9 Afs 25/2007 — Nejvyšší správní soud

30 Af 2/2012- 123 - text  30 Af 2/2012-123 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Petra Polácha a Mgr. Petra Sedláka v právní věci žalobce CDZ, a.s., se sídlem v se sídlem v Ostravě, Mariánské Hory, 28. října 438/219, zast. JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou, se sídlem v Domažlicích, nám. Míru 143, proti žalovanému Celnímu úřadu Brno, se sídlem v Brně, Řípská 9, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2009, č.j. 2478-13/09-016200-021, ze dne 17.8.2009, č.j. 2470-14/09-016200-021, ze dne 17. 8. 2009, č.j. 2472-14/09-016200-021, ze dne 17. 8. 2009, č.j. 2474-14/09-016200-021 a ze dne 17. 8. 2009, č.j. 2476-14/09-016200-021, s e z r u š u j í pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47.764,- Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně JUDr. Lenky Faltýnové, advokátky, se sídlem v Domažlicích, nám. Míru 143. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Celní úřad Brno rozhodnutími ze dne 22. 4. 2009, č.j. 2478-07/09-016200-021, 2470-06/09-016200-021, 2472-06/09-016200-021, 2474-06/09-016200-021 a 2474-06/09-016200-021 rozhodl o započtení přeplatku na dani z přidané hodnoty v částce 18.990.862,- Kč, 31.108,10 Kč, 67.115,- Kč, 69.822,- Kč a 69.574,30 Kč podle rozhodnutí Celního úřadu Brno ze dne 24.3.2009, č.j. 2479-06/09-016200-021, 2471-06/09-016200-021, 2473-06/09-016200-021, 2475-06/09-016200-021 a 2477-06/09-016200-021 na úhradu nedoplatku daně z přidané hodnoty ve shodné výši vyměřené rozhodnutími Celního úřadu Brno ze dne 1. 4. 2009, č.j. 2478-06/09-016200-021, 2470-05/09-016200-021, ze dne 2. 4. 2009, č.j. 2472-05/09-016200-021, 2474-05/09-016200-021 a ze dne 1. 4. 2009, č.j. 2476-05/09-016200-021. Reklamace žalobce, podaná proti prvostupňovým rozhodnutím o započtení přeplatku na dani z přidané hodnoty byla žalovaným zamítnuta rozhodnutími napadenými žalobou, jak jsou označena ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku. II. Stručný obsah odůvodnění napadených rozhodnutí žalovaného [2] V předmětných věcech došlo ke vzniku celního dluhu před vstupem České republiky do Evropské unie, k jeho vyměření a k jeho úhradě započtením přeplatku po vstupu České republiky do Evropské unie; v takovýchto případech je třeba postupovat v souladu s ustálenou judikaturou Evropského soudního dvora, podle níž je třeba, pokud jde o hmotněprávní předpisy, aplikovat předpisy platné v době vzniku celního dluhu a pokud jde o procení předpisy, je třeba aplikovat předpisy platné v době vydání rozhodnutí. V napadených rozhodnutích jsou uvedena ustanovení právních předpisů, platných v době vydání rozhodnutí, neboť se jedná o procení ustanovení. Celní úřad je oprávněn o své vůli zaplatit clo nebo daň některým ze způsobů uvedených ustanovení § 270 zákona č. 13/1993 Sb. celního zákona, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „celní zákon“). Celní úřad aplikoval citované ustanovení zákona ve spojení s § 276 odst. 1 písm. a) celního zákona, přičemž tato ustanovení celního zákona se aplikují i v případě nezaplacení vyměřené daně z přidané hodnoty z dovozu ve lhůtě splatnosti. Obdobnou právní úpravu obsahuje i Nařízení rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex společenství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní kodex“) v čl. 232 odst. 1 písm. a). Celní úřad provedl úhradu nedoplatku započtením přeplatku s cílem respektovat zásadu přiměřenosti, zakotvenou v ust. § 2 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“) a zásadu procesní ekonomie s cílem minimalizovat zásah správního orgánu do sféry majetkových práv žalobce – ručitele. Žalovaný aplikoval ust. § 64 odst. 2 věta šestá a sedmá daňového řádu subsidiárně vedle celního zákona a celního kodexu z toho důvodu, že celní zákon neobsahuje komplexní úpravu uvedené problematiky. Námitka žalobce týkající se stanovení lhůty splatnosti daně z přidané hodnoty podle ust. § 269 odst. 3 písm. a) celního, zákona ve znění platném před 1. 5. 