8 Tdo 708/2010 — Nejvyšší soud

8 Tdo 708/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:14. 7. 2010 Spisová značka:8 Tdo 708/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.708.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Časová působnost trestních zákonů Znásilnění Dotčené předpisy:§ 16 odst. 1 tr. zák. § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 10. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 708/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2010 dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 9 To 609/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 214/2009, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný J. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 11. 2009, sp. zn. 2 T 214/2009, uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. třemi pokusy trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 241 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák., § 42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks kuchyňského nože. Podle § 72a odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena zabezpečovací detence. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výrokům o vině i trestu. Z jeho podnětu byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 9 To 609/2009, rozsudek soudu prvního stupně podle 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným třemi pokusy zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a odsouzen podle § 185 odst. 2, § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 100 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byla obviněnému uložena zabezpečovací detence. Podle skutkových zjištění soudu druhého stupně se obviněný pokusů zločinu znásilnění dopustil tím, že 1/ v J. v bytě v P. v přesně nezjištěný den v srpnu či září 2008 v noci kolem 03:00 hodin pod vlivem alkoholu křičel na H. F., se kterou v bytě bydlel, urážel ji sprostými výroky, vytýkal jí, že navazuje intimní vztahy s muži v zaměstnání, a vyhrožoval jí zabitím, nato vzal z kuchyňského pultu nůž o délce ostří kolem 25 cm a s nožem šel proti H. F., která si vzala polštář, dala si ho před hrudník, obviněný s nožem šermoval proti jejímu tělu, ona pak jeho pohyby vykrývala polštářem a prosila ho, aby přestal, on ve svém jednání však pokračoval a říkal jí, že chce, aby mu „dala píču“, že si ji vezme i po smrti, poškozená se bála, přislíbila mu proto, že mu bude po vůli, poté se obviněný chtěl najíst a uvařit kávu a H. F. řekl, že ihned poté musí jít k němu do postele, ovšem poté, co se najedl, usnul a poškozená z bytu odešla, 2/ v J. v bytě v P. dne 20. 1. 2009 kolem 01:30 hodin pod vlivem alkoholu vyčítal H. F., že má vztahy k jiným mužům, vytáhl nato zpod polštáře kuchyňský nůž, řekl jí, že bude dnes mrtvá, a chtěl, aby se svlékla, že s ní chce mít pohlavní styk, poškozená z něho měla strach, svlékla si proto tričko a kalhotky, nato po ní požadoval, aby si svlékla i košilku, po celou tuto dobu seděli každý na svém gauči a mezi nimi byl konferenční stolek, zhruba po třiceti minutách se poškozená oblékla, chtěla jít koupit cigarety, obviněný ji chytil za vlasy a nechtěl ji pustit, zamkl dveře bytu, poškozená ho prosila, aby ji pustil, že nic neoznámí, nato ji pustil a poškozená z bytu odešla, 3/ v J. v bytě v P. dne 12. 1. 2009 kolem 15:30 hodin začal s D. J. pít alkoholické nápoje, takto společně pili víno a kolem 23. hodiny ho začal osahávat, snažil se poškozeného D. J. hladit po ramenech a nohách, poškozený se snažil těmto dotekům obviněného uhýbat, říkal mu, ať toho nechá, obviněný mu na to říkal, že ho chce, že se mu líbí, poškozený chtěl z bytu odejít, obviněný však zamkl vstupní dveře bytu, poškozenému řekl, že tam zůstane celou noc, klíč si schoval pod oblečení, poškozeného pak opakovaně udeřil rukou do obličeje, když se poškozený zvedl, vzal obviněný nůž o délce kolem 25cm, přiložil ho poškozenému ke krku, druhou rukou si stáhl tepláky a trenky a požadoval po poškozeném orální sex, poškozený toto odmítal, obviněný ho udeřil, nůž mu přitom vypadl z ruky, poškozený se snažil z bytu utéci, to se mu nepodařilo, poté začali oba opět pít víno, pivo a rum a ráno se poškozený v bytě probudil svlečený na spodní části těla, chtěl odejít, obviněný mu opět bránil, bránil mu i v odpovědi na volání jeho sestry, poté oba opět společně pili alkohol a z bytu se mu podařilo odejít, až když obviněný odešel na WC. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině i trestu. S odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel nesouhlasil s právním názorem odvolacího soudu, že je třeba jeho činy posoudit podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, jelikož pro něj není příznivější. Připomněl, že posouzení otázky, která právní úprava je pro něj příznivější, odvisela zejména od právního závěru, zda podle právní úpravy účinné v době spáchání činů bylo třeba považovat jej za zvlášť nebezpečného recidivistu ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti vyjádřil přesvědčení, že není na místě, aby byl považován za zvlášť nebezpečného recidivistu, a to zejména proto, že ve všech případech se mělo jednat o pokus trestného činu, tedy stádium trestné činnosti, které je z povahy věci méně závažné, že jeho ovládací schopnost i schopnost vyhnout se konzumaci alkoholu byly podstatně sníženy. Současně upozornil, že od dřívějšího odsouzení zakládajícího splnění podmínek zvlášť nebezpečné recidivy uplynula dlouhá doba a že přinejmenším u skutků pod body 1/ a 2/ byly splněny podmínky zániku trestnosti pokusu trestného činu. Vyvozoval tedy, že nebyly splněny materiální podmínky pro jeho kvalifikaci jako zvlášť nebezpečného recidivisty a v důsledku toho že nebylo na místě použít pozdější trestní zákon, jelikož pro něj není příznivější. Nový trestní zákoník stanoví na zločin znásilnění podle § 185 odst. 2 trestní sazbu 2 až 10 let, zatímco dřívější trestní zákon stanovil na trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. trestní sazbu v rozpětí 2 až 8 let. Ve vztahu ke skutkům pod body 1/ a 2/ a jím tvrzenému zániku trestnosti pokusu připomenul, že čin nebyl dokonán, ač byl s poškozenou v bytě sám, takže mu v dokonání nebránila žádná překážka, přesto od dalšího jednání upustil a čin nedokonal. Pro zánik trestnosti pokusu u skutku pod bodem 2/ svědčí samotný popis skutku, v němž se uvádí, že poškozená obviněného prosila, aby ji pustil, a nato ji obviněný pustil. V popisu skutku není žádný údaj, že by nejednal dobrovolně, resp. že by chtěl v jednání pokračovat v budoucnu, a naopak jsou v něm obsaženy všechny znaky typické pro dobrovolné upuštění od dalšího jednání směřujícího k dokonání. Dovolatel se domníval, že odvolací soud nesprávně aplikoval trestní zákoník i tehdy, pakliže skutky kvalifikoval jako pokusy zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a nikoliv pouze jako pokusy přečinu znásilnění podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku. Připomněl, že pro právní posouzení je v tomto směru významné, zda mělo jít o pohlavní styk spáchaný souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1/ poukázal na to, že na formu pohlavního styku lze usuzovat pouze ze strohé formulace „říkal, že chce, aby ...“. Z ní ovšem nelze podle jeho názoru spolehlivě dovodit, zda mělo jít o pohlavní styk spáchaný souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Taktéž popis sexuální aktivity u skutku pod bodem 2/ se omezuje pouze na formulaci „pohlavní styk“ bez jakéhokoliv náznaku formy styku, mezi nimiž trestní zákoník významně rozlišuje. Jelikož popis skutku neobsahuje klíčový znak - formu pohlavního styku, nelze podle něj ani v tomto případě uvažovat o posouzení činu podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního