7 Tdo 800/2025 — Nejvyšší soud

7 Tdo 800/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:1. 10. 2025 Spisová značka:7 Tdo 800/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:7.TDO.800.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Podvod Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 209 odst. 1,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.01.2026III.ÚS 193/26 Daniela Zemanová Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 800/2025-3342 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 10. 2025 o dovolání obviněné I. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 55 To 353/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 T 10/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné I. K. odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí dosavadního řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 4. 2024, sp. zn. 3 T 10/2018, byla obviněná I. K. shledána vinnou ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (bod I/6) a přečinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku (bod V). Za tyto trestné činy uložil soud obviněné úhrnný podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 18 měsíců se stanovením zkušební doby v trvání 24 měsíců; soud obviněné rovněž uložil povinnost nahradit škodu poškozené České republice zastoupené Pražskou správou sociálního zabezpečení ve výši 24 853 Kč, a to společně a nerozdílně se spoluobviněným Michalem Kinařem. Současně s obviněnou byli odsouzeni i další spoluobvinění (včetně zmíněného Michala Kinaře), kteří nicméně nevyužili svého práva na podání dovolání, a proto Nejvyšší soud nebude blíže reprodukovat závěry týkající se těchto dalších osob. 2. Obviněná I. K., další obvinění i státní zástupkyně se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolali. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci coby soud odvolací svým rozsudkem ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 55 To 353/2024, mj. zčásti vyhověl odvolání státní zástupkyně, pokud šlo o její námitky do výroku o náhradě škody, a odvolání obviněné I. K. v otázce viny i trestu, přičemž po zrušení rozsudku soudu prvního stupně stran obviněné I. K. nově krajský soud obviněnou uznal vinnou pouze ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za jehož spáchání jí uložil podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 1 roku se stanovením zkušební doby v trvání 1 roku; nově také soud uložil obviněné povinnost uhradit poškozené České republice zastoupené Pražskou správou sociálního zabezpečení škodu ve výši 24 853 Kč (tentokrát nikoli společně a nerozdílně s dalším spoluobviněným). Se zbytkem nároku soud poškozenou odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud jde o trestní stíhání obviněné pro přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, krajský soud je z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil. 3. Přečinu, jímž byla uznána vinnou, se obviněná podle odvolacího soudu měla dopustit v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době v lednu 2014 v České Lípě uzavřela se spoluobviněným Michalem Kinařem, který byl zmocněný jednat za společnost Dantec, s. r. o., pracovní smlouvu, kterou zpětně datovali ke dni 7. 1. 2014. Podle této smlouvy měla obviněná pracovat na pozici obchodní zástupkyně společnosti s nástupní mzdou ve výši 65 000 Kč měsíčně, ačkoli ve skutečnosti se jednalo pouze o fingovaný pracovní poměr. Obviněná nikdy neměla pro společnost tuto činnost ani jinou práci nikdy vykonávat, ani jí nikdy neměla být placena mzda, neboť ona i spoluobviněný Michal Kinař při sjednávání pracovní smlouvy věděli o zdravotních potížích obviněné, které výkonu práce bránily. Krátce po údajném nástupu do zaměstnání bylo MUDr. Radkem Kolářem ke dni 17. 1. 2014 vystaveno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, na jehož základě bylo v období od 17. 1. 2014 do 13. 9. 2014 vyplaceno Českou správou sociálního zabezpečení na dávkách nemocenského pojištění 24 853 Kč (pro podezření z neoprávněného vylákání nemocenských dávek byla pak jejich výplata ze strany Pražské správy sociálního zabezpečení pozastavena), čímž obviněná společně se spoluobviněným Michalem Kinařem způsobila České republice škodu ve výši 24 853 Kč, přičemž však směřovala ke způsobení škody ve výši 193 682 Kč. II. Obsah dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněná podala proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Namítla, že soudy nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a nepostupovaly v souladu s principy presumpce neviny a in dubio pro reo, čímž zasáhly do jejích základních práv a práva na spravedlivý proces. 6. K tomu podrobněji uvedla, že nesouhlasí se zásahem odvolacího soudu, neboť ten neměl dostatečný podklad v dokazování, a navíc vzhledem k provedené změně není zachována totožnost skutku. Dále zdůraznila, že datum na smluvní listině bylo správné, tedy je nesprávný závěr, že nebylo zjištěno, kdy ke sjednání smlouvy došlo. Neměla „zdravotní potíže“, ale utrpěla závažný úraz, který si nezpůsobila sama nebo ani vědomě; nemá pak logiku tvrzení, že o jejích obtížích se spoluobviněným Michalem Kinařem věděli. Nelze tvrdit, že by neoprávněně vylákala nemocenské dávky, a rovněž nebyla známou ani příbuznou osobou ve vztahu ke spoluobviněnému, naopak se s ním poprvé seznámila v souvislosti s nabídkou práce. Je pak pravda, že vyplácení dávek bylo po nějakou dobu zastaveno, ale zpětně jí pak byly tyto dávky doplaceny. Důkazní podklad není podle obviněné dostatečný ani ve vztahu k výroku o náhradě škody. Uvedla také, že její zdravotní potíže přetrvávaly, a proto jí byl přiznán invalidní důchod, čemuž se soudy nevěnovaly. Upozornila na chybu ve výroku odvolacího rozhodnutí, který nesprávně označil prvostupňové rozhodnutí, což podle obviněné musí vést k tomu, aby bylo odvolací rozhodnutí zrušené jako „zmatečné“. 7. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací i prvostupňové rozhodnutí, stejně jako další obsahově navazující rozhodnutí, pokud by vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a buďto sám zprostil obviněnou obžaloby, nebo aby přikázal soud prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout. 8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se s námitkami obviněné neztotožnil, přičemž uvedl, že v části, ve které obviněná sporuje skutková zjištění o fiktivnosti pracovní smlouvy, lze její tvrzení (ovšem jen s velkou mírou tolerance) podřadit pod uplatněné dovolací důvody, resp. pouze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. I přesto je však tato dovolací námitka zjevně neopodstatněná, k čemuž odkázal na vybrané části odůvodnění zejména odvolacího soudu. Ve zbytku nelze dovolací argumentaci obviněné podřadit pod žádný z uplatněných dovolacích důvodů. Zvlášť se státní zástupce vyjádřil k námitce, podle které bylo rozhodnutí odvolacího soudu vyhlášeno s chybou v označení prvostupňového označení, k čemuž uvedl, že vyhlášeno bylo toto rozhodnutí správně, a špatné označení se objevilo až jako písařská chyba v písemném vyhotovení rozhodnutí. 9. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 10. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněné k možné replice, čehož však nebylo využito. III. Důvodnost dovolání 11. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. 12. Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. i) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde