7 As 105/2010 — Nejvyšší správní soud

22 A 83/2013- 59 - text  pokračování 9 22 A 83/2013 22 A 83/2013-59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou ve věci žalobce: Z. H., bytem K. 3, V. O., proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2013, č. j. KUZL-27844/2013, sp. zn. KUSP-27844/2013/DOP/Ze, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1.187 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Magistrátu města Zlína (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 4. 2013, sp. zn. MMZL-131060/2012-RT-PŘ byl žalobce uznán vinen tím, že dne 7. 11. 2012 okolo 8:36 hod. na silnici II třídy/490 v k. ú. Doubravy, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky KIA Cee´d, RZ: 2Z9 9484 v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy byl ještě pod jeho vlivem, což bylo zjištěno hlídkou PČR OO Luhačovice po provedeném vyšetření certifikovaným analyzátorem alkoholu v dechu Dräger Alcotest 7510 s naměřenou hodnotou 0,28 ‰ alkoholu v čase 8:39 hod. Při zohlednění maximální dovolené chyby analyzátoru alkoholu v dechu a expertně stanovené nejistoty přepočtu na hodnotu alkoholu v těle ve výši 0,24 ‰, tak byla prokázána minimální hladina alkoholu ve výši 0,04 ‰, čímž porušil ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), a tím se dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) téhož zákona v platném znění. Byla mu uložena ve smyslu ust. § 125c odst. 4 písm. c) citovaného zákona za použití § 11 odst. 1 písm. b) a § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích v platném znění (dále jen „zákon o přestupcích“) pokuta ve výši 2.500 Kč a ve smyslu § 125c odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích a v souladu s § 11 odst. 1 písm. c) a § 14 odst. 1 a § 12 odst. 1 zákona o přestupcích zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání. Rozhodnutím žalovaného ze dne 25. 9. 2013, č. j. KUZL-27844/2013, sp. zn. KUSP-27844/2013/DOP/Ze, dle ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) byla část rozhodnutí správního orgánu I. stupně změněna ve výroku o vině tak, že tento nově zní: „Z. H., nar. …, trvale bytem K. 3, V. O., je vinen tím, že dne 7. 11. 2012 okolo 8:36 hod. na silnici II/490 v k. ú., Doubravy v místě zvaném Hraničky řídil osobní motorové vozidlo tovární značky KIA Cee´d, RZ: 2Z9 9484 bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho vlivem, neboť dechovou zkouškou provedenou analyzátorem alkoholu v dechu typu Dräger Alcotest 7510 Standard u něho byla v 8:39 hod. naměřena hodnota 0,28 ‰ alkoholu v krvi a následně v 8:44 hod. u něho byla naměřena hodnota 0,27 ‰ alkoholu v krvi, což po zohlednění metrologických specifik použitého analyzátoru alkoholu v dechu v hodnotě 0,24 ‰ znamená, že u něj byla prokázána minimální hladina alkoholu v krvi ve výši 0,03 ‰. Tímto jednáním Z. H. porušil ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, a dopustil se tak přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu“. Žalobou ze dne 15. 10. 2013 doručenou Krajskému soudu v Brně dne 17. 10. 2013 navrhl žalobce zrušení přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného, které pokládal za nezákonné. Namítl, že žalovaný i správní orgán I. stupně rozhodli na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, rozhodnutím byl zkrácen na procesních právech účastníka řízení. V zákonné lhůtě předložil doplnění žaloby v písemné formě ze dne 2. 12. 2013. Necítil se vinen ze spáchání vytýkaného přestupku, který nebyl jednoznačně prokázán. Správní řízení bylo zatíženou závažnou procesní vadou, kdy svědek J. S., před vlastní svědeckou výpovědí byl v kanceláři správního orgánu, a není tudíž vyloučeno, že na svědecké výpovědi se předem se správním orgánem domluvil. Připomněl, že v průběhu silniční kontroly sdělil policistům, že je diabetik a k léčbě jeho onemocnění je nucen aplikovat si dávky inzulínu. Rovněž uvedl, že před jízdou si aplikoval ústní sprej pro kardiaky, neboť se léčí i na kardiovaskulární onemocnění. Nepopřel, že dne 7. 11. 2012 v 8:36 hod. jako řidič osobního motorového vozidla se podrobil na výzvu Policie ČR orientační dechové zkoušce s pozitivním výsledkem. Policistům uvedl, že dne 6. 11. 