4Ads 82/2011 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 4/2013- 22 - text  33Ad 4/2013 – 22 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jarmilou Ďáskovou v právní věci žalobkyně M. T., bytem …, právně zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem se sídlem 602 00 Brno, Moravské náměstí 15, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem 602 00 Brno, Veveří 7, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 10. 2013, č. j. … t a k t o : I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, ze dne 22. 10. 2013, č. j. …, RČ … , se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady soudního řízení ve výši 2.600 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Ing. Jiřího Hory, advokáta AK se sídlem 602 00 Brno, Moravské náměstí 15. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení pracoviště Brno ze dne 22. 10. 2013 č. j. …, RČ … bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně – Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 30. 5. 2013, č. j. …. Tímto rozhodnutím bylo na základě návrhu na zahájení řízení o vydání rozhodnutí o době a rozsahu péče o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči ve věku do 18-ti let a osobu závislou na péči jiné osoby podle ust. § 85 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů podaného dne 10. 5. 2013 paní M. T. rozhodnuto tak, že od 20. 3. 2000 do dne vystavení napadeného rozhodnutí, tj. do dne 30. 5. 2013 nelze žalobkyni považovat za osobu pečující o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči ve smyslu ust. § 5 odst. 1 písm. r) zák. č. 155/1995 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2006 a o osobu závislou na péči jiné osoby ve smyslu § 5 odst. 1 písm. s) zák. č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2007 o syna J. K., nar. …, RČ … Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně odvolání s tím, že posudky a podklady, které byly ve věci vyhotoveny ve vztahu péče o nezletilé dítě, jsou mylné a jsou zpracovány na základě neúplných či chybných podkladů. Zdůraznila v odvolání, že syn je výrazně omezen ve většině základních životních potřeb uvedených v § 9 zákona č. 108/2006 Sb. Odvolala se na lékařské nálezy ze dne 21. 7. 2011, 9. 11. 2011, na zprávu z Fakultní nemocnice Brno, kliniky dětské neurologie a nález ze dne 23. 1. 2013. Posudková komise MPSV posudek postavila pouze na dvou odborných zprávách ze dne 26. 11. 2011 a ze dne 17. 9. 2012. Komise popírá zprávu Fakultní nemocnice Brno, ze které jasně vyplývá, že syn trpí mimo jiné lehkou mentální retardací a že je u něj vyžadován režim speciálních opatření pro matku. Poukázala na další lékařské nálezy ze dne 30. 4. 2013, 10. 5. 2013 ze dne 1. 7. 2013 a protokol sp. zn. …. Z toho důvodu správní orgán vycházel z nedostatečných podkladů. Navrhla zrušení prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaná z doložené spisové dokumentace posoudila, že v rámci jednání na MSSZ Brno dne 23. 5. 2013 byl posouzen zdravotní stav syna žalobkyně – J. K. a tento nebyl uznán dítětem dlouhodobě těžce zdravotně postiženým vyžadující mimořádnou péči od 20. 3. 2000 do 31. 12. 2006. Podle posudku o zdravotním stavu MSSZ Brno ze dne 30. 10. 2012 a dle posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 22. 5. 2013 nebyl uznán osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. (mladší 10 let), II., III. nebo IV. (lehká, středně těžká, těžká nebo úplná závislost). Žalovaná zdůraznila, že zdravotní stav žalobce byl posuzován ve dvou obdobích, a to od 20. 3. 2000 do 31. 12. 2006 a od 1. 1. 2007 do dne vystavení napadeného rozhodnutí nebyl osobou závislou na péči jiné osoby ve stupni I. (mladší 10 let), II., III. nebo IV., zákonem stanovená podmínka osobní péče o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči od 20. 3. 2000 do 31. 12. 2006 a dále osobou závislou na péči jiné osoby ve stupni I. (mladší 10 let), II., III. nebo IV. od 1. 1. 2007 do dne vystavení napadeného rozhodnutí tj. do dne 30. 5. 2013 a tato podmínka nebyla splněna. Žalovaná se odvolala na platnou právní úpravu, tj. ust. § 102 a) zákona č. 155/1995 Sb., a § 120 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, dle něhož dítě, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona bylo podle dosavadních právních předpisů považováno za dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III. (těžká závislost). Na základě podaného odvolání byl zdravotní stav dítěte J. K. posouzen posudkovou komisí MPSV ČR Brno, která svým posudkem ze dne 16. 