Stručně: Paragraf 43 zákona o rodině stanoví, že soud může nařídit výchovné opatření, pokud je to v zájmu řádné výchovy dítěte a orgán sociálně-právní ochrany dětí tak neučinil, přičemž soud následně sleduje dodržování a účinnost tohoto opatření.
§ 43
(1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, a neučiní-li tak orgán sociálně-právní ochrany dětí, může soud rozhodnout o výchovném opatření podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí13).
(2) Soud sleduje, zda je dodržováno výchovné opatření, o kterém rozhodl, a hodnotí jeho účinnost zpravidla v součinnosti s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, případně dalšími osobami.
(3) Učinil-li orgán sociálně-právní ochrany dětí výchovné opatření podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, nepotřebuje schválení soudu.
Paragraf 43 zákona o rodině stanoví, že soud může nařídit výchovné opatření, pokud je to v zájmu řádné výchovy dítěte a orgán sociálně-právní ochrany dětí tak neučinil, přičemž soud následně sleduje dodržování a účinnost tohoto opatření.
Co to znamená v praxi
Pokud orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nenařídí výchovné opatření, ačkoliv je to v zájmu řádné výchovy dítěte, může tak učinit soud.
Soud, který o výchovném opatření rozhodl, má povinnost sledovat, zda je opatření dodržováno a zda je účinné, a to obvykle ve spolupráci s OSPOD nebo jinými osobami.
Výchovná opatření nařízená přímo OSPODem nepotřebují ke své platnosti schválení soudu.
Na co si dát pozor
Soud zasahuje do výchovy dítěte formou výchovného opatření pouze tehdy, pokud to vyžaduje zájem na řádné výchově dítěte.
Pravomoc nařídit výchovné opatření má primárně OSPOD; soud zasahuje až v případě, že OSPOD tak neučiní.
Soudní rozhodnutí o výchovném opatření není konečné ve smyslu jeho účinnosti, neboť soud sleduje jeho dodržování a účinnost.