1 Afs 20/2008 — Nejvyšší správní soud

62 Ca 15/2009- 71 - text 13 pokračování 62 Ca 15/2009 62 Ca 15/2009-71 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobců: a) CZECH RADAR a.s., se sídlem Praha, Vodičkova 710/31, b) Burke & Freeman Czech, s.r.o., se sídlem Praha, Vodičkova 710/31, c) JUDr. Květoslav Hlína, advokát se sídlem Přerov, Čechova 2, zastoupených JUDr. Zdeňkem Novákem, advokátem se sídlem Přerov, Čechova 2, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 7, za účasti: Statutární město České Budějovice, se sídlem České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. č. 1 a 2, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9.1.2009, č.j. R143, 145/2008/VZ-215/2009/310/JHa, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci brojí společnou žalobou proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9.1.2009, č.j. R143, 145/2008/VZ-215/2009/310/JHa, kterým byly zamítnuty rozklady a potvrzeno předchozí rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vydané v prvním stupni správního řízení č.j. S092/2008/VZ-12510/2008/530/LB ze dne 2.7.2008. I. Podstata věci Žalovaný rozhodl tak, že zadavatel (Statutární město České Budějovice) při zadání veřejné zakázky „Měření rychlosti a monitorování průjezdů na červené světlo“ nedodržel postup stanovený v § 50 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“) v návaznosti na § 54 písm. d) ZVZ, když v rámci profesního kvalifikačního předpokladu stanovil povinnost předložit doklad osvědčující odbornou způsobilost uchazeče, která však není pro plnění veřejné zakázky nezbytná podle zvláštních právních předpisů, dále porušil postup stanovený v § 56 odst. 7 ZVZ, když požadoval doložení platného atestu v souladu se Standardem ISVS, ačkoli v době konání soutěže byly tyto standardy zrušeny, a dále uplatnil požadavek na specialistu vymáhání pohledávek neodpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění, a dále porušil postup podle § 67 odst. 1 ZVZ, když požadoval poskytnutí jistoty pouze formou bankovní záruky. Postup zadavatele mohl podle žalovaného podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a proto žalovaný zrušil zadávací řízení, neboť dosud nedošlo k uzavření smlouvy. Zadavateli bylo rovněž uloženo nahradit náklady řízení ve výši 30 000,- Kč. II. Shrnutí žalobních bodů Žalobci namítají, že v řízení nebylo prokázáno porušení ZVZ a že byly dodrženy zásady vyplývající z § 6 ZVZ. Nedošlo podle žalobců ke stanovení nepřiměřených požadavků ani nemohlo dojít ke zvýhodnění některého z dodavatelů. Hlavním smyslem stanovení konkrétních požadavků byla eliminace těch dodavatelů, kteří ke splnění veřejné zakázky nejsou způsobilými. Ve vztahu k autorizaci k výkonu úředního měření rychlosti žalobci uvádějí, že žalovaný vyšel z mylného předpokladu, že zadavatel může požadovat pouze ty dokumenty, které jsou pro plnění veřejné zakázky nezbytné, za který však nelze považovat „autorizaci“ jako mocenský akt. To je třeba odmítnout, neboť to by nebylo možné vyžadovat ani např. certifikáty osvědčující zavedení systémů jakosti. Při poskytování předmětu této veřejné zakázky je autorizace k úřednímu měření zřejmě jediným dokumentem, který je podle žalobců určitým etalonem kvality. Nelze proto souhlasit se závěrem, že jej nelze vyžadovat jen proto, že je vydáván na základě mocenského aktu. Nebylo prokázáno, že by tento požadavek na kvalifikaci znamenal libovůli nebo že by byl stanoven v nepřiměřeném rozsahu nad rámec předmětu veřejné zakázky. Ve vztahu k atestu použitého programového vybavení žalobci namítají, že se žalovaný nevypořádal s otázkou návaznosti původního zákona a zákona aktuálně platného. Stejně tak se náležitě nezabýval otázkou návaznosti původních a aktuálně platných atestů. Čistě formalistický přístup k této otázce by mohl být uplatněn a contrario v tom smyslu, že pokud by zadavatel požadoval atesty dle nové právní úpravy, tak s ohledem k relativně krátké době mezi platností novely a zahájením zadávacího řízení by nemusel existovat žádný uchazeč, který by byl schopen zajistit požadovaný atest v souladu s platnou právní úpravou, a tedy i tato okolnost by mohla být považována za diskriminaci. Žalovaný pominul i § 