8 As 23/2010 — Nejvyšší správní soud

30 A 93/2011- 35 - text 8 pokračování 30 A 93/2011 30A 93/2011 - 35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Petra Polácha a Mgr. Petra Sedláka, v právní věci žalobce: Ing. M. Š., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 3/5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.6.2011, č.j. JMK 57275/2010, Sp. zn. S-JMK 57275/2010/OD/Fö, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobou, podanou ke Krajskému soudu v Brně dne 9.8.2011, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3.1.2008, č.j. JMK 147333/2007. Žalovaný svým rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 17.9.2007, č.j. ODSČ-306/07, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti dosažení 12 bodů v registru řidičů a kterým prvostupňový orgán potvrdil dosažení celkového počtu 12 bodů. II. Obsah žaloby [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného z následujících důvodů. Žalobce namítl, že řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí je zatíženo procedurálními chybami a nedostatečnými skutkovými zjištěními. Dále žalobce namítl, že vůči němu aplikovaná ustanovení právních předpisů odporují zák. č. 1/1993 Sb., Ústavě ČR a dalším předpisům nejvyšší právní síly. [3] K procedurálním vadám dále žalobce uvedl, že posuzovaná věc byla před správními orgány zahájena na základě jím podaných námitek a jednalo se tak o řízení o žádosti, přičemž v takovém řízení má odlišná práva oproti řízení zahájeném z úřední povinnosti. Přesto se správní orgány chovaly tak, jako by se jednalo o řízení zahájené z úřední povinnosti. Jako zásadní považoval žalobce, že správní orgány nerozhodly o přerušení řízení poté, kdy byla žalobcem podána žádost o přerušení řízení současně s jeho posledním úkonem. Dle žalobce byly správní orgány povinny přerušit řízení podle ustanovení § 64 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, avšak tento postup svévolně nedodržely. Odůvodnění správních orgánů, proč nedošlo k přerušení řízení, je naprosto nepřiléhavé a napadené rozhodnutí tak nepřezkoumatelné a zmatečné. [4] K rozporu aplikovaných ustanovení právních předpisů s Ústavou ČR žalobce uvedl, že ustanovení § 123b zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, je diskriminační a zakládá nerovný přístup k občanům, neboť nikoliv všem občanům jsou započítávány body v bodovém systému za stejných podmínek. V další části námitky žalobce obsáhle odkázal na odlišnosti v započítávání bodů, resp. povinnosti odevzdat řidičský průkaz v případě držitelů řidičských průkazů vydaných v ČR a v cizině a uzavřel, že odlišným přístupem dochází k porušení principu rovnosti občanů před zákonem. Dále v ústavněprávní rovině žalobce namítl, že způsob připočítávání trestných bodů a následně ztráta práva řídit motorové vozidlo v případech, kdy jsou do tohoto hodnocení zařazeny i přestupky, za které v minulosti byl již jednou trest zákazu řízení uložen, odporuje zásadě „ne bis in idem“, neboť je řidič trestán dvakrát za stejnou věc zákazem řízení motorového vozidla. Dle žalobce není takový postup aplikován „v žádném civilizovaném státě v Evropě“. [5] Závěrem žalobce namítl, že v posuzované věci byly dovozeny právní důsledky pozbytí řidičského oprávnění, ačkoliv v důsledku běhu času a délce doby beztrestnosti mu měly být odečteny veškeré trestné body a nemělo dojít k odnětí řidičského oprávnění. Dle žalobce nastala právní moc rozhodnutí o posledním přestupku dne 9.7.2007, přičemž v následujících čtyřikrát dvanácti po sobě jdoucích měsících nebyl uznán vinným z přestupku nebo trestného činu, ani mu nebyla uložena sankce za přestupek v blokovém řízení. Podle ustanovení § 123e odst. 1 zákona o silničním provozu měly být žalobci odečteny ke dni vydání napadeného rozhodnutí již všechny dosažené trestné body, neboť dvanáctiměsíční lhůta pro odečet 4 bodů nebyla de iure zastavena ani přerušena a povinnost správních orgánů nebyla žádným právně účinným institutem zmařena. [6] S ohledem na shora uvedené navrhl žalobce zrušit žalobou napadené rozhodnutí, event. předložit věc Ústavnímu soudu ke zrušení ustanovení zákona o silničním