4 Ads 194/2014 — Nejvyšší správní soud

29 A 34/2013- 88 - text 9 pokračování 29 A 34/2013 29 A 34/2013-88 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobkyně: M. P. (dříve P.), zastoupené JUDr. Janem Havlíčkem, advokátem se sídlem Jihlava, Chlumova 1a, proti žalované Kanceláři veřejného ochránce práv, se sídlem Brno, Údolní 39, o žalobě proti rozhodnutí vedoucího Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 9. 5. 2013, č. j. PDCJ 1266/2013, t a k t o : I. Rozhodnutí vedoucího Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 9. 5. 2013, č. j. PDCJ 1266/2013, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalované. II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 53 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta JUDr. Jana Havlíčka, se sídlem Jihlava, Chlumova 1a, IČ 64347443. III. Odměna advokáta JUDr. Jana Havlíčka, se sídlem Jihlava, Chlumova 1a, IČ 64347443, s e u r č u j e částkou 12 342 Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a shrnutí obsahu rozhodnutí správních orgánů [1] Dne 5. 4. 2013 žalobkyně požádala o nahlížení do spisu sp. zn. 6357/2012/VOP vedeného žalovanou ve věci podnětu žalobkyně týkajícího se postupu orgánů sociálně-právní ochrany (dále též „OSPOD“) – Městského úřadu Bruntál (dále též „městský úřad“) a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále též „krajský úřad“). [2] Žalovaná žádost žalobkyně (o poskytnutí informací ze spisu) částečně odmítla rozhodnutím ze dne 16. 4. 2013, č. j. PDCJ 1044/2013, a to v rozsahu příloh, které se svým vyjádřením ze dne 28. 1. 2013 zaslal vedoucí odboru sociálních věcí krajského úřadu, tedy v rozsahu kopií spisů krajského úřadu sp. zn. SOC/53264/2011/Šou, SOC/6520/2012/Šou, SOC/1350/2012/Šou, a SOC/6551/2012/Šou. Žalovaná uvedla, že podle § 55 odst. 5 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění účinném pro projednávanou věc, nemá žalobkyně coby rodič, který byl zbaven rodičovské odpovědnosti v plném rozsahu, přístup ke spisové dokumentaci vedené příslušným OSPOD ke jménu jejích nezletilých dětí, přičemž informace z této dokumentace jí nemohou být poskytnuty ani prostřednictvím žalované. Dále žalovaná odkázala na § 11 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se neposkytují dokumenty nebo informace z nich plynoucí, jejichž původcem není veřejný ochránce práv ani nevznikly na základě jeho výzvy. Žalovaná dodala, že o poskytnutí předmětných informací může žalobkyně požádat přímo krajský úřad. [3] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž uvedla, že rodičovské odpovědnosti byla zbavena protiprávně, právo na rodinný život a právo na informace jako rodiče jí nelze odejmout. [4] Vedoucí Kanceláře veřejného ochránce práv shora označeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí žalované potvrdil. V odůvodnění konstatoval, že Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 16. 8. 2010 zbavil žalobkyni rodičovské odpovědnosti k jejím nezletilým dětem V. a M. a zakázal jí s nimi styk. Tyto výroky potvrdil i odvolací soud – Krajský soud v Ostravě, rozsudkem ze dne 17. 2. 2012, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2012. Nelze tak tvrdit, že žalobkyně byla rodičovské odpovědnosti zbavena protiprávně. Pravomocný rozsudek je platný a závazný. Žalobkyně je sice stále rodičem dotčených dětí, není již však oprávněna vykonávat rodičovskou odpovědnost, není zákonným zástupcem dětí. Dále odvolací orgán poukázal na § 55 odst. 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, podle něhož žalobkyně nemá žádný přístup ke spisové dokumentaci vedené příslušným OSPOD ke jménu jejích nezletilých dětí ani k informacím v ní obsaženým. Tyto informace jí tak nemohou být poskytnuty ani prostřednictvím spisu vedeného žalovanou. Pokud jde o spisy krajského úřadu, tyto nevznikly v důsledku činnosti ochránce ani na základě jeho výzvy, ochránce je proto není oprávněn žalobkyni poskytnout podle § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Povinný subjekt poskytne pouze ty informace, které při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti vznikly jeho činností. S žádostí o nahlédnutí do předmětných spisů se žalobkyně může obrátit přímo na krajský úřad. