8 Tdo 1424/2009 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1424/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 12. 2009 Spisová značka:8 Tdo 1424/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1424.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1424/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2009 o dovolání obviněného P. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 5 To 71/2006, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 3/2001, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 49 T 3/2001, byl obviněný P. M. uznán vinným pod bodem 1. trestným činem obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a pod body 2., 3. pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 148 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. ve znění zákona č. 253/1997 Sb. Za tyto trestné činy a za návod k trestnému činu poškozování cizí věci podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 257 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a návod k trestnému činu vydírání podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 235 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen podle § 179 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných J. Č. a B. T. O. a o náhradě škody. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění P. M., J. Č. a za obviněného B. T. O. v řízení proti uprchlému jeho obhájce odvoláními. K jejich podnětu byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 5 To 71/2006, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný P. M. byl uznán vinným pod bodem I. trestným činem obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák., pod bodem II. pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 148 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák., vše ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Za tyto trestné činy a za návod k trestnému činu poškozování cizí věci podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 257 odst. 1 tr. zák. a návod k trestnému činu vydírání podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 235 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 49 T 3/2001, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 5 To 45/2005, byl odsouzen podle § 179 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo nově rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných J. Č. a B. T. O. a o náhradě škody. Pro úplnost nutno dodat, že se jednalo již o druhé rozhodnutí, které Vrchní soud v Praze v dané věci učinil. V prvém případě usnesením ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 5 To 45/2005, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 49 T 3/2001, ohledně obviněného P. M. ve výroku o vině trestným činem obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák., pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve znění zákona č. 253/1997 Sb., ve výroku o trestu a náhradě škody. Rozhodnuto bylo též o částečném zrušení označeného rozsudku stran spoluobviněných J. Č. a B. T. O. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla v rozsahu zrušení věc vrácena Městskému soudu v Praze, aby učinil rozhodnutí nové. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání spoluobviněného R. Z. zamítnuto. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 5 To 71/2006, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 148 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák. i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že skutek tak, jak byl popsán ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, nenaplňuje formální znaky pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 148 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák., ale měl být posouzen jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění (správně zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence) podle § 125 odst. 1 tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1997. Vytkl, že ačkoliv na nesprávnou právní kvalifikaci upozorňoval již dříve, avšak ani odvolací soud se s touto námitkou nevypořádal. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že uplatněné námitky sice odpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu, avšak nelze je považovat za důvodné. Měl za to, že jednání hlavních pachatelů V. M. a R. K. odpovídalo i formálním znakům trestného činu zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 125 odst. 1 tr. zák. ve znění platném do 31. 12. 1997. Pokud však takové jednání pachatele bylo prostředkem ke zkrácení daně nebo jiné platby chráněné ustanovením § 148 tr. zák., bylo na místě posoudit je jako trestný čin podle § 148 tr. zák. Z tzv. skutkových vět vyplývá, že hlavní pachatelé V. M. a R. K. použili falešných faktur vyhotovených dovolatelem k vylákání nadměrného odpočtu DPH, přičemž dovolatel od počátku věděl, že faktury jsou určeny pro tento účel, neboť falešné faktury vyhotovil \"po předchozí dohodě s V. M. ... ve snaze získat pro něj na základě nepravdivých údajů neoprávněně plnění ve formě nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ... \", resp. že dokonce „nabídl R. K. získání neoprávněného nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty použitím falešných faktur\". Skutek dovolatele byl proto zcela správně právně kvalifikován jako účastenství na trestném činu podle § 148 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Státní zástupce též upozornil, že soudy útoky popsané pod body II. výroku o vině odvolacího soudu nesprávně posoudily jako jeden pokračující skutek, ačkoli šlo o účastenství na trestných činech různých hlavních pachatelů. Tímto pochybením se ale podrobněji nezabýval, neboť dovolání v tomto směru žádné námitky neobsahuje. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je relevantně uplatněna námitka, kterou obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku pod bodem II. výroku o vině jako pomoc k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 148 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák. tvrzením, že tento skutek měl být posouzen jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1997. Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. se dopustí, kdo vyláká výhodu na některé z povinných plateb uvedených v odstavci 1 (tj. daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jiná jim podobná povinná platba), způsobí-li takovým činem značnou škodu. Ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák. se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč. Podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzov