Z rozhodnutí: Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.…
8 Tdo 1403/2006
citace
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1l,265b/1g
Datum rozhodnutí:14. 12. 2006
Spisová značka:8 Tdo 1403/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:8.TDO.1403.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Zveřejněno na webu:31. 12. 2009
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 1403/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2006 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 3 To 371/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 277/2005, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M., o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 71 T 277/2005, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
1) v období ode dne 10. 2. 2005 do konce měsíce února 2005, nejméně ve dvou případech nutil poškozenou S. M., aby na Policii ČR při podání vysvětlení ve věci podezření ze spáchání trestného činu účasti na sebevraždě podle § 230 odst. 1 tr. zák., nevypovídala v rozporu s jeho výpovědí a nevypovídala nic o tom, že po jeho pokusu o sebevraždu nalezla jím psaný dopis na rozloučenou, kdy poškozené vyhrožoval tím, že pokud toto neučiní, tak se její děti nemusí vrátit ze školy domů, dále poškozené říkal, že se mu líbí její syn D., že by ho mohl vzít k sobě domů a jí poslat pouze jeho prst v balíčku a v případě, že něco řekne Policii ČR, má seznam lidí, kterým se chce pomstít, a že ji na ten seznam přidá, a pokud se bude do věcí míchat, že na jejího manžela pošle „rusáky“, kteří mu ho naservírují, kdy v poškozené tyto jeho výhružky vzbudily důvodnou obavu o bezpečí především jejích dětí, neboť si byla vědoma, že obviněný již byl v minulosti pro pohlavní zneužívání chlapců trestán, ze strachu proto policii o nalezeném dopisu nic neřekla, čímž úmyslně odradil poškozenou od řádného plnění jejích svědeckých povinností,
2) v období ode dne 15. 5. 2005 do konce měsíce července 2005, nejméně ve třech případech, nutil poškozenou S. M., aby na Policii ČR během svých svědeckých výpovědí ve věci obviněného P. K., vypovídala shodně s jeho trestním oznámením, které učinil na Obvodním oddělení Policie ČR, na svého přítele P. K., kterému byla poškozená na jeho přání přítomna, kdy poškozené vyhrožoval tím, že pokud toto neučiní, pošle na ni homosexuály, kteří ji znásilní pěstí, dále, že může poškozenou zabít a nic se mu nestane, protože se léčí na psychiatrii a nikdo ho za to neodsoudí, dále pak, že pokud nebude vypovídat u kpt. K. jako svědek podle něho, tak ublíží jejím dětem a nechá ublížit jejímu manželovi, kdy v poškozené tyto jeho výhružky vzbudily důvodnou obavu o bezpečí především jejích dětí, neboť si byla vědoma, že obviněný byl již v minulosti pro pohlavní zneužívání chlapců trestán, ze strachu proto na Policii ČR během svých svědeckých výpovědí ve věci obviněného P. K. vypovídala z části jinak, než odpovídalo skutečnosti, čímž úmyslně odradil poškozenou od řádného plnění jejích svědeckých povinností.
Za tento trestný čin byl podle § 235 odst. 2 tr. zák., obviněný J. M. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 3 To 371/2006, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. J. J. dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť má za to, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 3 To 371/2006, bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 71 T 277/2005, ač byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k bodu 1) rozsudku soudu prvního stupně obviněný namítl, že poškozená S. M. ve věci vedené pro podezření ze spáchání trestného činu účasti na sebevraždě vystupovala v procesním postavení osoby podávající vysvětlení podle § 158 odst. 5 tr. ř. Protože tato věc nedospěla ani do stádia zahájení trestního řízení, poškozená nebyla formálně v postavení svědka, nelze ji považovat ani za svědka v materiálním smyslu. Pro tento svůj názor vycházel z právní úpravy u trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého podsudku podle § 175 odst. 2 tr. zák. s tím, že vymezuje a fakticky odlišuje trestní následky křivé výpovědi svědka a osoby podávající vysvětlení, když křivé výpovědi se může dopustit jen svědek, nikoliv osoba podávající vysvětlení ve smyslu § 158 odst. 5 tr. ř. Ve vztahu k tomuto skutku obviněný též namítl nedostatky v materiální stránce, protože tento čin nedosahuje vyššího než nepatrného stupně společenské nebezpečnosti. Ohledně výroku o vině popsaného v bodě 2) rozsudku nalézacího soudu obviněný poukázal na to, že v jeho popisu absentuje takové skutkové zjištění, z něhož by bylo možné dovodit právní znak § 235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. „v souvislosti s výkonem jejich povinnosti“. V tomto konkrétním případě obviněný nespatřoval podklad pro možný závěr, že jeho výhrůžky směřovaly proti poškozené jako svědkovi, jehož základní povinností je vypovídat pravdu a nic nezamlčovat, a to i vzhledem k tomu, že ze skutku není zřejmý ani úmysl obviněného pod pohrůžkou nutit svědka, aby tyto povinnosti porušil. Namítl rovněž to, že ze skutkové věty nelze dovodit, k jaké křivé svědecké výpovědi měla být poškozená nucena a způsob, jaký je s ohledem na uvedený znak popsán, označil za nedostatečný a vágní.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací ve smyslu ustanovení § 265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 3 To 371/2006 ve všech jeho výrocích, zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2006 pod sp. zn. 71 T 277/2005 ve výrocích o vině a trestu a aby přikázal věc soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K tomuto dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. K námitkám obviněného uvedeným ve vztahu ke skutku pod bodem 1), že poškozená, nebyla v procením postavení svědkyně, ale jen v rámci prošetřování podezření ve smyslu § 158 tr. ř., uvedl, že jednání pachatele podle § 235 odst. 1 tr. zák. směřuje proti osobě, která vnímala skutečnosti, které mohou být podkladem pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení (svědek v materiálním smyslu). Je-li takový čin spáchán s úmyslem odradit tohoto svědka od řádného plnění jeho povinnosti vyplývající z trestního řádu, takové jednání je třeba při splnění i materiální podmínky použití § 88 odst. 1 tr. zák. kvalifikovat jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. bez ohledu na to, zda svědek byl či nebyl formálně předvolán ke svědecké výpovědi, popř. zda v konkrétní věci nakonec došlo ke sdělení obvinění. Poukázal též na to, že v konkrétní věci navíc vůle obviněného jednoznačně směřovala k trestnímu stíhání P. V. Poukázal též na to, že popsané jednání obviněného vykazuje společenskou nebezpečnost vyšší než nepatrnou, a to jednak proto, že byly naplněny formální znaky uvedeného trestného činu, což již k potřebné výši stupně společenské nebezpečnosti v obecné rovině postačuje, ale byly dány i další okolnosti pro určení materiální stránky zákonem vyžadované. Státní zástupce též nepřisvědčil námitkám obviněného ohledně bodu 2), že výhrůžky proti poškozené nebyly učiněny vůči svědkovi v souvislosti s výkonem jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčovat, a že není zřejmé, k jaké křivé svědecké výpovědi měla být poškozená nucena, a odkázal v tomto směru na jasný a dostatečný popis skutkových zjištění uvedený v napadených rozhodnutích, s tím, že formulace skutkové věty poskytuje dostatečný podklad pro vytýkaný právní závěr.
Z těchto důvodů státní zástupce konstatoval, že veškeré námitky obviněného J. M. učiněné s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné, a to i ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání obviněného M. proto navrhl odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprv
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.