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [5] Proti rozhodnutí podala žalobkyně včas žalobu. Uvedla, že rodičovské odpovědnosti byla státním aparátem zbavena nezákonně a protiprávně. Právo na rodinný život a právo na informace jako rodiče jí nelze odejmout. [6] Žalobkyně namítala u Evropského soudu pro lidská práva (dále též „ESLP“) porušení svého práva na respektování rodinného života dle článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále též „Úmluva“), neboť státní orgány nepřijaly dostatek opatření k umožnění jejího styku s nezletilými dětmi, v důsledku čehož je po dobu několika let od dětí zcela odloučena. Rozsudkem ze dne 20. 12. 2011 (ve věci P. proti České republice, stížnost č. 40094/08) dal ESLP žalobkyni zapravdu. Shledal, že Česká republika hrubým způsobem porušila právo na rodinný život žalobkyně v opatrovnické kauze jejích nezletilých dětí. Zejména v souvislosti s délkou daného řízení totiž české orgány nepřijaly všechna potřebná opatření, která od nich bylo možné rozumně očekávat, právo žalobkyně na respektování jejího rodinného života tak nebylo chráněno účinným způsobem. ESLP, který netrval na vyčerpání opravných prostředků v České republice, současně žalobkyni přiznal náhradu utrpěné nemajetkové újmy a náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. [7] Následně ovšem odvolací Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 2. 2012 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 8. 2010, a nerespektoval tak zmiňovaný rozsudek ESLP ze dne 20. 12. 2011. [8] Přistoupením k Úmluvě se Česká republika dle jejího čl. 46 odst. 1 zavázala, že se bude řídit konečnými rozsudky ESLP ve všech sporech, jichž je stranou. Tím byla deklarována závaznost rozhodnutí ESLP v jednotlivé věci jako vlastnost „res iudicata“ těchto rozhodnutí. Ústavní závazek provádět rozhodnutí ESLP potvrdil i Ústavní soud. Česká republika musí dodržovat závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Podle čl. 10 Ústavy České republiky jsou vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu a mají aplikační přednost před vnitrostátním právem. Závaznost rozsudku ESLP proto nelze zpochybňovat. Z toho plyne, že vydáním předmětného rozsudku Krajského soudu v Ostravě došlo k porušení mezinárodního závazku České republiky a tím i k porušení Ústavy. Pochybení odvolacího soudu v podobě opomenutí aplikace judikatury ESLP může ve svých důsledcích vést až k porušení základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy, eventuálně příslušného dotčeného základního práva Úmluvy, a též čl. 1 odst. 2 Ústavy. [9] Žalobkyně poukázala také na tzv. Radbruchovu formuli a dovodila z ní, že pokud je rozhodnutí soudu v extrémním rozporu se spravedlností, pak nemá žádnou váhu a nemá k němu být přihlíženo a mělo by být rozhodnuto contra legem v souladu se spravedlností. Na základě uvedeného žalobkyně požadovala, aby soud nepřihlížel k rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2012 a naopak rozhodl se zřetelem na předmětný rozsudek ESLP ze dne 20. 12. 2011. [10] S ohledem na shora uvedené žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí vedoucího Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 9. 5. 2013 zrušil a uložil žalované povinnost poskytnout žalobkyni informace z kopií spisů krajského úřadu. III. Vyjádření žalované k žalobě [11] Ve vyjádření k žalobě žalovaná v prvé řadě popsala průběh správního řízení. K uplatněným žalobním bodům pak uvedla, že ESLP se v dotčeném rozsudku nevyslovil k otázce, zda měla být žalobkyni ponechána rodičovská odpovědnost k jejím nezletilým dětem. ESLP v bodu 64 spíše naznačuje, že s ohledem na dobu, po kterou žalobkyně není s dětmi v kontaktu, nepovažuje obnovu jejich vzájemných citových vazeb za prakticky proveditelnou. Požadavek žalobkyně, aby správní soud nebral zřetel na pravomocná rozhodnutí českých soudů a rozhodoval se zřetelem k rozsudku ESLP, je tak neopodstatněný. Navíc dle § 159a odst. 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též o. s. ř.), jsou pravomocná rozhodnutí soudu o zbavení rodičovské odpovědnosti závazná pro každého, tedy i pro žalovanou při vyřizování žádosti o informace. Vedle toho se podle § 55 odst. 5 in fine zákona o sociálně-právní ochraně dětí na nahlížení do spisové dokumentace vedené podle tohoto zákona nevztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím. [12] S ohledem na výše uvedené