1 Afs 59/2008 — Nejvyšší správní soud

30 Af 4/2013- 50 - text 8 pokračování 30 Af 4/2013 30Af 4/2013 - 50 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: FANTASTIC TRADE, s.r.o. – v likvidaci, se sídlem Hudcova 78b, Brno, zast. JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem, se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 1. 11. 2012, č. j. 4889-2/2012-010100-21, t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 1. 11. 2012, č. j. 4889-2/2012-010100-21, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu Brno (dále jen „CÚ“) ze dne 19. 3. 2012, č. j. 13377-2/2012-016200-024. Rozhodnutím CÚ byl zamítnut návrh žalobce na povolení obnovy řízení, které bylo ukončeno rozhodnutím CÚ o propadnutí vybraných výrobků – lihovin ze dne 11. 3. 2011, č. j. 13686/2011-016200-024. Lihoviny byly dříve zajištěny CÚ, neboť u nich nebylo prokázáno zdanění spotřební daní či oprávněné nabytí za cenu bez spotřební daně. II. Dosavadní průběh řízení Dne 1. 10. 2007 oznámil žalobci CÚ zahájení řízení ve věci propadnutí zajištěných vybraných výrobků (oznámení č. j. 2559-02/07-016200-024). Zajišťovací úkony proběhly ve dnech 15. - 16. 12. 2005, kdy CÚ provedl na pozemku č. 943/3 a 943/7, k. ú. Obřany kontrolu podle § 41 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Při kontrole došlo k zajištění vybraných výrobků – lihovin, u nichž nebylo prokázáno zákonné nabytí a zdanění (viz protokoly ze dne 15. 12. 2005, č. j. 13231/05-0162-024 a ze dne 16. 12. 2005, č. j. 13245/05-0162-024). Ve stejných dnech provedly policejní orgány prohlídky, při nichž byly odňaty a zajištěny pro účely trestního řízení movité věci náležející žalobci, mj. i jeho úplné účetnictví v listinné a elektronické podobě. V následném řízení před CÚ bylo prokázáno zdanění spotřební daní jen u části zajištěných výrobků. U další části výrobků pak dle CÚ toto prokázáno nebylo. CÚ proto zahájil řízení ve věci propadnutí zajištěných vybraných výrobků, přičemž o propadnutí vybraných výrobků rozhodl dne 11. 3. 2011 pod č. j. 13686/2011-016200-024. Souběžně s tímto řízením bylo vedeno i daňové řízení ve věci vyměření spotřební daně z vybraných výrobků (platební výměr na spotřební daň z lihu ze dne 1. 11. 2011, č. j. 55773/2011-016200-024). Dne 7. 7. 2011 rozhodla PČR usnesením č. j. OKFK-240-448/TČ-2008-28 o vrácení zajištěných věcí ze dne 15. 12. 2005 žalobci. Dle protokolu o předání a vrácení věcí ze dne 23. 9. 2012, č. j. OKFK-240/526/TČ-2008-28 byly žalobci vráceny i účetní doklady, které by měly prokazovat zdanění spotřební daní těch výrobků, o jejichž propadnutí bylo rozhodnuto CÚ dne 11. 3. 2011. Žalobce proto podal návrh na povolení obnovy řízení o propadnutí zdaněných výrobků a předložil nové doklady prokazující jejich zdanění spotřební daní. CÚ rozhodnutím ze dne 19. 3. 2012, č. j. 13377-2/2012-016200-024 jeho návrhu na obnovu řízení nevyhověl. Odůvodnil to zejména tak, že žalobce jako daňový subjekt měl přístup ke svým účetním dokladům a obchodní korespondenci, které byly zajištěny PČR v rámci trestního řízení a z dokladů si mohl pořídit kopie. Podle CÚ mohl mít žalobce k dispozici veškeré písemnosti, evidence a doklady a mohl je v řízení uplatnit již dříve. Žalobce podal odvolání a o něm bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. III. Obsah žaloby Žalobce uvedl, že inventurní seznam byl celnímu úřadu předložen již v roce 2005, avšak v rámci jiného řízení. V řízení o propadnutí vybraných výrobků se CÚ tímto seznamem nezabýval, nebyl součástí skutkových zjištění a ani důkazním prostředkem. Proto jej předložil v rámci obnovy řízení v zákonem stanovené lhůtě poté, co mu by vrácen PČR. Inventurní seznam bylo třeba hodnotit v souvislosti s jednou z faktur od společnosti Market PH, s.r.o., konkrétně fakturou č. 250019 ze dne 9. 6. 