7 Tdo 829/2008 — Nejvyšší soud

7 Tdo 829/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 7. 2008 Spisová značka:7 Tdo 829/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:7.TDO.829.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 829/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 9. 7. 2008 dovolání obviněného Ing. L. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2008, sp. zn. 2 To 132/2007, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 4/2006 a rozhodl takto : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2008, sp. zn. 2 To 132/2007, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 28 T 4/2006. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 2651 odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 28 T 4/2006, byl obviněný Ing. L. K. uznán vinným pokusem trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 158 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků při současném vyslovení dohledu nad obviněným, a podle § 49 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu volitelných funkcí v orgánech místní samosprávy na šest let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla obchodní společnost E., a. s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvoláních, která podali obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2008, sp. zn. 2 To 132/2007. Z podnětu těchto odvolání byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele § 158 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu volitelných funkcí v orgánech místní samosprávy na tři roky. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla obchodní společnost E., a. s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b) tr. zák. posoudil Vrchní soud v Olomouci skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na některé odchylky i podle zjištění Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako starosta Města M. dne 6. 8. 1999 v K. n. D., podepsal listiny, jejichž obsahem byla smluvní ujednání (podrobně popsaná ve skutkové části výroku o vině) zavazující Město M. k povinnostem, které znamenaly zajištění závazku obchodní společnosti E. M., s. r. o., jako leasingového nájemce vůči obchodní společnosti E., a. s., jako leasingovému pronajímateli, přičemž obviněný takto jednal úmyslně, svévolně, bez souhlasu městského zastupitelstva či rady a v rozporu s tehdejšími ustanoveními § 36a, § 45 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, v úmyslu dosáhnout uzavření leasingové smlouvy ohledně kogenerační jednotky v situaci, kdy obchodní společnost E., a. s., by tuto smlouvu bez zajišťovacích institutů nepodepsala. Rozdíl mezi rozsudky obou soudů byl v tom, že Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci považoval závazek ve výši 291.469.020,- Kč, k jehož zajištění směřovalo jednání obviněného, za značnou škodu ve smyslu § 158 odst. 2 písm. c) tr. zák., která hrozila Městu M., zatímco Vrchní soud v Olomouci se s tímto posouzením neztotožnil. Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Tento rozsudek napadl v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), g), h) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný zahrnul námitku, že předseda senátu Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci Mgr. E. O. byl vyloučen podle § 30 odst. 1 tr. ř., což vyšlo najevo až po rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, kdy podnikal vůči obviněnému, jeho obhájci, Městu M. a Olomouckému kraji kroky směřující k tomu, aby obviněný byl zbaven svých funkcí nad rámec toho, v jakém rozsahu to vyplývalo z uloženého trestu zákazu činnosti. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spojil s rozsáhlými námitkami v tom smyslu, že skutek, jímž byl uznán vinným, nemá znaky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b) tr. zák. Podstatou těchto námitek bylo tvrzení, že smlouvy podepsal nedopatřením a že při podpisu smluv nejednal v úmyslu překročit svou pravomoc a získat tak sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Obviněný zdůraznil, že jím podepsané smlouvy byly od počátku neplatné a že o tom věděla i druhá strana. Zvláště pak vytkl, že pokud byla jeho vina konstruována tak, že mu šlo o prospěch, jímž bylo to, že obchodní společnost E. M., s. r. o., jako leasingový nájemce dosáhla uzavření leasingové smlouvy, není z ničeho zřejmé, v čem spočívá neoprávněnost takového prospěchu. Pro případ, že by formální znaky trestného činu byly přesto naplněny, obviněný namítl nedostatek potřebného stupně nebezpečnosti činu pro společnost jako materiální podmínky jeho trestnosti, což vyvozoval z toho, že uzavřel neplatné smlouvy, z kterých pro Město M. ve skutečnosti žádné závazky nevyplývaly, a že to bylo známo i druhé straně, která na neplatné uzavření smluv přistoupila jen proto, aby formalisticky dostála svým vnitřním zásadám. S dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spojil námitku, že uložený trest zákazu činnosti byl z hlediska stanoveného rozsahu zakázané činnosti nepřípustným druhem trestu, a odkázal v této spojitosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 167/2006. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že pokud bylo podáno s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., je dovolání důvodné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Obviněný v dovolání namítl s odkazem na ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučení předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Podle citovaného ustanovení je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen mimo jiné soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Podle obviněného byl předseda senátu Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci vyloučen proto, že po vyhlášení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci činil kroky směřující k tomu, aby obviněný odešel z funkcí, na které se trest zákazu činnosti podle názoru obviněného nevztahoval. Obviněný podpořil své námitky tím, že předložil kopie několika článků regionálního tisku, v nichž byla citována mimo jiné vyjádření předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci učiněná v tom smyslu, že obviněný musí v důsledku uloženého trestu zákazu činnosti opustit všechny funkce v Zastupitelstvu Města M. i v Zastupitelstvu Olomouckého kraje. Namítané kroky předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci byly součástí jeho postupu směřujícího k zajištění výkonu pravomocného a vykonatelného rozsudku, jímž byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti. Přitom