56 odst. 8 ZVZ, podle něhož pokud není dodavatel z objektivních důvodů schopen prokázat splnění technických předpokladů způsoby stanovenými v § 56 odst. 7 ZVZ, je oprávněn je prokázat jinými rovnocennými doklady, pokud je veřejný zadavatel z objektivních důvodů neodmítne. Je pak podle žalobců logické, že zadavatel by neměl důvod odmítnout splnění tohoto předpokladu dle platné právní úpravy. K požadavku na seznam významných služeb žalobci namítají, že žalovaný pochybil, pokud zkoumal uvedený kvalifikační předpoklad ne z pohledu reálných požadavků na plnění veřejné zakázky, ale z pohledu počtu uchazečů, kteří kvalifikaci mohou splnit. Takový postup nemá oporu v zákoně. Dalším pochybením je neobjektivní závěr žalovaného, že tento kvalifikační předpoklad mohl splnit pouze jeden uchazeč, a to ten, který byl vybrán. Podle žalobců bylo prokázáno, že tento kvalifikační předpoklad splňuje více společností, navíc se mohli o zakázku ucházet i dodavatelé ze zahraničí. Soutěž mezi uchazeči tak nebyla vyloučena a tento požadavek nebyl nepřiměřený. K závěru žalovaného ohledně formy poskytnutí jistoty žalobci namítají, že tento závěr není založen na jednoznačném a nezpochybnitelném výkladu ZVZ. Ani jazykovým výkladem nelze dospět k závěru, že formu složení jistoty ponechává ZVZ na uchazečích. Rovněž systematické zařazení § 67 ZVZ do dílu druhého ZVZ, tedy do části týkající se výkladu k sektorovému zadavateli, spíše nasvědčuje takovému výkladu, že volba formy jistoty náleží zadavateli. Nejméně udržitelným je podle žalobců závěr v případě hodnocení požadavku na specialistu pro vymáhání pohledávek. Pro tento požadavek podle žalovaného absentují zákonné znaky nezbytnosti „právní služby“ poskytované advokátem, tím však žalovaný abstrahuje od záměru zadavatele ohledně kvality a objemu poskytovaných právních služeb. Požadavek v kvalifikaci musí být podle žalobců odvozen od nejsložitější činnosti, která je předmětem veřejné zakázky, a z tohoto důvodu byl ze strany zadavatele uplatněn požadavek na specialistu na vymáhání pohledávek – advokáta. Komplexním procesem vymáhání pohledávek neměl zadavatel na mysli exekuční činnost, nýbrž činnost nezbytnou pro samotné zahájení exekučního řízení a jeho řádné vedení. Zvolenému specialistovi hodlal veškerou agendu zadavatel svěřit z důvodu jejího rozsahu, což mělo zrychlit celý proces a přenést náklady s tím spojené na dodavatele. Z uvedených důvodů navrhují žalobci napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku setrvali žalobci po celou dobu řízení před soudem. III. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření plně setrval na svých závěrech, k nimž dospěl v napadeném rozhodnutí. Na tam obsažené závěry a podrobné odůvodnění k jednotlivým sporným otázkám žalovaný odkázal. V otázce autorizace pro výkon úřední činnosti žalobci závěry žalovaného dezinterpretují; podle žalovaného je třeba rozlišit autorizaci pro výkon úředního měření jako doklad osvědčující odbornou způsobilost, nezbytný podle zvláštních právních předpisů, a opatření k zajištění jakosti podle § 56 odst. 2 písm. c) ZVZ jako fakultativní požadavek zadavatele. Případné „přesunutí“ požadavku na autorizaci do jiné části zadávací dokumentace nemá vliv na jeho faktický obsah. V otázce atestu použitého programového vybavení nebyla předmětem posouzení právní úprava standardů ISVS a jiných typů atestů, ale úroveň kvalifikačního předpokladu v posuzovaném případě a možnost jeho splnění. Obdobně tomu bylo v otázce významných služeb. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. I žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), osobami k jejímu podání oprávněnými (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Žalobní tvrzení směřující do závěru žalovaného, podle něhož zadavatel nedodržel postup stanovený v § 50 odst. 3 ZVZ v návaznosti na § 54 písm. d) ZVZ, když v rámci profesního kvalifikačního předpokladu stanovil povinnost předložit doklad osvědčující odbornou způsobilost uchazeče, která však není pro plnění veřejné zakázky nezbytná podle zvláštních právních předpisů, konkrétně autorizaci k výkonu úředního měření rychlosti silničních vozidel, důvodnými podle zdejšího soudu nejsou. V zadávac