8 Tz 31/2017 — Nejvyšší soud

8 Tz 31/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 7. 2017 Spisová značka:8 Tz 31/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TZ.31.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vyhýbání se výkonu vojenské služby Zproštění obžaloby Dotčené předpisy:§ 270 odst. 1 písm. b) předpisu č. 86/1950Sb. § 226 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 10. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tz 31/2017-28ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2017 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch zemřelého obviněného L. B., proti pravomocnému rozsudku Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 26. 11. 1954, sp. zn. T – 55/54, a rozhodl takto: Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 26. 11. 1954, sp. zn. T – 55/54, byl porušen zákon v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, v neprospěch obviněného L. B. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 271 odst. 1 tr. ř. se ve věci rozhoduje tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. se obviněný L. B. (roz. B.), zprošťuje obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 30. 10. 1954 po nástupu vojenské základní služby odmítl obléci si vojenský stejnokroj a konati vojenskou základní službu a odvolával se při tom na to, že mu v tom brání jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědkem Jehovovým, čímž měl spáchat trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 26. 11. 1954, sp. zn. T − 55/54, byl obviněný L. B. (roz. B., dále též jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon (dále též jen „zákon č. 86/1950 Sb.“), a podle § 270 odst. 1 citovaného zákona byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti jedna měsíců. Podle § 43 zákona č. 86/1950 Sb. byla vyslovena ztráta čestných práv občanských a ztráta práv uvedených v § 44 odst. 2 zákona č. 86/1950 Sb. byla stanovena na tři roky. Označený rozsudek nabyl právní moci dnem jeho vyhlášení. 2. Podle skutkových zjištění soudu se obviněný trestného činu vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. dopustil tím, že dne 30. 10. 1954 po nástupu vojenské základní služby odmítl obléci si vojenský stejnokroj a konati vojenskou základní službu a odvolával se při tom na to, že mu v tom brání jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědkem Jehovovým. 3. Podle čl. I odst. 5 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 9. 5. 1955 byl obviněnému prominut zbytek trestu odnětí svobody a dne 12. 5. 1955 byl z jeho výkonu propuštěn na svobodu. 4. Žádná z oprávněných osob nepodala žádost o provedení přezkumného řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 5. Proti rozsudku Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 26. 11. 1954, sp. zn. T − 55/54, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného L. B. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb., trestní řád (dále jen „zákon č. 87/1950 Sb.“), a § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. 6. Stěžovatel vycházel z účelu zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jehož vydáním sledoval zákonodárce především odstranění největších justičních křivd, ke kterým došlo v 50. letech 20. století. Obviněný L. B. byl v podstatě odsouzen pro svoje náboženské přesvědčení. Nižší vojenský soud v Brně navíc nezohlednil, že svým jednáním toliko uplatnil právo na svobodu svědomí zaručené Ústavou z 9. května 1948, kteréžto nelze zaměňovat za svobodu víry či náboženskou svobodu, zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 42/02). Obviněný neměl možnost získat individuální úlevu při plnění služební povinnosti ani vykonávat alternativní službu beze zbraně, jelikož tato neexistovala. Proto nemohl dostát svým zákonným povinnostem, aniž by se dostal do rozporu se svým vlastním svědomím. Jeho jednání nebylo a není trestným činem, poněvadž v něm chybí protiprávnost. 7. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 26. 11. 1954, sp. zn. T – 55/54, byl v neprospěch obviněného L. B. porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb. ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby zrušil napadený rozsudek Nižšího vojenského soudu v Brně, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. a podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 30. 10. 1954 po nástupu vojenské základní služby odmítl obléci si vojenský stejnokroj a konati vojenskou základní službu a odvolával se při tom na to, že mu v tom brání jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědkem Jehovovým, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 8. Obhájce obviněného se ke stížnosti pro porušení zákona písemně vyjádřil. Označil ji za důvodnou, poněvadž napadený rozsudek je v přímém protikladu k právnímu názoru, který vyslovil Ústavní soud v obdobných kauzách (viz ve stížnosti pro porušení zákona citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 42/02 či nálezy sp. zn. II. ÚS 285/97, I. ÚS 671/01 a II. ÚS 674/01) a který vyplývá i z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz zejména rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 15 Tz 67/2003). Domníval se, že všechna tato rozhodnutí jsou na posuzovanou věc zcela aplikovatelná. Souhlasil též s návrhem obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku a dodal, že jelikož ve věci neproběhlo přezkumné řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., není třeba ho znovu opakovat u prvoinstančního soudu. 9. Ve veřejném zasedání na již řečené odkázal a dodal, že se v podstatě ztotožňuje se stížností pro porušení zákona a připojuje se k ní. Učinil proto návrh shodný s návrhem obsaženým v písemném vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona, tedy aby Nejvyšší soud po vyslovení porušení zákona v neprospěch obviněného a zrušení napadeného rozsudku, jakož i všech dalších rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. 10. Státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství intervenující ve veřejném zasedání po shrnutí obsahu stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby jí Nejvyšší soud vyhověl, aby vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/1950 Sb. v tehdy platném znění, aby zrušil napadený rozsudek, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek uvedený v žalobním návrhu, neboť není trestným činem. III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 11. Nejvyšší soud měl pro účely tohoto rozhodnutí k dispozici jen ověřenou kopii rozsudku Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 26. 11. 1954, sp. zn. T – 55/54 (podle sdělení Vojenského ústředního archivu v Praze ze dne 7. 3. 2016 na základě záznamů v rejstříku byl příslušný trestní spis vyskartován v roce 1985). Z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona mohl tudíž ve smyslu § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumat pouze zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených. Řízení napadenému rozhodnutí předcházející mohl vzhledem k absenci původního trestního spisu přezkoumat pouze v omezeném rozsahu. Nejvyšší soud i přes uvedené bez jakýchkoliv pochybností dospěl k závěru, že zákon byl porušen. 12. Podle § 15 odst. 1 ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústava Če