8 Tdo 162/2009 — Nejvyšší soud

8 Tdo 162/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2009 Spisová značka:8 Tdo 162/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.162.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 162/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2009 o dovolání obviněného V. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 8 To 107/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 2/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Š. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 3 T 2/2008, byli obvinění V. Š. a L. N. uznáni vinnými, že: „1/ obviněný V. Š. si v říjnu 2007 ve V., okr. Ch. opatřil krátkou střelnou zbraň – pistoli zn. ČZ model 50 ráže 7.65 mm Browning a nejméně 70 ks příslušných nábojů, které v místě svého trvalého bydliště v K. držel do 16. 1. 2008, ačkoliv nebyl držitelem povolení – zbrojního průkazu a kdy se jednalo o zbraň a střelivo, které lze nabýt do vlastnictví a oprávněně držet jen na základě povolení podle zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, 2/ obvinění V. Š. a L. N. v období nejméně od počátku ledna 2008 do 14. 1. 2008 v K., po předchozí dohodě v úmyslu usmrtit T. V., obviněný V. Š. prostřednictvím internetu objednal paralyzér, společně s obviněným L. N. zakoupili 20 kg vápna, čistící prostředek Savo a ve dnech 10. – 13. 1. 2008 u zaniklé obce Z. v katastru obce Ú., okr. Ch., vykopali jámu rozměrů 175 cm délky, 60 – 70 cm šířky a 100 cm hloubky, domluvili následující jednání tak, že poškozeného společně se svědkem N. dne 19. 1. 2008 nebo 26. 1. 2008 vylákají z baru v K., omráčí paralyzérem, odvezou k předem vykopané jámě, zastřelí pistolí zn. ČZ model 50 ráže 7,65 mm Browning zakoupenou obviněným V. Š. v říjnu 2007 a zasypou tělo vápnem a polijí savem, přičemž v naplnění zamýšleného jednání jim bylo zabráněno Policií ČR na základě oznámení svědka N.“. Takto zjištěné jednání obviněného V. Š. soud právně kvalifikoval v bodě 1/ jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2/ jako přípravu trestného činu vraždy podle § 7 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák. a uložil mu za to podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 40 odst. 1, 2 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu zároveň uložil trest propadnutí věcí, a to 2 ks dezinfekčního prostředku zn. Savo a černého igelitového pytle s vápnem, a podle § 73 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zák. vyslovil zabrání věcí (shora specifikované pistole a 51 ks nábojů). Jednání obviněného L. N. popsané v bodě 2/ soud právně kvalifikoval jako přípravu trestného činu vraždy podle § 7 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák. a uložil mu za ni podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 40 odst. 1, 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný V. Š. a J. B., bratr obviněného L. N. Vrchní soud v Praze o nich rozhodl rozsudkem ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 8 To 107/2008, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému V. Š. uložil podle 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 40 odst. 1, 2 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let a obviněnému L. N. podle 219 odst. 1 tr. zák. za použití a § 40 odst. 1, 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř roků (ve výroku rozsudku je nepřesně uvedeno, že i u tohoto obviněného jde o trest úhrnný); oba obviněné pro výkon trestu zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Beze změn zůstal trest propadnutí věcí, uložený obviněnému V. Š., a ochranné opatření spočívající v zabrání věcí tomuto obviněnému. Proti tomuto rozhodnutí podal dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. P. K. již jen obviněný V. Š. