2 Afs 14/2012 — Nejvyšší správní soud

30 Af 11/2013- 75 - text 7 pokračování 30 Af 11/2013 30 Af 11/2013 - 75 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: BLUESTORE, s r.o., se sídlem v Praze, Pobřežní 297/14, proti žalovanému Finančnímu úřadu Brno I, se sídlem v Brně, Příkop 25, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního úřadu Brno I ze dne 30.3.2009, č.j. 100469/09/288914701723, s e z r u š u j e pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Dne 29.12.2008 bylo správci daně doručeno daňové přiznání žalobce k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce listopadu roku 2008. Správcem daně byl vyměřen v souladu s ust. § 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“) nadměrný odpočet ve výši 17 670 Kč ke dni 29.12.2008. Dne 29.1.2009 rozhodl správce daně rozhodnutím pod č.j. 28406/09/288914701723 o převedení přeplatku – nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty podle ust. § 64 odst. 2 daňového řádu na úhradu nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob – závislá činnost evidovaného u správce daně, a to se dnem úhrady 30.12.2008. Společnost PALACE CLUB, spol. s.r.o. (právní předchůdce žalobce) byla k dani z přidané hodnoty zaregistrována od 1.7.1999. Dne 5.2.2002 byl na majetek společnosti prohlášen konkurs. Napadené rozhodnutí žalovaného, jak je označeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, zamítlo reklamaci proti předchozímu prvostupňovému správnímu rozhodnutí. II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v napadeném rozhodnutí žalovaného [2] Napadené rozhodnutí žalovaného je založeno na argumentaci, že v daňovém řízení lze v průběhu konkursního řízení podle zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „ZKV“), hradit přeplatkem vzniklým na základě skutečností, které nastaly v době od účinnosti rozhodnutí o prohlášení konkursu po 1.1.2008, veškeré sankce vzniklé k zapodstatovým pohledávkám. Takový postup je možný dle přechodného ustanovení daňového řádu čl. XXVIII a dle ust. § 40a odst. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že správce daně u daňového subjektu eviduje nedoplatky týkající se období po prohlášení konkursu, tj. za majetkovou podstatou, rozhodnutí o přeplatku bylo vydáno v souladu se zákonem. III. Žalobní argumentace [3] Podstata žalobních důvodů spočívá v tvrzení, že postupem žalovaného došlo k úhradě pohledávky, která je z uspokojení podle ust. § 33 dost. 1 písm. d) ZKV výslovně vyloučena a rovněž došlo k započtení pohledávky, které je podle ust. § 14 odst. 1 písm. i) tohoto zákona výslovně zakázáno. IV. Stanovisko žalovaného [4] V písemném vyjádření k žalobě žalovaný setrval na skutkové a právní argumentaci použité v žalobou napadeném rozhodnutí o reklamaci žalobce proti předchozímu správnímu rozhodnutí o převedení přeplatku nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty na nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob. VI. Předcházející soudní řízení a obsah rozsudku Nejvyššího správního soudu [5] Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13.7.2011, č.j. 30 Ca 57/2009-36 bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Proti rozsudku podal žalovaný kasační stížnost. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9.5.2002, č.j. 2 Afs 14/2012-23 byl rozsudek zdejšího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V rozsudku Nejvyššího správního soudu je především uvedeno: „[11.] Stěžovatel uplatnil dvě námitky: krajský soud (1.) rozhodoval ve věci neexistujícího subjektu a o majetku nástupnické společnosti a nikoliv o majetku náležejícímu do konkursní podstaty a (2.) penále na dani vzniklé po prohlášení konkursu je vyloučeno z uspokojení pohledávek v konkursním řízení. [12.] K první námitce plynou z obsahu spisu následující skutečnosti: • V rozhodnutí Finančního úřadu Brno I o přeplatku ze dne 29. 1. 2009 je jako daňový subjekt označena společnost PALACE CLUB, spol. s r. o. Rozhodnutí však bylo doručeno Mgr. M. Ch., správci konkursní podstaty. • V rozhodnutí Finančního úřadu Brno I o reklamaci ze dne 30. 3. 2009 je opět jako daňový subjekt označena společnost PALACE CLUB, spol. s r. o. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že dne 5. 2. 