10. 2013 posoudila zdravotní stav žalobce jednak od 20. 3. 2000 do 31. 12. 2006 a od 1. 1. 2007 do dne vydání napadeného rozhodnutí dle platné právní úpravy. Posudek PK doplnila ještě svým posouzením ze dne 22. 5. 2013 vzhledem k podaným námitkám. PK dospěla k závěru, že nezletilý J. K. nebyl osobou do 18 ti let věku, která se podle § 8 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby, není však neschopna zvládat alespoň 3 základní životní potřeby. I když žalovaná konstatovala, že péče o dítě J. K. osobně zajišťovaná paní M. T. – žalobkyní fakticky od 20. 3. 2000 do 30. 5. 2013 trvala, nelze o ni kladně rozhodnout, protože dítě J. K., nebyl uznán dítětem dlouhodobě těžce zdravotně postiženým, vyžadující mimořádnou péči v rozhodné době tj. od narození do doby vydání napadeného rozhodnutí tj. do 30. 5. 2013. Nelze ho považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I., II., III. nebo IV. Jeho zdravotní stav neodpovídal těžkému zdravotnímu postižení, které vyžadovalo mimořádnou péči a neodpovídal závislosti na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. (mladší 10 ti let), nebo II., III. nebo IV. (lehká, středně těžká, těžká nebo úplná závislost). Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci odvolacích námitek neshledala porušení platných zákonů a ostatních právních předpisů, odvolání žalobkyně zamítla. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí správního orgánu II. stupně žalobu ze dne 20. 12. 2013, kde především namítala, že dle jejího názoru měla být posouzena doba péče o jejího syna do dvou období, a to od 20. 3. 2000 do 20. 3. 2004 (do 4 let věku jejího syna), dále druhé období od 21. 3. 2004 do 31. 12. 2006 a třetí období od 1. 1. 2007 do 30. 5. 2013. V rámci prvého období byla osobou pečující o dítě ve věku do 4 let a až na následující druhé období lze aplikovat institut ,,péče o dítě ve věku do 18 ti let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči“ ve smyslu § 5 odst. 1 písm. r) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2006 a v rámci třetího období pak aplikovat institut ,,osoby pečující osobně o osobu mladší 10 ti let, která je závislá na péči jiné osoby“ ve smyslu § 5 odst. 1 písm. s) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Rozhodnutí MSSZ Brno spočívá na třech posudcích, a to posudku ze dne 30. 10. 2012 (MUDr. M. B.), posudku PK MPSV ČR v Brně ze dne 22. 5. 2013 (MUDr. E. S.) a posudku o zdravotním stavu posudkové služby MSSZ ze dne 23. 5. 2013 (MUDr. A. S.). První dva zmiňované posudky hodnotí zdravotní stav syna žalobkyně po 1. 1. 2007, když posuzují dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, třetí posudek je pak zaměřen na období do 31. 12. 2006 a hodnotí zdravotní stav dle vyhlášky 284/1995 Sb., v platném znění do 31. 12. 2006. V rámci prvních dvou zdravotních posudků pro období do 1. 1. 2007, tedy ve smyslu z. č. 108/2006, lékaři posudkové služby vypracovali tyto posudky na podkladě zdravotnické dokumentace a dalších nálezů odborných lékařů, kdy jednotlivá stanoviska byla v četných případech ve vzájemném rozporu. Dle žalobkyně posudkoví lékaři nevyhotovili tyto posudky objektivně, neboť účelově vybírali z jednotlivých lékařských stanovisek vždy jen nejlepší hodnocení schopností jejího syna a záměrně nezmínili hodnocení opačná. Nebyl brán zřetel na ust. § 10 zákona č. 108/2006 Sb., kdy zdravotní stav postiženého syna nebyl nikdy porovnán se zdravou fyzickou osobou téhož věku, stejně tak ani nebyla porovnána péče, která byla a je nutná vynaložit pečující osoba v porovnání s péčí osoby o zdravou osobu do 18 ti let věku. Třetí posudek vypracovaný MUDr. A. S., který měl hodnotit zdravotní stav syna žalobkyně do 31. 12. 2006 v hodnocení vycházel z lékařských zpráv a dokumentace po 1. 1. 2007. V tomto období se ke zdravotnímu stavu nezletilého syna vyjadřovali dva psychologové, psychiatr a dětská lékařka. Opět žalobkyně zdůrazňuje rozpory jednotlivých podkladových nálezů a lékařských dokumentací, kdy v posudkovém závěru se posudkový lékař opět