4 Ads 81/2005 — Nejvyšší správní soud

41 A 41/2013- 25 - text  41A 41/2013 – 25 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobkyně K. B., bytem …, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2013, sp. zn. …, č. j… t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou žalobou žalobkyně napadala rozhodnutí vydané Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR dne 12. 4. 2013 pod č. j. …, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Brně ze dne 19. 12. 2012 vydané pod č. j. … a rozhodnutí úřadu práce potvrzeno. Pokud jde o uvedené rozhodnutí úřadu práce, jednalo se o rozhodnutí, kdy z moci úřední, ve věci opětovného posouzení nároku na výši příspěvku na péči bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni se tento příspěvek snižuje ze … Kč na … Kč měsíčně od 1. 1. 2013. Žalobkyně měla za to, že byl nedostatečně zjištěn skutkový stav, tedy její zdravotní stav a z něho vyplývající nezvládání řady základních životních potřeb. Zejména poukazovala na to, že bylo nedostatečně provedeno sociální šetření, když toto je dle ust. § 25 zákona č. 108/2006 Sb., jedním ze zásadních podkladů, ze kterých vychází správní orgán při posuzování stupně závislosti, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. Námitku o nedostatečném provedení sociálního šetření žalobkyně vznášela již v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí, když poukazuje na to, že s ohledem na nedostatečnost provedení sociálního šetření nemohlo dojít k získání podkladů pro rozhodnutí v kvalitě, o níž nejsou důvodné pochybnosti, neboť při sociální dávce zaměřené na zvládání sociálních dovedností nelze vycházet pouze z lékařských zpráv. Uváděla, že již v odvolání byly z její strany vznášeny námitky k nezvládání základních životních potřeb, a to mobility, orientace, komunikace, stravování a oblékání. K předmětnému tvrzení byly dokládány i lékařské zprávy. V rozhodnutí o zamítnutí odvolání není řádně zdůvodněno, z jakého důvodu nelze životní potřeby uznat za nezvládnuté. Současně není uvedeno jiné tvrzení o nevěrohodnosti lékařských zpráv, než 6. odst. na straně 3, který uvádí: ,,…K těmto zprávám lékařů a (podnikatelů) je tedy nutno postupovat ,,cum grano salis“ (s jistým odstupem, ne doslova, s jistou dávkou skepse, nedůvěry)“. Žalobkyně k takovému argumentu uvedla, že posudkový lékař nemá zákonné oprávnění zpochybňovat tvrzení odborných lékařů. Není těmto lékařům nadřízen a nemá právo kontrolní pravomoci v rámci přezkumu zdravotnické dokumentace. Pokud chce uplatnit svoji pravomoc danou mu správním řádem – a tedy zjistit stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, pak může využít své oprávnění přizvat si posuzovanou osobu k lékařské prohlídce, či si vyžádat nezávislé další posouzení. Ani jedno z těchto oprávnění nevyužil, v rámci odvolacího řízení nepřizval žalobce ke svému jednání a nežádal doplnění zdravotního posouzení v jím určeném zdravotnickém zařízení. Nelze tedy hovořit o objektivním posouzení na jednání PK MPSV, když komise neměla dostatečný podklad v sociálním šetření, zpochybnila nezávislost lékařských zpráv a neučinila žádná nápravná opatření. Žalobkyně se domnívá, že zde došlo k neoprávněné aplikaci svévole úředníka a úmyslnému poškození práv zdravotně postižené osoby. Poukazovala pak dále na to, že z rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 15. 6. 2010 bylo u žalobkyně uznáno nezvládání úkonů, a to příprava stravy, koupání nebo sprchování, péče o ústa, vlasy, nehty, výkon fyziologické potřeby, chůze po rovině, chůze po schodech nahoru a dolů, provedení si jednoduchého ošetření, dodržování léčebného režimu, orientace vůči jiným fyzickým osobám v čase a mimo přirozené prostředí, obstarání osobních záležitostí, obstarání si potravin a běžných předmětů (nakupování), vaření, ohřívání jednoduchého jídla, mytí nádobí, běžný úklid v domácnosti, péče o prádlo, přepírání drobného prádla, péče o lůžko, udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady, další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti. Nové posouzení pro potřeby příspěvku na péči však nereflektovalo toto původní zhodnocení zdravotního stavu, kdy vůbec nedošlo ke zlepšení. Z lékařských zpráv naopak vyplývá progrese zdravotního postižení a tím i omezení schopnosti zvládat