provozu, která byla v případě žalobce aplikována. III. Vyjádření žalovaného [7] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 2.12.2011, zrekapituloval předcházející řízení a vyjádřil nesouhlas se žalobou s tím, že v řízení byla respektována všechna práva žalobce. K jednotlivým námitkám uvedl, že žalobce navrhl přerušení řízení před správním orgánem do doby, než bude rozhodnuto o žalobě na přezkum zákonnosti řízení o blokové pokutě ze dne 9.7.2007, přičemž správní orgán žalobci vyhověl, řízení přerušil a pokračoval v něm až po pravomocném ukončení soudního řízení. Následně žalobce požádal o přerušení řízení o námitkách do doby, než bude rozhodnuto Ústavním soudem ČR o zrušení příslušných ustanovení zákona o silničním provozu a dále než bude rozhodnuto o správní žalobě proti rozhodnutí, kterým mu byly započítány body. Žalovaný této žádosti nevyhověl, neboť byla zcela nekonkrétní a neurčitá a zároveň k přerušení řízení do doby rozhodnutí o správní žalobě přistoupil již prvostupňový správní orgán. [8] K diskriminačnímu charakteru ustanovení § 123b zákona o silničním provozu žalovaný uvedl, že je vázán platnými a účinnými zákony a ostatními předpisy a není oprávněn podat návrh na zrušení právního předpisu k Ústavnímu soudu ČR. Žalovaný se neztotožnil ani s námitkou porušení zásady ne bis in idem, když odkázal na opakovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu v této otázce a konstatoval, že pozbytí řidičského oprávnění v důsledku dosažení 12 bodů není sankcí, nýbrž administrativním opatřením. K námitce nepřihlédnutí k odečtu bodů v důsledku běhu času odkázal žalovaný spolu s citací na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3.5.2011, č.j. 8 As 23/2010-97. [9] Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Posouzení věci krajským soudem [10] Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas. IV.a Přerušení řízení [11] Návrh na přerušení řízení podal žalobce opakovaně jednak v rámci prvostupňového řízení a jednak spolu s odvoláním. V rámci prvostupňového řízení navrhoval žalobce přerušit řízení ze dvou důvodů. Jednak proto, že podal žalobu na zrušení nezákonně uložené blokové pokuty, a jednak proto, že navrhl, aby správní orgány předložili Ústavnímu soudu návrh na zrušení některých ustanovení zákona o silničním provozu. [12] Prvostupňový správní orgán přerušil řízení usnesením ze dne 19.5.2008, č.j. ODSČ-306/07, a to do doby nabytí právní moci rozhodnutí soudu o žalobě proti blokovému rozhodnutí, č.j.: MRBM-35392/PŘ-65-2007. [13] Podle ustanovení § 121 o.s.ř. ve spojení s ustanovení § 64 s.ř.s. není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky. [14] Z vlastní činnosti je soudu známa skutečnost, že 25.11.2009 rozhodl tento soud rozsudkem č.j. 57 Ca 99/2009 – 37 tak, že odmítl žalobu, kterou se žalobce Ing. M. Š., domáhal přezkoumání zákonnosti blokového řízení ze dne 9.7.2007. Žaloba ze dne 14.3.2008 byla podána k Městskému soudu v Brně dne 18.3.2008 a byla postoupena Krajskému soudu v Brně dne 22.10.2009. Jedná se tedy o žalobu, v souvislosti se kterou bylo přerušeno řízení před prvostupňovým správním orgánem. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 1.12.2009. Žalobce nenapadl toto rozhodnutí opravným prostředkem. [15] Z obsahu správního spisu vyplývá, že bylo zdejším soudem nabytí právní moci rozhodnutí o žalobě na přezkoumání zákonnosti blokového řízení ze dne 9.7.2007 sděleno prvostupňovému správnímu orgánu dne 14.1.2010. Je tedy zřejmé, že prvostupňový správní orgán vycházel ze sdělení zdejšího soudu, které odpovídalo skutečnosti a na základě tohoto sdělení mohl pokračovat v řízení. Skutečnosti uváděné žalobcem v podání ze dne 10.2.2010, tedy že o žalobě nebylo doposud pravomocně rozhodnuto, žalobce nedoložil, stejně tak žalobce nedoložil své tvrzení obsažené v odvolání, že nebylo o žalobě s konečnou platností a definitivně rozhodnuto. [16] Jak prvostupňový správní orgán, tak i žalovaný správně posoudili možnost pokračovat v řízení ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 věta první správního řádu (Správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překáž