8 Tdo 398/2005 — Nejvyšší soud

8 Tdo 398/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 5. 2005 Spisová značka:8 Tdo 398/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.398.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 398/2005 20 19 8 Tdo 398/2005 U s n e s e n í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2005 k dovolání podanému nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněných prap. K. H., a pprap. V. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 7 To 540/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 2 T 14/2004, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 7 To 540/2004, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 2 T 14/2004. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě podal dne 28. 1. 2004 u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 3 KZv 49/2003 na shora jmenované obviněné obžalobu pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měli dopustit jednáním přesně popsaným v dalším textu tohoto usnesení. Okresní soud ve Frýdku - Místku po provedeném dokazování v hlavním líčení dne 30. 6. 2004 rozsudkem sp. zn. 2 T 14/2004 podle § 226 písm. a) tr. ř. oba obviněné obžaloby pro žalovaný skutek zprostil, neboť podle jeho názoru nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli obvinění stíháni. Současně za podmínek § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozeného R. C. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání v neprospěch obou obviněných krajský státní zástupce (polemizoval se správností skutkových zjištění a způsobem hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně, přičemž měl za to, že obhajoba obviněného pprap. V. H. byla nevěrohodná a provedeným dokazováním byla vyvrácena). Odvolání podal také poškozený R. C., jenž vyslovil nesouhlas s výrokem o náhradě škody. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 7 To 540/2004, podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. na podkladě podaných odvolání napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a současně rozhodl za použití § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že oba obviněné zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť měl za to, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněnému prap. K. H. dne 13. 1. 2005, jeho obhájci JUDr. Tomáši Mutinovi dne 11. 1. 2005, obviněnému pprap. V. H. dne 17. 1. 2005, jeho obhájci JUDr. Karlu Polákovi a Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě shodně dne 12. 1. 2005. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání. Učinila tak z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčena, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší státní zástupkyně po obsáhlé rekapitulaci celého dosavadního trestního řízení a připomenutí některých pasáží z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů zdůraznila, že se závěry soudů obou stupňů, týkajícími se zproštění obou obviněných viny, nelze souhlasit. Poukázala na to, že závěr o tom, zda jsou nebo nejsou naplněny všechny objektivní i subjektivní znaky skutkové podstaty trestného činu, tedy zda je v konkrétním případě splněn předpoklad zavinění pachatele ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním, jenž se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Při zjišťování okolností, které mají význam pro závěr o zavinění, nelze podle ní předem přikládat zvláštní význam žádnému důkaznímu prostředku, ale na zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za nichž byl čin spáchán, stejně jako ze všech důkazů z tohoto hlediska významných (a to včetně doznání pachatele, pokud existuje). Zdůraznila, že nelze jen ze skutečnosti, že obviněný popírá zavinění (obviněný pprap. V. H.) či odmítá vypovídat (obviněný prap. K. H.), dovodit, že zjištění zavinění a jeho formy nepřichází do úvahy; zavinění lze zjistit i na podkladě jiných důkazních prostředků, jako např. určitého chování pachatele (např. odmítnutí podání výpovědi), neboť i takové jednání je projevem vůle. Dovolatelka dále uvedla, že jí je znám restriktivní výklad dovolacího soudu ve vztahu k důvodnosti dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy Nejvyšší soud explicitně nepřipouští meritorní přezkum z hlediska námitek týkajících se tvrzeného porušení procesního postupu předepsaného pro zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.), a to bez ohledu na závažnost důsledků pro spravedlivé rozhodnutí ve věci. V tomto směru však současně poukázala na to, že citovaný postup Nejvyššího soudu byl opakovaně Ústavním soudem kritizován, a to ve věcech, které Nejvyšší soud přezkoumával na podkladě dovolání podaného z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž až Ústavní soud shledal vážné porušení práva na spravedlivý proces, které předtím Nejvyšší soud nenalezl (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 558/02; IV. ÚS 564/02; IV. ÚS 219/03; I. ÚS 4/04). Poukázala na aktuální ústavní nález ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, v němž Ústavní soud judikoval, že z hlediska spravedlnosti je v dovolacím řízení lhostejno, zda vada spočívá na právním či skutkovém základě, přičemž Nejvyšší soud podle jeho názoru vykládá trestní řád restriktivně [konkrétně ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], takže není k dispozici efektivní prostředek k nápravě určitých vad. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 6 Tdo 863/2004, vyslovila nejvyšší státní zástupkyně přesvědčení, že se v popisovaném případě jednalo o extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé; podle ní je nezpochybnitelné, že obvinění při vstupu do rodinného domu poškozeného R. C. neměli k dispozici příkaz k domovní prohlídce, který by vydal předseda senátu Okresního soudu ve Frýdku - Místku. Na podporu svého tvrzení současně poukázala na obsah výpovědi obviněného pprap. V. H., z níž se údajně podává, že sami obvinění předmětný služební zákrok vnímali toliko jako „vydání věci“ podle § 78 odst. 1 tr. ř. Podle názoru dovolatelky byli obvinění při realizaci služebního zákroku vůči poškozenému R. C. předně limitováni ustanovením § 78 odst. 1 tr. ř., a až poté, co jim nebyla předmětná střelná zbraň vydána, byli oprávněni za předpokladu předchozího souhlasu státního zástupce tuto zbraň poškozenému odejmout ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 tr. ř., popř. při splnění podmínek § 79 odst. 2 tr. ř. i bez tohoto souhlasu. V žádném případě nebyli oprávněni po případném vstupu do rodinného domu poškozeného (lze připustit, že do domu vstoupili z obavy o své zdraví) prohledávat sklepní a půdní prostory domu a obsah skříní v obytné části domu a shromažďovat část jimi přinesených věcí a tyto následně odvážet na policejní oddělení. Vyslovila přesvědčení, že pokud se obvinění v rodinném domě poškozeného chovali tímto způsobem, prováděli fakticky domovní prohlídku, jakož i prohlídku jiných prostor, k nimž nebyl vydán příslušný příkaz předsedou senátu (§ 83 odst. 1 tr. ř. – domovní prohlídka) či předchozí souhlas státního zástupce (§ 83a odst. 1 tr. ř. – prohlídka jiných prostor). Absenci příkazu k domovní prohlídce a předchozího souhlasu státního zástupce s provedením prohlídky jiných prostor přitom označila za prostý a nezvratitelný fakt, který má rozsudek odvolacího soudu pomíjet. Pokud jde o prohlídku jiných prostor (tj. sklepních a půdních prostor rodinného domu poškozeného), nejvyšší státní zástupkyně připustila, že tuto prohlídku by obvinění byli oprávněni provést i bez příkazu k jejímu provedení či bez předchozího souhlasu státního zástupce. Současně však dodala, že takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by jednak příkazu nebo souhlasu nebylo možno předem dosáhnout a věc by nesnesla odkladu (když taková situace nenastala), nebo v případě, že by uživatel dotčených prostor písemně prohlásil, že s prohlídkou souhlasí, a své prohlášení obviněný