péči o vlastní osobu. Žalobkyně trvala na tom, že došlo k zásadnímu pochybení v životní potřebě, mobilita, neboť tato životní potřeba měla být jednoznačně uznána za nezvládnutou. Žalobkyně je nucena využívat elektrického vozíku, v asistenční službě má ujednání o individuální přepravě. Dále pak pokud jde o životní potřebu orientace, z důvodu zdravotního postižení žalobkyně měla být uznána také tato potřeba jako nezvládnutá, neboť žalobkyně z důvodu zdravotního postižení musí užívat opiáty, které ji znemožňují běžnou orientaci a způsobují zmatečnost jako vedlejší účinek, který nelze odstranit indikací jiné lékové skupiny. Dále měla být uznána jako nezvládnutá potřeba komunikace, neboť z důvodu zdravotního postižení je u žalobkyně častá strnulost rukou a tím způsobená neschopnost písemné komunikace, neschopnost užívání běžné techniky díky postižení jemné motoriky (nemožnost využití mobilního přístroje). Dále pak nezvládá základní životní potřebu, a to stravování, neboť z důvodu pohybu na invalidním vozíku a v případě krátkodobého zlepšení zdravotního stavu o francouzských holích, nelze přenášet hotové jídlo a ani řádně obsluhovat kuchyňské spotřebiče. Neschopnost koordinovat práce rukou z důvodu bolestivosti. U žalobkyně je nutný dietní režim a externí příprava jídel. Musí využívat sociální služby, na jejíž úhradu je příspěvek na péči nutný. Žalobkyně také nezvládá oblékání a obouvání, není schopna sama si zajistit plnohodnotné oblékání a obouvání, navlékání zdravotnických punčoch z důvodu omezené hybnosti. K zásadnímu pochybení došlo také v péči o zdraví, kdy žalobkyně také tuto základní životní potřebu nezvládá, z důvodu pobírání opiátů neschopnost kontroly pravidelnosti a současně neschopnost provedení si jednoduchého ošetření. Výše uvedená argumentace je podpořena využíváním pečovatelské služby dle § 40 zákona č. 108/2006 Sb., kde je ujednání o využívání služeb, a to pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy, nebo pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím. Uvedla, že při sociálním šetření a ani lékaře posudkové služby smluvní závazky žalobkyně nezajímaly a objektivně se nezajímala o potřebu využívání sociálních služeb, byť je poskytující organizace uvedena jako poskytovatel péče v žádosti o příspěvek na péči a je tedy zjevné, že pomoc ,,druhé osoby“ je nutná a nedostačují pouze technické a kompenzační pomůcky. Současně nebyla posudkovou službou ani sociální pracovnicí vyžadována smlouva o poskytování sociálním služeb asistentem sociální péče ze dne 1. 6. 2012, která je od 1. 1. 2012 potřebná, pokud je poskytována péče jinou osobou než osobou blízkou či zařízením sociální péče. Z textu smlouvy je také možno dovodit potřebu péče a její faktické zajišťování jinou osobou. Uvedla, že jednotlivé nezvládnutí základních životních potřeb rozhodné pro posouzení dávky od 1. 1. 2012 nebyly hodnoceny v souladu se závěry lékařských zpráv a ani se závěry sociálního šetření, kteréžto nebylo provedeno v rozsahu, který by mohl být zákonným podkladem. Rozhodnutí žalované trpí vadami, neboť vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobkyně nedbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem (ochrana zdravotně postižených a naplnění mezinárodních úmluv o nápomoci těmto osobám), kterým je ochrana zdravotně postiženého a zájem nad zabezpečením péče o tuto osobu, jak vyplývá ze smyslu příspěvku na péči. Současně dochází k porušení ust. § 2 odst. 4 správního řádu, kdy hodnocený stav neodpovídá okolnostem daného případu. Navrhovala proto, aby krajský soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalované ze dne 12. 4. 2013 zruší a věc žalovanému vrátí k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že Úřad práce ČR, Krajská pobočka v Brně svým rozhodnutím z 19. 12. 2012 rozhodla dle ust. § 7 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,ZKSS“), z moci úřední ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči tak, že se žalobkyni tento příspěvek snižuje ze … Kč na … Kč měsíčně ode dne 1. 1. 2013. Tento právní názor správního orgánu I. stupně je aplikací výsledků posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči provedené MSSZ Brno. Tato dne 20. 11. 2012 vyhotovila ,,posudek o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči“ zn.