8 Tdo 1247/2005 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1247/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2005 Spisová značka:8 Tdo 1247/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1247.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1247/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy v právní věci nezletilé R. V., zastoupené opatrovníkem JUDr. D. K., advokátkou se sídlem Ž. n. S., vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou jako soudu pro mládež pod sp. zn. 1 Rod 7/2004, o dovolání Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou proti rozsudku Krajského soudu v Brně jako soudu pro mládež ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 4 Rodo 16/2004, t a k t o : I. Dovolání Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou se o d m í t á . II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní státní zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou podalo v právní věci nezletilé R. V. návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), a to dohledu probačního úředníka. Návrh odůvodnilo tím, že nezletilá se dopustila činu jinak trestného skutkem spočívajícím v tom, že společně s nezletilou J. B. z mobilního telefonu zasílaly výhrůžné SMS zprávy. Tím u poškozené Š. P. vyvolaly nezletilé důvodnou obavu, že své výhrůžky uskuteční. Usnesením Policejního orgánu Policie ČR, Okresní ředitelství, SKPaV, OOK P. ze dne 2. 2. 2004, ČTS: ORPT–463/KPV-TČ-OK-2004, bylo trestní stíhání nezletilé R. V. pro trestný čin násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., podle § 159a odst. 2, § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. odloženo, neboť jde o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná, a trestní stíhání je nepřípustné. Státní zastupitelství upozornilo, že chování nezletilé před spácháním tohoto činu jinak trestného nevykazovalo nedostatky, vyrůstá v úplné rodině, a proto se jako vhodné jeví uložení dohledu probačního úředníka podle § 93 odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2003 Sb. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou jako soudu pro mládež ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 1 Rod 7/2004, byl návrh Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. nezletilé R. V. zamítnut; v dalším bylo rozhodnuto o nákladech řízení - odměně a náhradě hotových výdajů ustanovenému opatrovníkovi. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že skutek vykazující znaky trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. měl být nezletilou spáchán do 1. 1. 2004, kdy nabyl účinnosti zákon č. 218/2003 Sb. Vyjádřil přesvědčení, že podání návrhu na uložení opatření ve smyslu § 90 tohoto zákona odporuje zásadě nepřípustnosti zpětného působení zákona a je porušením základních práv nezletilé. Dodal ale, že účelu zákona č. 218/2003 Sb. bylo dosaženo, poněvadž projednání věci v přítomnosti nezletilé jistě výchovně přispěje k předcházení a zamezování páchání protiprávních činů. Rozhodnutí soudu prvního stupně v části, v níž byl zamítnut návrh Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. nezletilé, napadlo Okresní státní zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou odvoláním. Rozsudkem Krajského soudu v Brně jako soudu pro mládež ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 4 Rodo 16/2004, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Odvolací soud rozvedl, že dopustila-li se nezletilá činu před účinností zákona č. 218/2003 Sb. a protože jí nebylo možno za čin jinak trestný uložit v době jeho spáchání žádné opatření, jež by svojí povahou směřovalo k její nápravě a jež by odpovídalo opatřením stanoveným v § 93 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 218/2003 Sb. (podmínky pro uložení ochranné výchovy splněny nebyly), pak nepravá zpětná účinnost zákona č. 218/2003 Sb. nepřichází v úvahu. Z těchto důvodů nebylo možné státním zastupitelstvím navrhované opatření podle tohoto zákona uložit, a správně byl proto návrh zamítnut. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podalo Okresní státní zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou dovolání. Dovolání je podle státního zastupitelství přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Dovolatel vytkl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu ve vztahu k možné aplikaci zákona č. 218/2003 Sb. a vyjádřil názor, že jde o přípustnou nepravou retroaktivitu, poněvadž nový právní předpis se týká stejného institutu – dohledu. Vyložil, že ať již jde o dohled podle zákona č. 218/2003 Sb. nebo o dohled podle zákona č. 94/1963 Sb., jde o jeden a týž právní institut, který je stanoven nebo uložen soudem, je vykonáván podobným nebo stejným způsobem, přičemž jediné, čím se liší, je orgán, který jej vykonává; v jednom případě je prováděn probační a mediační službou, v ostatních případech především orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Zdůraznil, že v daných souvislostech nelze argumentovat principem právní jistoty a předvídatelnosti práva, neboť k aplikaci tohoto principu v občanskoprávních vztazích dochází u právně dovoleného jednání a nikoliv naopak. Dovolatel poukázal i na absenci řádného poučení účastníků řízení o opravných prostředcích, neboť v daném případě není podle jeho přesvědčení dovolání zákonem vyloučeno. Okresní státní zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou navrhlo, aby dovolací soud podle § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Opatrovnice nezletilé R. V. ve vyjádření k dovolání Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou uvedla, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou zákonná, a podané dovolání označila jako zjevně bezdůvodné. Navrhla, aby je dovolací soud zamítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval tím, zda v posuzovaném případě je dovolání přípustné; okolnost, že napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje poučení o tom, že dovolání přípustné není, je zde nerozhodná. Není od věci připomenout, že ve věcech dětí mladších patnácti let v řízení o dovolání postupuje soud pro mládež podle předpisů upravujících občanské soudní řízení (§ 96 zákona č. 218/2003 Sb.). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, která dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o s. ř.], a jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. V daných souvislostech bylo třeba zabývat se především otázkou, zda rozhodnutí o návrhu státního zastupitelství na uložení opatření podle § 93 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2003 Sb. bylo rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládána jako věc, která je tím předmětem, pro který se řízení vede. Rozhodnutím ve věci samé se pak rozumí rozhodnutí o předmětu řízení, a to ať už se o něm rozhodne pozitivně, či negativně. Rozdíl mezi rozhodováním o věci samé a rozhodováním o jiných otázkách je v obecné rovině v občanském soudním řádu zdůrazněn též formální stránkou věci tím, že o věci samé soud rozhoduje rozsudkem (§ 152 odst. 1 věta první o. s. ř.); usnesením se rozhoduje ve věci samé, jen stanoví-li to zákon (§ 152 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Podle § 176 odst. 1 o. s. ř. ve věcech péče soudu o nezletilé se ve věci samé rozhoduje rozsudkem o výchově a výživě nezletilých dětí, o styku rodičů, prarodičů a sourozenců s nimi, o navrácení dítěte, o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti anebo o pozastavení jejího výkonu, o poručenství, o schválení důležitých úkonů nez