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) a uplatnil v něm dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V úvodu svého podání obviněný uvedl, že se v přípravném řízení i v řízení před soudem doznal, že si nelegálně zakoupil střelnou zbraň a spáchal tak trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. Současně však tvrdil, že tak učinil na svoji ochranu, neboť s ohledem na pověst poškozeného T. V. měl důvodnou obavu o svoji bezpečnost a své zdraví. Proto nesouhlasil se závěrem soudů, že měl se spoluobviněným L. N. v úmyslu poškozeného usmrtit, resp. že relevantně ve smyslu trestního zákona neupustil od přípravy trestného činu vraždy. Z provedeného dokazování je prý zřejmé, že byl vystaven stupňujícímu a nevybíravému tlaku ze strany poškozeného, jeho usmrcení však neplánoval ani nepřipravoval. Všechny zjištěné kroky, tzn. zejména koupě Sava a vykopání jámy, dělal se spoluobviněným s úmyslem poškozeného vystrašit, aby dostal za vyučenou a přestal jej obtěžovat. Obviněný v další části svého podání rekapituloval sled podstatných událostí a mimo jiné uvedl, že dne 14. 1. 2008 se rozešel s J. D. a sdělil spoluobviněnému L. N., že se celá věc „odkládá“, neboť po rozchodu se jmenovanou již neměl pro jakékoli jednání proti poškozenému žádný motiv. Navíc se měl dne 18. 1. 2008 podrobit v P. lékařskému zákroku, po němž měl být minimálně 10 dní v pracovní neschopnosti, tedy ve dnech 19. 1. 2008 a 26. 1. 2008 (ve dnech, v nichž mělo být realizováno usmrcení poškozeného). V návaznosti na to dovolatel uvedl, že soudy dříve činné ve věci neuvěřily jeho obhajobě, že upustil od dalšího jednání směřujícího ke spáchání trestného činu a odstranil nebezpečí, jež vzniklo, neboť měl spoluobviněnému L. N. sdělit, že „se věc odkládá“, a nikoli že „se zrušuje“. K tomu dodal, že je normální člověk vyjadřující se normální mluvou, proto pokud řekl, že se věc odkládá, nemohl tím myslet nic jiného, než že se v ní nebude dále cokoli činit. Bylo tak prý nadevší pochybnost upuštěno od dalšího jednání a bylo odstraněno nebezpečí z provedené přípravy. Dovolával se přitom analogického postupu orgánů činných v trestním řízení podle § 159a tr. ř., resp. § 179c tr. ř., jimiž se rovněž věc odkládá, což značí její vyřízení bez možnosti ji dále projednávat. Na podporu svého tvrzení obviněný poukázal také na to, že se dne 16. 1. 2008 dostavil na oddělení Policie ČR v Kadani za účelem zjištění stavu věci a uplatnění nároku škody vůči poškozenému (v jiném řízení), z čehož vyplývá, že vůči poškozenému nadále postupoval zákonnými prostředky, aby se domohl náhrady škody. Konečně zmínil, že dne 10. 1. 2008 na internetu kontaktoval bezplatnou právní poradnu ohledně jeho fyzického napadení a uplatnění náhrady škody. Dovolatel svou argumentaci uzavřel tvrzením, že trestnost přípravy k trestnému činu vraždy zanikla, protože se spoluobviněným vědomě a relevantně upustili od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu a odstranili nebezpečí, které vzniklo z podniknuté přípravy, resp. úplně to nestihli odstranit (zahrabat vykopanou jámu). Soudy prý proto nepostupovaly správně, pokud otázku zániku trestnosti neposoudily ze všech hledisek daných ustanoveními § 2 odst. 6 tr. ř. a § 7 odst. 3 písm. b) tr. ř. V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní trestně procesní ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a z důvodů uvedených v ustanovení § 7 odst. 3 písm. b) tr. zák. jeho trestní stíhání zastavil. Dodatečným přípisem sdělil, že požaduje, aby jeho dovolání bylo projednáno ve veřejném zasedání. K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u nejvyššího státního zastupitelství (dále jen “státní zástupce”) a uvedl, že ze závěrů učiněných soudy obou stupňů (zejména vzhledem k osobě poškozeného, jeho nátlaku na obviněného, znaleckým posudkům a finanční i fyzické náročnosti přípravy) vyplývá, že obviněný (se spoluobviněným L. N.) se nechystali poškozeného pouze vystrašit, ale usmrtit. Tvrdí-li obviněný v části svých námitek něco jiného, předkládá tím dovolacímu soudu opačný názor a opírá se o jiná skutková zjištění, než jaká učinily soudy obou stupňů. K takovým námitkám však přihlížet nelze. Ke druhé části argumentace obviněného, že soudy nezohlednily fakt, že upustil od příprav