2012 v době od 22:30 do 23:00 hod. požil 2x 0,5 l jedenáctistupňového piva. Předpokládal, že po více jak devíti hodinách by měla být v jeho těle hladina alkoholu vyšší než je hladina fyziologická. Zvýšená hladina alkoholu, která byla detekována dechovými zkouškami, je ve skutečnosti hladinou alkoholu fyziologickou, jejíž zvýšená hodnota nad tolerovanou mez je dána jeho onemocněním. Opakovaně žádal o vypracování znaleckého posudku z oboru soudního lékařství k prokázání skutečnosti, zda v době silniční kontroly mohl být pod vlivem alkoholu. V této souvislosti citoval rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2011, č. j. 7 As 105/2010-96, www.nssoud.cz, který dopadá i na posuzování jeho věci. Z uvedeného rozsudku vyplývá, že pokud obviněný z přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích má přiměřené důvody se domnívat, že v době, kdy řídil vozidlo, již nemohl být v jeho těle alkohol, v míře přesahující fyziologickou hladinu, nejednal zaviněně a nemůže být proto za přestupek odpovědný. Dále namítl, že správní orgány se nevypořádaly se všemi jeho námitkami, proto jejich rozhodnutí nemohou být přezkoumatelná. Správní orgány neodůvodnily, proč nebyl vypracován jím navržený znalecký posudek, žalovaný se nevyjádřil ani k citovanému rozsudku NSS ze dne 12. 5. 2011, č. j. 7 As 105/2010-96. Rovněž namítl, že postupem správní orgánu I. stupně mu bylo upřeno právo seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu. Dále měl připomínky i ke změně výroku rozhodnutí, které provedl žalovaný v přezkoumávaném rozhodnutí s tím, že důvod této změny měl být řádně a přezkoumatelně odůvodněn. Žalovaný v písemném vyjádření neuznal nároky uplatněné v žalobě. Měl za to, že jeho rozhodnutí vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci, skutkový děj byl dostatečně zjištěn. V den kontroly, tj. 7. 11. 2012 v 8:36 hod., souhlasil žalobce s naměřenými hodnotami a po zákonném poučení uvedl, že dne 6. 11. 2012 v době od 22:30 do 23:00 hod. požil 2x 0,5 l jedenáctistupňového piva. Vyjádřil se zároveň tak, že nepředpokládal alkohol v krvi, jinak by za volant nesedl. Skutečnost, že je diabetik a k léčbě svého onemocnění je nucen aplikovat si dávky inzulínu a před jízdou si aplikoval i ústní sprej pro kardiaky, nemá na věc žádný vliv, protože by se tak naměřené hodnoty pohybovaly ve stanoveném tolerančním poli do 0,24 ‰ alkoholu v krvi. Pro řidiče trpící cukrovkou a vysokým krevním tlakem zákonodárce v uvedeném ohledu nestanovil žádné výjimky v množství tolerance alkoholu v krvi. Žalobcovy výtky, že správní orgán I. stupně se nevypořádal s argumentací ve vztahu k citaci rozsudku NSS č. j. 7 As 105/2010-96 uvedl žalovaný, že s tvrzením žalobce se zcela neztotožnil, neboť správní orgán I. stupně na straně pět svého rozhodnutí uvedl, že NSS ČR trvale judikuje, že v České republice platí a platila zásada tzv. nulové tolerance alkoholu při řízení vozidel, tedy není přípustné řídit motorové vozidlo s jakýmkoliv množstvím alkoholu v organismu. Z vyhodnocení důkazních prostředků, zejména pak z vyhodnocení dechových zkoušek, byly u žalobce naměřené hodnoty alkoholu v krvi v obou případech vyšší jak 0,24 ‰ alkoholu, sám žalobce přiznal požití alkoholického nápoje dne 6. 11. 2012 v době od 22:30 do 23:00 hod., je proto vysoce pravděpodobným vysvětlením, že přítomnost alkoholu v jeho krvi byla zapříčiněna právě požitím alkoholického nápoje. V této souvislosti citoval žalovaný část z rozhodnutí NSS č. j. 5 As 126/2011-59, který na projednávanou věc lze výstižněji aplikovat. K žalobcově námitce, že policistům sdělil, že je diabetik a k léčbě svého onemocnění je nucen aplikovat si dávky inzulínu uvedl, že tato skutečnost neodůvodňuje povinnost policistů nevyzvat je k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve nebo moči. Ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že žalobce se k požití alkoholu předcházejícího dne doznal a s naměřenými hodnotami řádně kalibrovaným dechovým analyzátorem Dräger Alcotest 7510 Standard v 8:39 hod. 0,28 ‰ alkoholu v krvi a v 8:44 hod. 0,27 ‰ alkoholu v krvi byl řádně seznámen a souhlasil s nimi. Uvedený údaj ztvrdil podpisem na výpisech z tiskárny uvedeného dechového analyzátoru a podpi