2004, v případě podání žádosti o prominutí daně z přidané hodnoty je s ohledem na výsledek odvolacího řízení irelevantní, neboť rozhodnutím o odvolání došlo ke změně prvoinstančního rozhodnutí tak, že lhůta splatnosti se stanoví podle čl. 222 odst. 1 písm. a) celního kodexu a ust. § 101 odst. 1 věta druhá zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „ZDPH“). Celní kodex v ustanovení čl. 222 odst. 2 rovněž předvídá pozastavení povinnosti dlužníka zaplatit clo (v daném případě daň z přidané hodnoty), ovšem pozastavení nedochází podáním žádosti o prominutí z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu (ručitel v žádosti o prominutí daně z přidané hodnoty při dovozu nijak neuvedl, z jakého důvodu žádá o prominutí daně), ale pozastavení povinnosti dlužníka zaplatit clo je vázáno na případy specifikované v ustanovení čl. 222 odst. 2 odrážka 1 – 3 celního kodexu, žádná z žádostí zde uvedených nebyla ručitelem podána, uplynutím lhůty 10 dnů od doručení rozhodnutí se vyměřená daň z přidané hodnoty stala splatnou. III. Žalobní námitky [3] Žalobce namítl s poukazem na ust. § 111 bod 1 ZDPH, že na projednávanou věc dopadá právní úprava, platná do 1. 5. 2004, především zákon č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty. Není možno, jak to učinil žalovaný, aplikovat právní úpravu, platnou od 1. 5. 2004, včetně celního kodexu společenství, přičemž navíc šlo o obchod s členským státem Evropské unie – Rakouskem. Započtení je institutem placení cla či daní při dovozu, přičemž jen celní či daňový dlužník může projevit vůli zaplatit clo či daň započtením, v dané věci byl ale použit přeplatek na dani z přidané hodnoty, patřící žalobci. Žalovaný nebyl oprávněn takto postupovat ani s poukazem na ust. § 276 odst. 1 písm. a) celního zákona, navíc podmínkou uvedenou v tomto ustanovení je, že dlužník nezaplatí dluh ve lhůtě splatnosti, což ovšem není daný případ. Nelze použít institut započtení ani s přihlédnutím k § 64 odst. 2 daňového řádu, který neupravuje započtení, ale převedení přeplatku na nedoplatek z vůle správce daně. Napadené rozhodnutí žalovaného přitom jednoznačně používá pojem „započtení“. Žalobce dále namítal, že splatnost daně z přidané hodnoty nenastala, neboť žalobce požádal o prominutí daně a podle § 269 odst. 3 písm. a) celního zákona, ve znění do 1. 5. 2004, lhůta splatnosti neběží, byla-li podána žádost o prominutí cla, příp. daně z přidané hodnoty při dovozu. Článek 222 odst. 1 písm. a) celního kodexu společenství nelze uplatnit, žalobce poukázal na ust. § 101 bod 1 věta druhá ZDPH. IV. Obsah vyjádření žalovaného k žalobě [4] Žalovaný setrval na skutkové a právní argumentaci, jak je uplatněna v odůvodnění jeho žalobou napadeného rozhodnutí o reklamaci. Doplnil, že v dané věci je třeba postupovat v souladu s ustálenou judikaturou Evropského soudního dvora (viz např. rozhodnutí tohoto soudu ve věci C-201/04 ze dne 23. 2. 2006), podle níž je v uvedených případech třeba aplikovat právní předpisy platné v době vzniku celního dluhu, v případě že jde o hmotněprávní předpisy a právní předpisy platné v době vydání rozhodnutí, jestliže jde o procesní předpisy. Byť se jednalo o obchod mezi současnými členy Evropské unie, je třeba na daný případ pohlížet z hlediska hmotněprávního při použití právní úpravy platné před vstupem České republiky do Evropské unie a z procesního hlediska je nutno aplikovat celní kodex. K úhradě splatného nedoplatku započtením přeplatku může dojít jak na základě žádosti dlužníka, tak započtením provedeným celním úřadem. Podle rozhodnutí Celního ředitelství Brno o odvolání do rozhodnutí o vyměření daně z přidané hodnoty došlo ke změně prvostupňového rozhodnutí tak, že lhůta splatnosti vyměřené daně z přidané hodnoty se stanoví podle čl. 222 odst. 1 písm. a) celního kodexu a ust. § 101 odst. 1 věta druhá ZDPH. Takto bylo ohledně lhůty splatnosti vyměřených daní z přidané hodnoty pravomocně rozhodnuto a je třeba vycházet ze zásady presumpce správnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci, tudíž nemohou nastat účinky předvídané ust. § 269 odst. 3 písm. a) celního zákona, ve znění platném před 1. 5. 2004. Celní kodex podle ust. čl. 222 odst. 2 rovněž předvídá pozastavení povinnosti dlužníka zaplatit clo, ovšem to je vázáno na případy specifikované v ust. čl. 222 odst. 2 odrážka 1 – 3 celního kodexu, žádná z žádostí nebyla žalobcem ve lhůtě splatnosti vyměřených daní z přidané hodnoty podána, daně z přidané hodnoty se marným uplynutím lhůty splatnosti staly splatné. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. V. Obsah nařízených jednání před soudem [5] V rámci nařízeného jednání dne 22. 6. 2011 vyhlásil Krajský soud v Brně usnesení, kterým spojil věci doposud u něj vedené pod sp. zn. 30 Ca 123/2009 a 131