8 Tdo 1474/2009 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1474/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2010 Spisová značka:8 Tdo 1474/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1474.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1474/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2010 o dovolání, které za obviněnou G. L., podal její opatrovník M. L . , a o dovolání L. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 3 To 507/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 145/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání podané za obviněnou G. L. M. L. o d m í t á . Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání L. L. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 92 T 145/2006, byla obviněná G. L. uznána vinnou dvěma trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. a trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. Za tyto trestné činy byla odsouzena podle § 247 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na třicet šest měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradila v plné výši škodu, kterou trestným činem způsobila. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozené V. J. a podle § 226 písm. c) tr. ř. o zproštění obviněné obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obviněná. Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná G. L. odvoláním. Z podnětu tohoto odvolání byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 3 To 507/2007, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněná byla za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a za sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 T 121/2005, a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. a trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. z rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 16. 11. 2007, sp. zn. 4 T 31/2005, odsouzena podle § 247 odst. 1, § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na třicet šest měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. jí byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradila způsobenou škodu. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu tří roků a trest zákazu pobytu na území okresu Plzeň – město na dobu dvou roků. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 16. 11. 2007, sp. zn. 4 T 31/2005, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 T 121/2005, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2007, sp. zn. 67 To 46/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti tomuto rozsudku podal za obviněnou G. L., zbavenou způsobilosti k právním úkonům, opatrovník M. L. prostřednictvím obhájce obviněné v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a namítl, že proti obviněné bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Zpracovatel dovolání poukazoval zejména na skutečnost, že obviněná G. L. je osobou, která byla zcela zbavena způsobilosti k právním úkonům. Soudy obou stupňů však v rozporu s ustanovením § 9 tr. ř. dřívější rozhodnutí soudu o osobním stavu obviněné nerespektovaly, nevycházely z posudku vypracovaného pro účely rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům a znovu zkoumaly její duševní stav. Byť připustil, že osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům nemusí ještě být nepříčetná, vytkl, že soudy nepostupovaly správně, pokud přibraly ke zkoumání duševního stavu obviněné další znalce, poněvadž o něm nebyly žádné pochybnosti vzhledem k jejímu dřívějšímu znaleckému zkoumání. Zpochybnil rovněž kvalitu vyšetření duševního stavu obviněné s poukazem na délku zkoumání (dvě až tři hodiny) i subjekty, které je prováděly. Naznačil, že v případě zjištění duševní nemoci jsou zpravidla přibíráni noví znalci za účelem změny původního posudku tak, aby byl zkoumaný shledán trestně odpovědným. Soudy se podle něho k takovému postupu uchylují zejména v případě příslušníků romského etnika, což demonstroval odkazem na případy a trestní věci jeho rodinných příslušníků i dalších osob. Měl za to, že obviněná je nemocná, neměla by být trestána; způsobila-li škodu, je za ni odpovědná podle občanského zákoníku. Nesouhlasil s obsahem revizního znaleckého posudku, který byl podle něho vypracován na podkladě dřívějších znaleckých posudků zpracovaných na objednávku soudů v předchozích trestních věcech obviněné, jež označil za nezákonné a nemající žádnou důkazní hodnotu. Závěrem zopakoval, že naplnění dovolacího důvodu spatřuje v tom, že bylo vedeno trestní stíhání proti nepříčetné osobě ve smyslu § 12 tr. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a rozhodl tak, že odsouzení G. L. bylo opřeno o důkazy vypracované v rozporu s trestními předpisy. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k tomuto dovolání zpochybnil, zda dovolání bylo podáno osobou oprávněnou. Zákonným zástupcem G. L. je A. L. (opatrovnice), jež však v dovolání nijak nefiguruje. Předložené dovolání podle státního zástupce zákonným požadavkům obsaženým v § 265d odst. 2 tr. ř. neodpovídá. Dovolání podal svým jménem zákonný zástupce obviněné M. L., jenž se pro tento úkon dal zastoupit obhájcem, ačkoli by tak mohl validně učinit pouze v zastoupení obviněné, které by pro ten účel případně zvolil obhájce. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání M. L. podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno osobou neoprávněnou. K podstatě dovolacích námitek opakoval, že dovolání nelze přisvědčit ani z věcného hlediska, a to z důvodů, které podrobně vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí již soud prvního stupně, když dospěl ke spolehlivému zjištění, že obviněná, ač zbavená způsobilosti k právním úkonům, se předmětné trestné činnosti dopustila jako osoba příčetná a tudíž trestně odpovědná. Míru omezení obviněné v obstarávání běžných záležitostí ostatně zpochybňuje již sama skutečnost, že se stejné trestné činnosti dopouštěla nejen v místě svého bydliště, ale i v lokalitách tak vzdálených, jako je hlavní město Praha či okres Plzeň-město, v nichž má dokonce soudním rozhodnutím zakázán pobyt. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Závěr, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, dovolací soud opřel o následující úvahy: Obviněná G. L. je zbavena způsobilosti k právním úkonům a soud ustanovil její opatrovnicí A. L. (č. l. 7 spisu). Jelikož tato zákonná zástupkyně obviněné nemohla v souvislostech významných pro podání dovolání za obviněnou řádně vykonávat svá práva uvedená v § 34 odst. 1 tr. ř. (nacházela se ve výkonu trestu odnětí svobody) a bylo nebezpečí z prodlení, Městský soud v Brně usnesením ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. 92 T 145/2006, podle § 34 odst. 2 tr. ř. ustanovil obviněné k výkonu práv uvedených v § 34 odst. 1 tr. ř. opatrovníka M. L. Ten také soudu prvního stupně předložil nejen dovolání zpracované obhájcem JUDr. L. S. (č. l. 655, 656), ale i plnou moc, jíž obviněná tohoto obhájce „zmocnila k zastupování v trestní v