stánku na ulici L. předložil jako úhradu nákupu cigaret zn. Viceroy v hodnotě 59 Kč padělek bankovky nominální hodnoty 500 Kč, sériové číslo C13 018504, vzor 1997, s úmyslem touto padělanou bankovkou zboží zaplatit a zároveň tak získat platidla pravá, ač si byl vědom toho, že předkládá bankovku padělanou, kdy však obsluhující prodavačka O. M. bankovku shledala podezřelou a odmítla ji přijmout, takže obviněný uhradil zboží pravými penězi, takže majiteli novinového stánku P. T., ul. P., T., škoda ve výši 59 Kč pouze hrozila, ale nevznikla, 2) dne 30. 8. 2009 v době kolem 17.30 hodin v T. na ulici D. v herně „R.“, předložil k rozměnění na bankovky menší hodnoty padělek bankovky nominální hodnoty 500 Kč, sériové číslo C13 018504, vzor 1997, s úmyslem touto směnou získat platidla pravá, ač si byl vědom toho, že předkládá bankovku nepravou, přičemž obsluhující servírka J. S. bankovku přijala do tržby jako pravou, když obviněnému za ni vydala bankovky menších nominálních hodnot ve stejné celkové hodnotě, načež obviněný hernu opustil, takto získané peníze si ponechal a použil pro svou další potřebu, čímž majiteli herny společnosti VIJAR-CZ, s.r.o., Novodvorská 667, Frýdek-Místek, způsobil škodu ve výši 500 Kč. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 6 To 12/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které má obsahové náležitosti dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že skutek měl být podle jeho názoru posouzen jako přečin udávání padělaných a pozměněných peněz podle § 235 tr. zákoníku. Argumentoval tím, že rozdíl v dikci skutkové podstaty aplikované soudy obou stupňů a skutkové podstaty přečinu podle § 235 tr. zákoníku spočívá v tom, zda pachateli trestného činu, který padělané či pozměněné peníze udává jako pravé, bylo těmto penězi placeno jako pravými (§ 235 tr. zákoníku) či nikoliv (§ 233 odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku). Obviněný namítl, že znak „placení jako pravými“ nebyl v jeho trestní věci beze zbytku naplněn. Podle názoru obviněného nelze slova zákonodárce „jimiž mu bylo placeno jako pravými“ použitá v § 235 tr. zákoníku vykládat tak, že jde pouze o případy v nichž bylo placeno padělanými nebo pozměněnými penězi v souvislosti s  kupní smlouvou platnou podle občanského práva. Obviněný je přesvědčen, že znak „placení“ je třeba posuzovat podle toho, zda peníze byly fakticky předány jako protihodnota za jinou věc, tedy v rámci faktické směny věci za peníze. S odkazem na § 283 tr. zákoníku uvedl, že trestní zákoník užívá termín „prodej omamných nebo psychotropních látek“ i tehdy, když nejde o platný závazek podle civilního práva. Obviněný v této souvislosti poukázal také na znění § 4 zák. č. 269/1919 Sb., o padělání peněz a cenných papírů, podle něhož: „Kdo padělané, porušené nebo zlehčené peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými, vědomě udává za peníze pravé nebo plné hodnoty, dopouští se přečinu a budiž potrestán vězením od jednoho měsíce do jednoho roku“. Výkladem termínu „placení“ se zabýval i Nejvyšší soud bývalé Československé republiky ve svém rozhodnutí ze dne 23. 10. 1920, sp. zn. Kr II 81/20, které je uveřejněno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu 1919-1948 v tzv. Vážného sbírce, číslo judikátu Vážný 285/1920 tr. podle něhož: „Placením jest rozuměti každý úkon, jímž přecházejí peníze z držení osoby jedné dle jejího úmyslu v držení osoby jiné“. Tento výklad svědčí argumentaci obviněného, že  z hlediska § 235 tr. zákoníku je placení nutno posuzovat jako úkon faktický a že placení nemusí naplňovat znaky právního úkonu. Podle obviněného je výklad pojmu „placení“ použitý soudy obou stupňů výkladem nepřípustně restriktivním. Obviněný dodal, že nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu, který v souvislosti se skutkovou podstatou přečinu podle § 235 tr. zákoníku uvažuje pouze o „dovoleném prodeji“. Na základě těchto důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla v písemném vyjádření k dovolání obviněného, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné. K dovolací námitce obviněného uvedla, že specializovanou skutkovou podstatu přečinu podle § 235 tr. zákoníku lze aplikovat pouze tehdy, pokud se platba uskutečnila v rámci vztahu, který je právem dovolený. Při výkladu pojmu „placeno jako pravými“ je nutno vycházet především z výkladu systematického a teleologického. Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal dovolání důvodným. Vycházel přitom z následujících skutečností: Zločin padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. spáchá ten, kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty. Podle § 235 tr. zákoníku kdo padělané nebo pozměněné peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými, udá jako pravé, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové  hodnoty. Naplnění skutkové podstaty tohoto přečinu předpokládá, že jeho pachateli bylo placeno padělanými nebo pozměněnými penězi za věc nebo  službu, avšak v době, kdy mu bylo placeno uvedenými penězi, pachatel přečinu nevěděl, že je mu placeno