2002 byl na majetek této společnosti prohlášen konkurs a proto reklamaci podal Mgr. Ch. jako správce konkursní podstaty. Rovněž toto rozhodnutí bylo doručováno Mgr. M. Ch., správci konkursní podstaty. • Proti oběma citovaným rozhodnutím stěžovatele podal dne 3. 4. 2009 žalobu ke krajskému soudu Mgr. Milan Ch., správce konkursní podstaty úpadce PALACE CLUB, spol. s r. o. K žalobě doložil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2002, č. j. 32 K 34/2001 - 104, kterým byl na majetek dlužníka PALACE CLUB, spol. s r. o. prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustaven Mgr. Ch. • Finanční úřad Brno I ve vyjádření k této žalobě argumentoval výhradně ustanovením § 40a a § 64 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“). Námitku, obsaženou v nyní projednávané kasační stížnosti a týkající se toho, že krajský soud nemůže rozhodovat o majetku nástupnické společnosti, vůbec neuplatnil. • Mgr. Ch. krajskému soudu dne 16. 2. 2011 sdělil, že byl zproštěn funkce správce konkursní podstaty. Přiložil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2010, č. j. 32 K 34/2001 - 2204, z něhož je patrno, že konkurs na majetek úpadce PALACE CLUB, spol. s r. o. se zrušuje. Důvodem byla skutečnost, že tato obchodní společnost byla vymazána z obchodního rejstříku poté, co její jmění přešlo na společníka úpadce společnost BLUESTORE, spol. s r. o. • Následně proto Krajský soud v Brně usnesením č. j. 30 Ca 57/2009 - 32 ze dne 2. 3. 2011 rozhodl, že v řízení bude na straně žalobce pokračováno se společností BLUESTORE, spol. s r. o. [13.] Nejvyšší správní soud na základě shora uvedených skutečností konstatuje, že tato stížnostní námitka je částečně důvodná. Jestliže totiž v daném případě krajský soud v posledně citovaném usnesení ze dne 2. 3. 2011 podrobně popsal průběh univerzální sukcese společnosti PALACE CLUB, spol. s r. o. na společnost BLUESTORE, spol. s r. o. a výrokem rozhodl o tom, že v řízení bude na straně žalobce pokračováno se společností BLUESTORE, spol. s r. o., která v tomto řízení nastupuje do práv bývalého žalobce – správce konkursní podstaty Mgr. M. Ch., nedává žádnou logiku, že v následném meritorním rozsudku napadeném nyní projednávanou kasační stížnosti je jako žalobce označen Mgr. M. Ch., správce konkursní podstaty úpadce společnosti BLUESTORE, spol. s r. o. Přitom ani z výpisu z obchodního rejstříku, pořízeného pro potřeby krajského soudu dne 25. 2. 2011 (č. l. 38), nikterak neplyne, že by se společnost BLUESTORE, spol. s r. o. nacházela v konkursu, resp. že by Mgr. Ch. byl jejím správcem konkursní podstaty. [14.] Stěžovateli je tedy třeba přisvědčit potud, že krajský soud rozhodoval ve věci neexistujícího subjektu, kterého v rozsudku ze dne 13. 7. 2011 označil jako „Mgr. M.Ch., správce konkursní podstaty úpadce společnosti BLUESTORE, spol. s r. o.“ Učinil tak přitom za situace, kdy ve shora citovaném usnesení ze dne 2. 3. 2011 podrobně popsal okolnosti zrušení konkursu na úpadce PALACE CLUB, s. r. o. včetně toho, že Mgr. M. Ch. byl zproštěn funkce správce konkursní podstaty. Tato stížnostní námitka je proto důvodná. [15.] Zdejší soud naopak nemůže se stěžovatelem souhlasit v tom, že správce daně v době, kdy rozhodoval o převedení přeplatku, již rozhodoval o majetku nástupnické společnosti a nikoliv majetku, který by náležel do konkursní podstaty. Jak totiž plyne z obsahu daňového přiznání i z obou citovaných rozhodnutí stěžovatele, jako daňový subjekt byla označena společnost PALACE CLUB, spol. s r. o., resp. Mgr. M. Ch. jako její správce konkursní podstaty. K výmazu této společnosti pak došlo až dne 8. 9. 2010, tedy poté, co byla podána žaloba ke krajskému soudu. [16.] V tomto typu řízení přitom krajský soud rozhoduje podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), tedy nikoliv podle stavu, který je dán v době rozhodování krajského soudu. Jakkoliv tedy krajský soud musel zohlednit právní nástupnictví zaniklé společnosti, což ostatně také učinil (viz citované usnesení ze dne 2. 3. 2011), pro hmotněprávní posouzení daného případu jsou relevantní okolnosti, které existovaly v době rozhodování stěžovatele, tedy v době, kdy ještě existovala společnost PALACE CLUB, spol. s r. o., která se počínaje 5. 2. 2002 nacházela v konkursu. [17.] Stěžovatelova argumentace není ostatně ani vnitřně konzisten