2005. Jejich propojení pak tvořilo plnohodnotný důkaz o zdanění zajištěných výrobků spotřební daní. Žalobce v průběhu řízení opakovaně podával žádosti o vrácení účetnictví na PČR. Policejní orgán mu odmítl účetnictví vydat, neboť je potřeboval pro trestní řízení. Ve svých odpovědích sice policejní orgán uváděl, že se nebrání poskytnout potřebnou součinnost, současně však vždy vyžadoval konkretizaci dokladů, které takto měly být policejním orgánem jiným orgánům předloženy. Tento požadavek však byl pro žalobce nesplnitelný, neboť likvidátor ani jednatel nebyli policii schopni sdělit, které konkrétní doklady prokazují zdanění vybraných výrobků spotřební daní. Účetnictví bylo vedeno externě a jednatel neměl povědomí o konkrétním obsahu účetnictví a účetních dokladů. Ani likvidátoři žalobce neměli o obsahu jeho účetnictví povědomí, neboť byli do funkce ustanoveni až po jeho zajištění policejním orgánem. Dle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“) účetnictví tvoří jeden celek, a proto byl žalobce povinen přezkoumat celé toto účetnictví tak, aby vyhodnotil, které doklady bude třeba předložit celním orgánům. Takto mohl postupovat prostřednictvím erudovaných osob až vrácení účetnictví od policejních orgánů. Po likvidátorovi nelze požadovat, aby vyhledával účetní doklady v rámci nahlížení do trestního spisu. Z účetnictví nově získané důkazy tedy skutečně nemohly být bez zavinění žalobce v řízení o propadnutí zajištěných vybraných výrobků uplatněny dříve, než bylo celé účetnictví vráceno PČR. Žalobce dále namítal, že žalovaný nebyl oprávněn hodnotit, zda předložené faktury a inventurní seznamy prokazovaly zdanění. Podle § 117 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) byl žalovaný oprávněn toto hodnocení provést až po pravomocném povolení obnovy. V posuzované věci měl zhodnotit jen to, zda předložené dokumenty mohly mít podstatný vliv na výsledek rozhodnutí. Předmětné dokumenty totiž mohly prokázat, že tam uvedené výrobky skutečně zdaněny spotřební daní byly, a proto mohly mít podstatný vliv na výsledek rozhodnutí. Žalobce nadto i uvedl, že nesouhlasil s odkazem žalovaného na hodnocení předložených dokumentů, které žalovaný provedl v rámci odvolacího řízení proti platebnímu výměru na spotřební daň a dospěl k závěru o neprokázání zdanění spotřební daní. Dle něj předložené dokumenty zdanění vybraných výrobků prokazují. Proti rozhodnutí o odvolání proti platebnímu výměru žalobce podal žalobu vedenou u zdejšího soudu. V ní rozvedl své argumenty proti závěrům žalovaného ve věci doměření spotřební daně. K důkazu žalobce navrhl: Inventurní seznam ze dne 1. 7. 2005, Faktury společnosti Market PH s.r.o. č. 250019, č. 250050, č. 250102 a č. 250103, Žádosti žalobce o vrácení účetnictví z 19. 8. 2008 a 27. 4. 2011, Odpovědi PČR na tyto žádosti, Usnesení PČR o vrácení účetnictví ze dne 7. 7. 2011, Předávací protokol o vrácení účetnictví ze dne 23. 9. 2011, Odvolání proti platebnímu výměru ze dne 1. 12. 2011, Doplnění odvolání proti platebnímu výměru ze dne 27. 1. 2012. Druhé doplnění odvolání proti platebnímu výměru z 16. 2. 2012. Žalobce rovněž navrhl výslech likvidátora žalobce Mgr. P. M., K. 275, Z. IV. Vyjádření žalovaného Žalovaný zejména zdůraznil, že obnova řízení je omezena úzce vymezenými důvody. K námitkám týkajícím se předložení inventurního seznamu žalovaný uvedl, že ten byl žalobcem předložen již v roce 2005 a tudíž se nejednalo o nové skutečnosti, které by bez svého zavinění neznal nebo nemohl uplatnit. Listina proto nesplňovala podmínku podle § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu. K námitkám žalobce ohledně možnosti předložit účetnictví zadržované orgány činnými v trestním řízení žalovaný odkázal na str. 6 a 9 žalobou napadeného rozhodnutí. V této souvislosti zdůraznil povinnosti likvidátora, přičemž míru jeho aktivity označil v celém řízení za nedostatečnou. K žalobcem navrženému výslechu svědka Mgr. P. M. uvedl, že byl proveden již v rámci řízení o propadnutí věci, které však nebylo předmětem přezkumu v nyní souzené věci. Důkazní povinnost měl však žalobce splnit již v rámci daňového řízení. Dále pak žalovaný upozornil na souvislost řízení, které vyvrcholilo rozhodnutím ze dne 26. 9. 2012, č. j. 2079-2/2012-010100-21. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. V. Replika žalobce V replice především upozornil, že účetnictví bylo vedeno externí firmou. Z ničeho tak neplynulo, že by faktury byly žalobci detailně známy, neboť byly v držení účetní společnosti. Výslech svědka žalobce navrhl již v daňovém řízení, ale tento výslech proveden nebyl. Žalobce obecně označil důkazy, které