8 Tdo 1248/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1248/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:27. 10. 2010 Spisová značka:8 Tdo 1248/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1248.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 1. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1248/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2010 o dovolání obviněného M. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 9 To 160/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 1 T 275/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ch. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 1 T 275/2008, byl obviněný M. Ch. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že: „dne 6. 9. 2008 v době od 20:30 hodin do 21:30 hodin, v obci D., okr. P., na účelové komunikaci z ulice P., směrem do kopce na pole cca 50 m od domu, napadl přivolané službu konající policisty OOP Ř. prap. J. O. a pprap. P. S. tak, že je nejdříve urážel hrubými a vulgárními nadávkami a poté policistce P. S. vytrhl ze zajištěného pouzdra umístěného na opasku služební zbraň ČZ 75 č. K 2788 a policista J. O. se poté snažil obviněnému zbraň odebrat, při přetahování o zbraň oba upadli na zem a poté, co byl odtržen od policisty, utekl s ní do pole, kde zbraň bez zásobníku, který byl ze zbraně mezitím vyjmut, odhodil a následně byl policií zadržen“. Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestné činy útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a uložil mu podle § 155 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 9 To 160/2010, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Obviněný ani s tímto usnesením odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Chlosta podal proti němu (opakovaně nesprávně značil toto rozhodnutí za rozsudek) dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podrobnostech dovolatel uvedl, že soudy obou stupňů pochybily, když posoudily jeho ovládací i rozpoznávací schopnosti jako zachovalé. Připomněl, že k posouzení jeho duševního stavu byly opatřeny tři znalecké posudky (jejich obsah stručně zmínil) s naprosto rozdílnými závěry. Oba soudy pak vycházely z revizního znaleckého posudku P. l. B., který byl pouze přečten (dovolatel zmínil, že si není vědom udělení souhlasu s jeho čtením ve smyslu § 211 odst. 5 tr. ř.), aniž byl zpracovatel tohoto posudku vyslechnut. Již v tom spatřoval procesní pochybení soudů, které pokračovalo tím, že se pečlivěji nezaobíraly jeho případnou nepříčetností. Nad rámec toho obviněný vyslovil názor, že nebylo prokázáno, že by fyzicky napadl zasahující policisty, v jejichž výpovědích jsou rozpory (především v tom směru, kdy se měl zmocnit zbraně jednoho z nich). Za stávajícího důkazního stavu měl soud vyslyšet návrhy (státního zástupce i jeho samotného) na slyšení dalších svědků. Dovolatel rovněž zdůraznil, že jeho úmysl nesměřoval k jednání naplňujícímu skutkovou podstatu trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák., tedy úmyslně působit na výkon pravomoci veřejného činitele, ani k jednání naplňujícímu skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., neboť „sice zřejmě zbraň po velmi krátkou chvíli v držení měl, ale pouze v úmyslu v afektu ji použít proti své osobě“. Dovolací soud by měl hodnotit jeho jednání i z hlediska ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. Sám je toho názoru, že „stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je s ohledem na výše uvedené podstatným způsobem snižován, pokud vůbec se nejeví jako nepatrný“. V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal prvoinstančnímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout. K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že je shledává důvodným. Státní zástupce připomněl, že hrubé urážky orgánů Policie ČR bývaly v minulosti trestné podle ustanovení § 156 odst. 2 tr. zák., které však bylo již před řadou let zrušeno. Takové jednání by proto mohlo být trestným činem toliko tehdy, pokud by naplňovalo skutkovou podstatu jiného trestného činu – v daném případě trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. V posuzované věci k incidentu došlo sice formálně na místě veřejnosti přístupném, fakticky však šlo o účelovou komunikaci směřující do polí. Ze skutkové věty nevyplývá, že by k incidentu došlo veřejně, neboť počet u něho přítomných osob (mimo dvou zakročujících policistů) v ní uveden není. Ve vztahu k právní kvalifikaci skutku podle § 202 odst. 1 tr. zák. tak existuje rozpor mezi větou skutkovou a větou právní. Navíc se nedomnívá, že by skutek byl hrubou neslušností či výtržností ve smyslu § 202 odst. 1 tr. zák., tzn. že by vybočoval z běžných mezí incidentů, kvalifikovaných obvykle podle § 155 odst. 1 tr. zák. Právní kvalifikaci skutku jako trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák. považoval státní zástupce za správnou. Obviněný užil vůči policistům, provádějícím služební zákrok, násilí tím, že pprap. P. S. vytrhl z pouzdra zajištěnou služební pistoli, a když se mu ji pokusil prap. J. O. odejmout, kladl mu aktivní odpor, při němž oba upadli na zem. Obviněnému přitom bylo známo, že policisté byli přivoláni za účelem jeho vlastního uklidnění a že svým jednáním provedení jejich služebního zákroku brání. Je přitom irelevantní, že jeho přímým úmyslem bylo spáchat služební pistolí sebevraždu, což se mu nepodařilo, neboť se mezitím některému z aktérů podařilo vyjmout z pistole zásobník. Státní zástupce však považoval za nesprávnou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný se zmocnil služební pistole jen na velmi krátkou dobu a za účelem, který nelze trestně postihnout. Nebezpečnost tohoto zmocnění se zbraně pro společnost je proto nižší, než vyžaduje ustanovení § 3 odst. 2 a 4 tr. zák. V závěru vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265k odst. 1 tr. ř. vyhověl a zrušil jak usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 9 To 160/2010, tak rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 1 T 275/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud zrušením ztratila svůj podklad, a aby věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha – západ k novému projednání a rozhodnutí. Upozornil, že takové rozhodnutí lze podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně navrhl, přičemž pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyjádřil souhlas ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také