7 Tz 65/2022

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 9. 2019, č. j. 4 T 107/2018-146, byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří let. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 10. 2018, č. j. 5 T 62/2018-104, včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 9. 2019.

Proti uvedenému pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci podal ministr spravedlnosti dne 25. 4. 2022 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona s tím, že zákon byl porušen v ustanovení § 43 odst. 2 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného.

Při lustraci v informačním systému základních registrů však bylo zjištěno, že M. S., nar. XY, zemřel dne 27. 12. 2021. Tato skutečnost byla sdělena ministru spravedlnosti.

Ministr spravedlnosti poté podáním ze dne 7. 6. 2022 pod č. j. MSP-246/2020-ODKA-SPZ/11 vzal podanou stížnost pro porušení zákona výslovně zpět.

Podle § 266 odst. 6 tr. ř. ministr spravedlnosti může vzít zpět stížnost pro porušení zákona, kterou podal, a to až do doby, než se soud rozhodující o stížnosti pro porušení zákona odebere k závěrečné poradě. Zpětvzetí stížnosti vezme usnesením na vědomí předseda senátu tohoto soudu. Soudem rozhodujícím o stížnosti pro porušení zákona je Nejvyšší soud.

Z těchto důvodů rozhodl předseda senátu Nejvyššího soudu výrokem shora uvedeným, tj. že zpětvzetí stížnosti pro porušení zákona bere na vědomí.